„Přibývá jich. Loni jsme na naší ambulanci zaevidovali 255 nových, takže v ambulantní péči máme 1750 lidí,“ doplňuje.

Pravidelně na dialýzu musí už tři roky i Věra Bartošová. „Žádné problémy jsem neměla. Ale po kontrolních odběrech po prodělaném covidu lékař řekl, že mi hrozí akutní selhání ledvin. A tak jsem tady,“ líčí svůj osud pacientka.

Umělá ledvina jí pomáhá. „Sice se bezprostředně po dialýze cítím jako vyždímaný hadr, ale druhý den už jsem v pohodě,“ říká. Na dialýzu dochází třikrát týdně. Na lůžku tráví minimální možnou dobu, tedy čtyři a čtvrt hodiny. „Dá se to vydržet. Koukám na televizi, pospávám nebo si něco přečtu,“ dodává sedmašedesátiletá pacientka.

Problémům s ledvinami lze předcházet

Stejně dlouhou dobu tráví třikrát týdně na lůžku dialyzačního střediska v Karlových Varech rovněž Miloslava Vítková. Ta má s ledvinami problémy už dvě desetiletí. „Dva roky jsem chodila na dialýzu, pak jsem měla dlouhých 15 let klid. Ale teď sem zase třetím rokem musím docházet,“ říká Miroslava Vítková.

Faktorů, kterými mohou lidé problémům s ledvinami předcházet, je řada. „Důležitá je prevence. Když lékař zjistí možné potíže, dostává se pacient k nám. Kdyby ale bylo méně diabetiků, obézních, kuřáků nebo lidí s vysokým tlakem, bylo by pacientů méně,“ dodává primářka Fričová s tím, že nemoci ledvin úzce souvisejí se životním stylem a civilizačními chorobami.