Improvizaci definoval její mistr Jan Werich: jde o stav, kdy se ucho diví, co pusa povídá, s čímž souzní i další její propagátor a guru Jaroslav Dušek. Soubor Bizoni začínal s improvizačními zápasy, kde každé představení vznikalo z podnětu diváků. Repertoár se jim však rozrostl o longformy, tedy souvislé příběhy, jež se za večer dál rozvíjejí.
V posledních letech se skupina zaměřuje na improvizaci, která diváky vtáhne do intenzivních emocí, čímž se přibližuje živému divadlu. Každá situace je příběhem, který se může změnit s každým slovem, ale stále má jasný směr a náboj.
„Vznikli jsme v Opatovicích nad Labem, ale zakrátko se přesunuli do Hradce a obměnili tým. Domovskou scénu jsme měli v AC klubu s Ivánkem Škaloudem. Postupně jsme se etablovali na improvizační scéně, vzdělávali se na workshopech, rozšířili dovednosti. A z improshow jsme rozšířili schopnosti o longformy, tedy na příběh, který trvá třeba hodinu. Jeden budeme hrát i letos na divadelním festivalu Regiony. Došli jsme k tomu, jak moc je improvizace užitečná a obohacující i mimo jeviště,“ říká člen souboru Martin Škorpil.
Kromě hradeckých Regionů vystupují třeba na festivalu Mezi ploty nebo na narozeninových oslavách, svatbách či firemních večírcích. Bizoni říkají, že každé představení je příležitost, jak propojit diváky s nečekanými momenty a okamžitými reakcemi, které se promění ve společný prožitek. Improvizace je pro Bizony životní filozofií.
Kurzy k objevení kouzla
Divadelníci věří, že učí odvaze, kreativitě a přijetí neznámého. Proto pořádají kurzy, kde objevit kouzlo improvizace může každý. Učí, jak se nechat vést tím, co je právě tady a teď, jak vytvářet příběhy z ničeho, jak reagovat na nečekané situace a rozvíjet schopnost naslouchat druhým. To vše v bezpečném a podpůrném prostředí rozvíjejícím osobní růst.
Nejbližší představeníImprozápas Muži vs. Ženy se koná v úterý 6. května v 18:00 v Knihovně města Hradce ve Wonkově ulici. Zápas v improvizaci je divadelní formát, v němž dva nebo více týmů soutěží v improvizovaných scénkách podle zadaných témat. Když scénka skončí, diváci hlasují kartičkami. Souboj je to jen na oko, protože spolupráce je základem každé dobré scénky. Tato forma vznikla v Kanadě v 70. letech 20. století. Z Kanady se rozšířila po celém světě. V Česku se synonymem improvizace stalo hlavně divadlo Vizita herce a pedagoga Jaroslava Duška. |
„Kurzy se setkaly s velmi pozitivními ohlasy. Mohlo by se zdát, že to byla cesta jednoduchá a přímá, ale první kroky byly náročné. Hráčů bylo málo, diváci Bizony neznali a už jen sehnat vhodné místo na trénování bylo komplikované,“ prozrazuje Škorpil.
Dnes sídlí v Knihovně města Hradce Králové, kde vystupují pravidelně. Ročně odehrají po celé zemi na 30 představení. Když se něco nepovede, je to vlastně ještě větší legrace:
„Když herec omylem řekne nesmysl, místo aby to opravil, jeho kolega na to naváže, a najednou jsme v situaci, kdy mluvíme o tom, jak zubní pasta zachránila svět před mimozemskou invazí.“
Pod dobrým vedením se improvizovat může naučit každý.
„Spousta lidí si představuje, že improvizovat znamená okamžitě bez přípravy reagovat na cokoli. Ale ve skutečnosti to znamená být připraven na cokoli. Učíme se nehodnotit svoje nápady, nezamilovat se do nápadu a zahodit ho ve prospěch příběhu. A velmi důležité je týmové naladění. To jsou dovednosti, které pomáhají i v osobním nebo pracovním životě. Jako herci pak pracujeme ještě na dalších dovednostech, jako je pantomima, vytváření postavy, pohyb po jevišti,“ líčí divadelník.
Diváci dostávají herce do úzkých
Diváci často vymýšlí bláznivá témata, která Bizony nutí rychle přemýšlet a reagovat.
„Divadelní improvizace, kdy vytváříme příběhy podle nápadů diváků, nás dostává velmi často do úzkých. Ale to je na tom to krásné. Na jevišti však nejsme nikdy sami, vždy je to týmová souhra. Když nenapadne jednoho herce, jak posunout příběh, napadne to jiného. A kolikrát jsme překvapeni sami sebou, jak příběh vygraduje a jaký má závěr,“ líčí Martin Škorpil.
Na začátku kurzu se účastníci mezi sebou seznámí a prolomí ledy, aby se naladili na bezpečnou a důvěrnou atmosféru.
„Díky tomu si můžete bez obav vyzkoušet různé situace a hledat způsoby, jak na ně efektivně reagovat. Kurzy jsou určeny pro všechny, kdo se chtějí bavit a při tom se něco nového naučit, něco se o sobě dozvědět a trochu vystoupit z komfortní zóny. Pokud si to chce někdo zkusit, v září otevíráme jednorázový kurz a od října semestrální dvanáctitýdenní, kde půjdeme víc do hloubky,“ poznamenává Škorpil.
S Bizony zjistíte, proč vám něco nejde, a třeba si uvědomíte, že chyba je příležitost a že naslouchání a rozvíjení má velkou moc. Bát se trémy není třeba:
„Máme ji všichni. A to, že ji máme, je vlastně v pořádku. Jen se s ní naučíme pracovat. A to na našich kurzech funguje tak, že úplně jako první vytváříme známé a bezpečné prostředí, kde se člověk přestává stydět. Nikoho nehodnotíme. Naopak hledáme pro každého jeho cestu, aby se dokázal poprat se svou osobní výzvou. Ať už je to tréma nebo cokoli jiného.“
Parta kamarádů
Bizoni vznikli jako parta kamarádů, které spojuje chuť se učit, zkoušet, rozdávat smích. Mají společnou vášeň pro improvizaci, radost ze hry a lidské propojení.
„Profesně jsme každý z jiného oboru a tím vlastně obohacujeme celý tým. Zdenda je kouč, Helča učitelka na 2. stupni ZŠ, Ondra chemik, Eliška lektorka měkkých dovedností, Martin vedoucí elektrokonstrukce. Společné zážitky, smích i malé karamboly nás stmelují víc než jakákoliv pravidla. Jsme tým, který táhne za jeden provaz, protože prostě věří, že nejlepší věci vznikají společně,“ poznamenává Michal Škorpil.