Jejich exhibice viděly všechny kontinenty, v letecké akrobacii jsou naprostá špička a svými kousky baví už 60 let.
Akrobatická formace Flying Bulls navazuje na legendární Chrudimskou čtyřku, průkopníky skupinové letecké akrobacie u nás.
Několikrát se přejmenovali, na několik let přerušili činnost, ale přesto dokázali udržet tradici, z níž těží. Desítky let se mladí piloti učí od zkušenějších, což je podle manažera Flying Bulls Martina Nepovíma základem, že seskupení léta běží jako dobře namazaný stroj.
„Bez letitých zkušeností, verbálně nepřenosných, bychom na tom zřejmě byli jako likérka bez receptu na Becherovku. V zahraničí bylo několik pokusů kopírovat naše akrobatické prvky bez těchto znalostí, ale většina z nich skončila větším či menším nezdarem,“ uvedl zkušený pilot, který se v 90. letech podílel na rozvoji letecké akrobacie v České republice.
Současná práce stojí na základech položených v 60. letech minulého století. Když tehdy Jiří Tlustý s Božejem Skružem začínali trénovat akrobatické prvky, které ještě nikdo na světě nedělal, mnozí kroutili hlavou.
Tlustý se narodil v roce 1935 v Herálci u Skutče. Výcvik absolvoval na letounech C104 ve Skutči, na vojně sloužil jako střelec s bitevníkem IL10. Od roku 1962 byl pilotem Československých aerolinií, nejprve létal aerotaxi s L200 Morava, později s letouny L410, IL 18 a od roku 1973 Tupolev 134A.
Na nich byl inspektorem a zalétávacím pilotem. Jeho celkový nálet je přes 20 tisíc letových hodin. Tlusťoch, jak ho přátelé přezdívají, se dodnes i v seniorském věku s celou skupinou schází.
K nelibosti soudruhů
Na letecké dny zvali čtyřku v éře normalizace organizátoři z celé Evropy, což se však příčilo komunistům. Ti se snažili piloty zastavit. V roce 1982 musela formace dokonce činnost ukončit. Do vzduchu se vrátila v roce 1990. Létali pod různými názvy, například Sky Box nebo Unimax Devils. Jako „Létající býci“ létají od roku 2001. V roce 2013 vyměnili tehdejší stroje Zlín Z-50LX za modernější XtremeAir XA42 a na nich létají dodnes.
Ročně převedou nespočet leteckých show a nalétají statisíce kilometrů. Přesto mají všichni čtyři členové svá zaměstnání a akrobacii se věnují jako koníčku.
„Kdybych někdy začal sedat do letadla se strachem, byla by to známka uvažovat o konci letecké kariéry. Naopak zdravá obava je nutná, aby člověk neztratil respekt z létání,“ řekl vedoucí skupiny Stanislav Čejka.
Chrudimská 4 na dobové fotografii.
Základem úspěchu je kromě tradice i píle. „Důležitý je také trénink a výběr správných lidí,“ míní Čejka. V šestnácti létal na větroních, později nastoupil do armády, udělal kurz akrobacie a jel na závody. Stíhacím armádním pilotem je už 20 let. Býci jsou jeho takovým druhým zaměstnáním.
„Létáme od malých místních show až po obrovské světové akce. Na závodech Formule 1 jsme vystupovali pro pobavení diváků mezi tréninky, čas byl omezený, museli jsme dost improvizovat,“ zavzpomínal. Do Jaroměře se formace z Chrudimi přestěhovala před několika lety kvůli dočasnému uzavření tamního letiště.
„Náš mechanik je odsud, má to blízko k letadlům, i proto volba padla právě sem,“ vysvětlil jednačtyřicetiletý pilot z Hradce Králové.
Deset výkrutů a světový rekord
V půlce srpna se čtveřice sešla na domovském letišti v Jaroměři, aby symbolicky k oslavě 60. výročí založení Chrudimské 4 vytvořili světový rekord v počtu osových výkrutů ve skupině. Počasí bylo ve čtvrtek 13. srpna ideální, na vše dohlížel komisař letecké federace a prezident českého aeroklubu Vladimír Machula. Pro maximální soustředění se událost uskutečnila bez diváků. Na provedení piloti potřebovali prostor deseti kilometrů.
„Při výkrutech působí na letadlo neustále se měnící síly od kladných přetížení přes nulové po záporné. Čím pomaleji se manévr letí, tím více mají jednotlivé síly vliv a snaží se letadlo vyosit z původního směru jak v rovině horizontální, tak vertikální. Při provádění dalšího výkrutu do něj pilot vstupuje už s touto zavedenou chybou, která se s každým dalším manévrem násobí,“ řekl Čejka.
Staniskav Čejka, akrobatická formace Flying Bulls.
Úkolem vedoucího skupiny je podle něj co nejvíce eliminovat počet chyb: „K tomu se přidávají další tři letouny, které musí reagovat jak na nepřesnosti vedoucího, tak na měnící se síly působící na jejich vlastní letouny. Což je důvod, proč jeden osový výkrut zvládne zaletět jen pár skupin na světě. My, abychom byli stále před nimi, jsme jich udělali pro jistotu deset.“
Oslav se v pátek zúčastnil i mistr světa v akrobatickém létání Martin Šonka. „Flying Bull jsou unikátní tím, jak náročné figury dokážou ve čtveřici létat a jak dokonale sestavu drží. Líbí se mi, že stále přicházejí s něčím novým, vymýšlejí prvky, které nikdo na světě nedělá. Mají sice podporu sponzorů, což je zásadní, ale zároveň je skvělé, že pořád to jsou normální kluci, kteří létají v místním aeroklubu,“ řekl pro MF DNES Martin Šonka, pilot někdejší světové série Red Bull Air Race.
Až 420 kilometrů za hodinu
|