Dnes už je pohled na historickou stavbu veselejší. Majitel se jí snaží vtisknout takovou podobu, jakou měla, než ji původní vlastníci museli po válce opustit. Je to však běh na dlouhou trať.
Nový DvůrRozsáhlý poplužní dvůr Nový Dvůr (Neuhof) stojí v Novém Kostele už od 16. století. Po roce 1945 využívaly poplužní dvůr státní statky, na počátku 90. let minulého století areál vyhořel. Postupná obnova bývalého panského sídla začala v roce 2013. |
„Už jsem se nemohl dívat, jak tak krásná stavba chátrá. Proto jsem v roce 2013 areál společně s celou mojí rodinou koupil a začal pracovat na rekonstrukci,“ vypovídá starosta Nového Kostela Oto Teuber o tom, co jej před čtyřmi lety přimělo vyměnit pohodlný život v rodinném domku za montérky a ruce plné mozolů.
„Budovy i okolí byly plné nepořádku. Nejprve jsme museli vše vyčistit, nepořádek z budov vynosit a odvézt na skládku. Pak jsme začali uvnitř bourat, čistit, odstraňovat staré nánosy a opětovně zdít. A hlavně opravovat střechu, aby dovnitř nezatékalo. Samozřejmě se vše dělo pod dohledem památkářů, protože celý areál včetně rybníka je od roku 2007 kulturní památkou,“ konstatuje majitel zámečku s tím, že letos přišlo na řadu i okolí.
„V parku sázíme nové rostliny a keře, opravujeme ploty a vyčistili jsme bývalou konírnu. Novou podobu má i chráněný rybník, který z jedné strany přiléhá přímo k obytné budově,“ ukazuje starosta vodní nádrž, kde namísto žabince plují po hladině majestátní květy leknínů. Ve vodě se míhají barevní koi kapři a amuři. Od nánosů hlíny očištěné břehy odhalují řemeslo dávných rybníkářů.
„Hráze jsou vyskládané z kamenů,“ ukazuje Oto Teuber. Plánuje, že zámeček po rekonstrukci zčásti otevře pro veřejnost.
Jeden z posledních důkazů bohaté historie obce by mohl vyprávět například o minulosti rodu Multzů z Valdova, kteří usedlost postavili jako své rodinné sídlo. Část místností se už podařilo zrekonstruovat a upravit v zámeckém stylu. Z mobiliáře se nezachovalo nic.
„Zbyly jedny dveře s dřevěným obložením a v několika místnostech jsme pod vrstvami krytin a betonu objevili nádhernou původní dubovou podlahu. Parkety jsou položené do takzvaného vídeňského kříže. Památkáři nám doporučili pouze její povrch pořádně umýt a pak navoskovat,“ vysvětluje Teuber.
K nejzajímavějším patří místnosti v patře, kde jsou některé stěny pokryté tapetami. Největší je hudební sál. Ačkoli ještě zámeček pro veřejnost otevřený není, lidé už si k němu cestu našli. „Někteří z těch, co jedou kolem, zastaví, přijdou, zazvoní a ptají se. Pokud to jen trošku jde, rád jim zámeček ukážu,“ dodává Oto Teuber.
