Poddolovaný břeh v délce možná třiceti metrů a asi deset padlých stromů. To jsou neklamné známky, že k rybníku na Honech u Police nad Metují doputoval bobr.
Jeden nahlodaný strom ještě stojí, než ho bobr pokácí. Několik dalších stromů tu už místní raději obalili pletivem a stejně tak se zařídili i nedalecí chalupáři.
„Bylo vidět už ze silnice, jak bobr začal kácet stromy. Nám rybářům to nevadí, klidně by těch stromů na břehu mohlo být ještě méně, aby se lépe nahazovalo,“ podotýká v žertu Jiří Kašík, který vede polickou organizaci Českého rybářského svazu. Ta se o Honský rybník s rozlohou 1,7 hektaru stará.
Ve slunečném odpoledni není po zvířeti ani památky, duní tu jen ruch z nedaleké silnice. Bobr bývá dost ostražitý, ani ochranáři nemají zatím zprávy, že by ho někdo přímo pozoroval, a fotopasti na místě nejsou.
Obyvatelé si loni na podzim všimli pokácených a potopených stromů, jež bývají bobří potravou přes zimu, ale zvíře tam mohlo být už i dříve. Zda je jedno, nebo je jich víc, se neví.
Našel nové teritorium
Zoolog Petr Kafka odhaduje alespoň z obecné biologie druhu, že se tu usadil mladý jedinec, který se osamostatnil a obsadil nové teritorium. Podle něj není příliš pravděpodobné, že zvíře někdo uměle vysadil, na to totiž u zvláště chráněného druhu musí být povolení.
„Spíš došlo k přirozenému šíření bobra z povodí Stěnavy. Tam je výskyt známý již v roce 2009 hned za hranicí u obce Golińsk. Trvale bobři žijí i na hranicích v Otovicích a od roku 2019 i v Broumově. Loni byly jeho stopy i na řece Metuji v Bučnici, občasně se vyskytnou i jinde,“ vysvětluje pracovník Správy Chráněné krajinné oblasti Broumovsko Kafka.
Bobr je zdatný chodec
Bobr evropskýNejvětší evropský hlodavec, který se živí větvemi vrb, topolů a dalších stromů, lýkem či různými bylinami. Aktivní je hlavně v noci, žije ve vodě a buduje si kanály, nory či hráze. Hrady staví tam, kde jsou například nízké břehy a vysoká hladina spodní vody. Hráze zase staví na tocích, kde potřebuje zvednout hladinu, aby vchod do nory zůstal pod vodou. Samice může vrhnout až šest mláďat, která zůstávají v mateřské kolonii po dva roky. Bobři v českých zemích byli vyhubeni už na začátku 18. století. V 19. století byli znovu vysazeni, ale opět byli vybiti kvůli masu, kvalitní kožešině a produktům žláz ceněným v lékařství či kosmetice. Ve 20. století byli bobři v Evropě znovu vysazováni a chráněni. V Česku byli poprvé zpozorováni v roce 1979 na jižní Moravě, ale rozšiřovali se až od roku 1991, kdy Otakar Štěrba, děkan Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, přivezl s kolegy na Litovelsko prvních šest bobrů z Polska. |
Je zvláštní, že si bobr vyhlédl zrovna rybník, který leží na kopci skoro v 600 metrech nad mořem. Pokud se sem vydal od řeky Stěnavy, k níž je to vzdušnou čarou šest kilometrů, musel překonat terénní zlom Broumovských stěn.
Ochranáře to však nepřekvapuje, za noc bobr urazí i dvacet kilometrů, za týden pak kolem osmdesáti.
„Bobři se krajinou přirozeně šíří a mohou putovat i více kilometrů pěšky bez vody. Dokládá to například pozorování z roku 2016, kdy bobr přešel z Vernéřovic přes Bohdašín až do řeky Metuje v Teplicích. Také v roce 2020 byl nalezen přejetý bobr v Broumově daleko od vody,“ popisuje zoolog.
Ohlodané a skácené stromy jsou vidět i na hrázi a březích chovného tříhektarového Cihelného rybníku v Broumově, známého i jako Cígl. Stopy po bobrovi se nacházejí podle ochranářů také na sousedním rybníku Katovna.
Místní však přiznávají, že na vlastní oči zvíře zatím nespatřili. „Nejdřív jsme si na Cíglu všimli kup roští a divili se, proč to tu někdo dělá, ale pak se ukázalo, že tam vzniká bobří hrad. Pak už jsme si všimli i pokácených stromů. Chodíme sem se synem venčit naše psy, ale zvířata se nejspíš vzájemně cítí, takže jsme ho ještě neviděli,“ popisuje čtyřicátnice z nedalekého Křinického sídliště, která nechce zveřejnit jméno.
Dalších ohlodaných stromů si všimla také mezi Broumovem a Otovicemi u cyklostezky při řece Stěnavě.
Buduje hrady, nory i hráze
Bobři jsou nyní na Labi v severních Čechách, na Šumavě a na Moravě. V roce 2015 žilo v Česku kolem čtyř tisíc jedinců, před třemi lety už asi šest tisíc.
Bobři jsou zvláště chráněni, plán péče z roku 2013 však vymezil i rozlehlou zónu v jižních Čechách, kde jsou jejich populace kvůli početným rybníkům až přílišným rizikem a zvířata se tam mohou likvidovat. Odstraňování hrází či hradů se děje s posvěcením úřadů v Jihomoravském, Zlínském či Olomouckém kraji, stát také proplácí způsobené škody. Na 85 procentech území republiky se však počítá s možným dalším šířením bobrů, protože tam se většinou zvířata nedostávají do žádného konfliktu.
Horšími škůdci jsou pro rybáře vydry
To platí i pro Broumovsko. Zatím se nestalo, že by na Stěnavě nebo rybnících v Broumově nastal vážnější problém. „Z hlediska povodňové ochrany se řešila drobná hráz na Božanovském potoce, ale momentálně se zdá, že se z místa bobr odstěhoval,“ podotýká Petr Kafka.
Broumovsko není v kraji jediným místem, kde se bobři objevili. Již byli pozorováni třeba na řece Úpě. Asi desetičlenná rodina se trvale usadila na Josefovských loukách, kde si vystavěla hrad a provrtala břeh Staré Metuje, což vedlo k ne úplně chtěnému zaplavování luk. Ochránci přírody z Jaroměře jsou však za bobry rádi, jelikož napomáhají vrátit toky do divočejšího stavu.
Bobři se šíří i po Orlici, v Hradci Králové nejprve osídlili Kašparovo jezero a slepé rameno Holštejn u vodní elektrárny Na Mlejnku, před rokem už byli třeba i na Bejkovně u Gočárova okruhu. Bobři se tak zřejmě budou dál šířit, nemají totiž žádné predátory, až na člověka. Jejich přemnožení nehrozí, svá teritoria si střeží.
„Bobři už migrují po celých východních Čechách a budou obsazovat další plochy. Jsou to hlodavci, množí se jako hlodavci a zanedlouho se stanou nedílnou součástí naší přírody a běžným zvířetem. Podle mě už to nikdo nezastaví, i kdyby chtěl. A platí to i pro jižní Čechy, kde je nulová zóna jeho tolerance a bobry je povoleno likvidovat,“ upozorňuje David Číp, šéf Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) Jaro Jaroměř.
Rybáři, kteří hospodaří na Honském rybníku, neberou soužití s býložravým bobrem jako překážku. „Horší je to s vydrami. Když do potoků vysadíme ryby, dáme si hned vědět, protože do čtrnácti dnů není po rybách památka,“ připomíná Jiří Kašík.