Slovák jel do Adršpachu jen hrát na harmoniku, je z něj Dřevorubec roku

  16:40
U skalního města v Adršpachu na Náchodsku se utkalo pětadvacet borců o titul Dřevorubce roku. Sekali polena, odvětvovali stromy a finalisté káceli s centimetrovou přesností. Kvůli chybě se však opakoval závěrečný ceremoniál. Nejvyšší místo na „bedně“ získal Slovák, druhého předčil o pár sekund.

Sněhový poprašek aspoň trošku dotvořil každoroční kulisu zimního závodu. Z velkého parkoviště se ozývalo štípání seker a kvílení motorových pil. Na akci se přišlo podívat víc než tisíc lidí. Dřevorubci se mezi sebou celou dobu dobírali. Nakonec však byli i přes závěrečný renonc rozhodčích všichni spokojeni.

Když už se z areálu bohužel vytratila většina návštěvníků, vylezla vítězná trojice po dvaceti minutách znovu na stupně vítězů. První dva si vyměnili místa a ceny. 

Fotogalerie

„Ano, moje radost je dvojnásobná! Pořadatelé to špatně spočítali, ale všechno v pohodě. Jsme šťastní, titul jede na Slovensko a teď jdeme oslavovat do hospody,“ radoval se vítězný Jozef Šálka z Oravy, když hned u auta zapíjel druhý ceremoniál borovičkou.

„Vždyť já jsem přijel původně jen jako muzikant s harmonikou, přesvědčili mě před čtyřmi dny, abych vůbec jel. Ani pilu nemám svou, montérky mi půjčil syn, ale dopadlo to,“ podotkl vítěz.

Práci v lese se věnuje profesionálně, ale na podobné soutěži byl teprve pošesté. Pilu, kterou vyhrál, věnuje dvanáctiletému synovi, který už dokáže vyměnit řetěz rychleji než otec.

Loňský vítěz Petr Kodad neobhájil trofej jen velmi těsně. Přitom v letošním 12. ročníku soutěže vyhrál hned dvě discipliny. Na výměnu řetězu u motorové pily mu stačilo 48,6 sekundy. Zvládl také přesekat syrové poleno za 53 sekund. Pro závěrečné finále se však začínalo od nuly.

Zámečník má dřevorubectví jako koníček, loňský vítěz byl druhý

Petr Kodad v něm poslal k zemi strom jen o 16 centimetrů vedle od kolíku, zatímco Šálka uspěl s rozdílem 20 centimetrů a lepším časem. Nejpřesnější v kácení byl letos Tomáš Jančík, trefil se o 12 centimetrů vedle, ale měl horší čas.

„Já jsem těžil v lese ještě před osmi lety, teď mám dřevorubectví jako koníček, už ani doma dřevem netopím. My, kteří jsme tady, se od jara vídáme každý měsíc na nějakých závodech, jsme parta, těšíme se na sebe, je to závodní rodina, všechny kluky tady znám,“ pochvaloval si zámečník Petr Kodad ze západních Čech, který skončil druhý.

„Na tyhle závody ale netrénuju, je potřeba štěstí, rychlost a zapojit trochu hlavu. Například u přesekávání polen si každý musí napřed ´přečíst´ dřevo, nejde jen hodit kládu před sebe a začít, když tam jsou suky. Kamarádovi stejná práce trvala třeba o minutu déle. Vždycky dřevo otáčím a vyberu si místo, kde budu svou práci dělat. Stejně se s dřevem seznamuju i při odvětvování,“ vysvětlil Kodad, který v Adršpachu závodil podruhé.

Přesekávání polen dokáže člověka zničit

Soutěž co nejvěrněji napodobuje běžné práce v lese a jako jediná v tuzemsku se koná právě v zimě.  Přijeli na ni závodníci z okolí, ale také z Valašska, Plzně, Šumavy i Slovenska.

Dřevorubci vyměňovali řetěz na motorové pile na čas a nakládali deset metrových polen na vlek o celkové hmotnosti asi 230 kilogramů. Dvacet postupujících pak přesekávalo metrové poleno o průměru 23 centimetrů, také odvětvovali a měřili kládu. Finálová pětice na závěr kácela na přesnost a čas.

„Tady se pěkně soutěží, když je sníh a mráz, v tomhle kraji je krásně. A velký dík patří pořadatelům, co dokáží tady připravit. Já se účastním celý rok různých soutěží, ale zrovna pro tuhle soutěž se moc trénovat nedá. Tady je to o síle a rychlosti. Nejtěžší je přesekávání polene, to člověka dokáže úplně zničit. Nakládání polen je také na tělo, ale jinak je to pohoda. Takovou práci, jako je odvětvování a kácení, to děláme denně. To nás nevysílí,“ smál se třetí v pořadí Jaroslav Houha z Benešova u Semil.

Závodníky čekalo kůrovcové dřevo, zdravé se teď nekácí

S motorovou pilou a traktorem bývá v lese denně, protože těžba dřeva ho živí, má vlastní firmu. „Práce s motorovou pilou mě drží už někde od třinácti let, člověk to musí mít v krvi. Nejde dělat tuhle práci z donucení. Nešlo by chodit do lesa jen kvůli penězům, musí to člověka bavit,“ podotkl Jaroslav Houha, jenž se v posledních letech drží v Adršpachu na předních příčkách.

Za zdejší soutěží stojí pořadatel Pavel Cohla z Adršpachu. Před jednadvaceti lety začal organizovat zimní dřevorubecká sezení, protože dřevorubci mívají tou dobou méně práce. Před dvanácti lety se pak pustil do soutěže.

„Tehdy tu bylo i se závodníky dohromady asi šedesát lidí a rozrostlo se to až do dnešních rozměrů. Letos poprvé jsme použili kůrovcové dřevo, protože zdravé stromy se teď nekácí,“ řekl pořadatel Pavel Cohla.  

„Kůrovcové dříví je jiné, záleží, jak dlouho po napadení ještě zůstalo stát nebo ležet v lese. Pokud se zpracuje hned, tak se od zdravého tolik neliší, ale s prodlevou tam už začínají hnilobné procesy. Na řezu je vidět šedá barva. Ale pro dřevorubce-závodníky tam žádný rozdíl nebyl,“ vysvětlil Cohla.