Jde o zatím nejrozsáhlejší výstavu věnovanou četnictvu s odkazem na seriál České televize. Jeho předlohou se staly osudy četnické pátrací stanice Hradec i skutečné osobnosti včetně Josefa Arazima, jemuž tým okolo režiséra Antonína Moskalyka a jeho dcery dal televizní jméno Karel.
„Většina exponátů pochází ze soukromých sbírek. K vidění jsou četnický motocykl, uniformy, výzbroj a výstroj včetně unikátních dosud nevystavených předmětů jako třeba stejnokroje účetních četníků,“ říká mluvčí muzea Lucie Peterková.
„Nechybí ani digitální nadstavba. Někteří seriáloví herci vytvořili hraný fiktivní příběh hradeckých četníků. Po načtení QR kódu si lze prohlédnout krátká hraná videa, která na pozadí fiktivních postav doplňují výstavu o autentické informace o životě prvorepublikových četníků,“ přibližuje Lucie Peterková.
„Výstava má dva cíle: pojednat o četnictvu coby primárním bezpečnostním sboru první republiky, o každodennosti četnického života, o tom, co obnášelo být přijat k četnictvu a sloužit jako četník. Za druhé přibližuje osudy četnictva v Hradci Králové a porovnává seriálovou představu a realitu,“ říká Lucie Peterková.
Účtárna, pátračka i letecká hlídkaČetnická „pátračka“ v Hradci vznikla až roku 1928, zatímco jiné četnické útvary zde sídlily již od roku 1894. V období první republiky prošel četnický sbor – hlavní garant bezpečnosti na celém území státu – značnou organizační a kvalitativní proměnou. Hradecké četnictvo je názorným příkladem tohoto procesu: vedle četnické účtárny, běžných stanic v Kuklenách, na Novém Hradci Králové či na hlavním nádraží zde vznikla četnická silniční kontrolní stanice Hradec Králové - plnící úlohu dnešní dopravní policie, již zmíněná pátrací stanice - řešící vážné kriminální delikty, četnický pohotovostní oddíl - potírající demonstrace a protistátní činnost nebo četnická letecká hlídka - střežící vzdušný prostor východních Čech. |
Návštěvník se může seznámit s životními podmínkami četníků v dioramatech, zjistí, čím přispěli kriminalistickým vědám, nebo spatří jejich zbraně a výstroj. Přímo hradeckých četníků se týká unikátní soubor předmětů, které používali a které zapůjčili jejich příbuzní.
Četnická služba byla i velmi nebezpečná, což připomínají některá ocenění padlým od nejvyšších představitelů Československé republiky.
Desku přemístili na správný dům
Muzeum otevřelo výstavu v polovině října Četnickým dnem s ukázkou vyšetřování vraždy, zajištění pachatelů loupežného přepadení či komentovanou přehlídkou četnických stejnokrojů. Účastnili se i tvůrci seriálu policejní historik Michal Dlouhý a scenáristka a režisérka Pavlína Moskalyková.
Součástí programu bylo i odhalení pamětní desky Josefu Arazimovi, která byla v listopadu 2016 omylem umístěna na budovu bývalé Salavcovy vinárny na nedalekém náměstí 5. května. Její správné umístění je však na budově někdejší četnické stanice v Hradci Králové na třídě ČSA 284.
Právě tam ve skutečnosti sídlily všechny četnické útvary, které ve městě působily a v letech 1928 až 1936 také četnická pátrací stanice. Četnictvo opustilo budovu v roce 1936.
Arazim byl v důchodu vrátný, zemřel roku 1975
Josef Arazim se narodil 20. listopadu 1898 v Sedlčánkách. Za první světové války bojoval na italské frontě, kde v červenci 1917 přeběhl do italského zajetí a již 5. října 1917 se přihlásil do československé zahraniční armády. Později bojoval například u Ferrary. Po skončení války se zúčastnil osvobozování Slovenska a v roce 1921 byl demobilizován.
V srpnu 1921 nastoupil jako četník a postupně prošel několika funkcemi. Po okupaci Československa působil jako velitel četnické stanice v Holicích a v roce 1943 byl jako legionář předčasně penzionován. V květnu 1945 se přihlásil na četnické stanici v Holicích do služby, při odzbrojování ustupujících německých jednotek byl Němci 6. května zadržen a jen se štěstím unikl popravě.
Od 10. května 1945 sloužil v Albrechticích, později v dalších služebnách v pohraničí a poté na Královéhradecku. V roce 1955 byl přeložen do trvalé výslužby. Do roku 1961 pracoval jako vrátný, do důchodu šel v roce 1963. Zemřel v Hradci Králové 14. listopadu 1975.
