Úterý, krátce po 15. hodině. Záchranářům z Karlovarského kraje začíná jeden z nejtěžších zásahů za poslední roky. U Perninku se srazily dva osobní vlaky.

Desítky zraněných, dva mrtví. Mezi zdravotníky a hasiči je i Nikola Brizgalová, která za záchranku celý zásah organizuje. „Bylo to první hromadné neštěstí, které jsem zažila,“ říká záchranářka.

Karlovarská záchranářka Nikola Brizgalová.

I když ty nejintenzivnější pocity zažívaly posádky vozů, které na místo dorazily jako první, i ji tragédie velice zasáhla. Zvlášť proto, že ve vlaku cestovaly také děti.

„Těch bylo celkem sedm, ale naštěstí všechny buď lehce zraněné, nebo nezraněné,“ líčí psychicky náročné okamžiky Brizgalová.

Jako záchranářka je zvyklá lidi léčit. Náhle se ale dostala do situace, kdy vedle toho musela celý zásah koordinovat, aby nevznikl chaos.

„To je asi nejtěžší. V první fázi neléčit, ale organizovat,“ svěřuje se. Navíc v situaci, na kterou nedokáže záchranáře připravit ani sebelepší trénink. „Pokud se nesetkáme s takovou mimořádnou událostí, je velmi těžké se naučit například třídění pacientů podle závažnosti poranění,“ vysvětluje.

26 fotografií

V okamžiku, kdy na místo tragédie dorazila a převzala velení, byli už všichni zranění z vlaku vyproštěni.

„Naštěstí jsme měli dostatek sil a prostředků. Pacientů sice bylo třicet, ale těžce a středně zraněných bylo jenom devět. Takže nás bylo dost na to, abychom se každému z nich mohli věnovat,“ popisuje dramatické okamžiky Brizgalová.

Recept na to, jak se s podobně hrůznými okamžiky vyrovnat, má každý jiný. Podle Nikoly Brizgalové je ale důležité o nich mluvit, rozebrat celou situaci s kolegy.

„Důležitý je i pocit záchranářů po akci. A ten měli všichni po zásahu dobrý. Nejlepší způsob, jak se s tím vyrovnat, je pocit, že jsme udělali maximum a že to v podstatě dobře dopadlo. Že už kromě těch, kteří byli mrtví na místě, nikdo jiný nezemřel,“ vysvětluje koordinátorka.

Lidé mají tendenci pomáhat, říká záchranář

Zásah v Perninku rovněž prověřil součinnost záchranných složek z několika českých regionů i ze sousedního Saska. Na místo se sjely sanity z Karlovarského a Ústeckého kraje i Saska, odkud na českou stranu hranice přiletěl i vrtulník. Další na místo tragédie dorazily z Plzně, jihu Čech a z Ústecka.

„Asi bychom to zvládli i sami. Určitě ale ne tak rychle a tak dobře s ohledem na dopad na samotné pacienty. Kdybychom na místě potřebovali víc našich výjezdových skupin, tak bychom je tam poslali. Ale tím bychom si odkryli pokrytí kraje a dojezdové doby by byly delší. Ale hlavně nedisponujeme vrtulníky, takže bychom vlastními silami nedokázali ten počet těžce zraněných v tak krátkém čase dopravit do zdravotnických zařízení. A to už by mělo dopad na zdraví zraněných,“ říká o technické stránce zásahu Miloš Kukačka, vedoucí úseku nelékařských zdravotnických profesí Zdravotnické záchranné služby Karlovarského kraje.

Dát dohromady takovou skupinu záchranářů má podle něj do rutiny daleko.

„Logisticky je to náročnější, i když podobná cvičení děláme i ve spolupráci s německými kolegy. Na druhou stranu jeden z lékařů, který přijel z Německa, byl Čech, takže se dala vyřešit jazyková bariéra,“ říká Kukačka.

Nepředpokládá, že by detailní rozbor zásahu, který záchranáře ještě čeká, mohl odhalit nějaká výrazná pochybení.

„V současné chvíli nic nenaznačuje, že bychom udělali něco, co jsme neměli, nebo že by se něco nepovedlo. Na místě bylo sedm lékařů a šest těžce zraněných, takže na to, že to bylo hromadné neštěstí, mohli být všichni těžce zranění ošetřeni lékařem. Troufám si tvrdit, že i díky tomu na místě nikdo další nezemřel, i když ta zranění byla velmi těžká,“ vysvětlil.

Miloš Kukačka rovněž oceňuje pomoc laické veřejnosti. „Byli jsme za ni rádi. Pomoc od laické veřejnosti byla ale koordinována s vedoucím zásahu. Všichni dělali to, co měli, ale zároveň se takříkajíc nepletli pod nohy. Máme takovou zkušenost, že při podobných zásazích lhostejnost není, lidé mají tendenci pomáhat,“ dodává.