Lidé, kteří jdou kolem nebo po cyklostezce jedou na kole, si zde mohou dozvědět leccos o historii města. Na zdi dlouhé několik desítek metrů pracuje Tomáš Popelka už třetím rokem. V prostoru podél cyklostezky tak postupně tvoří unikátní galerii pro širým nebem.

„Společným námětem všech mých prací je město Sokolov. Letos vznikly tři obrazy, zachycují významné stavby, z nichž dvě už v Sokolově nestojí. Původní tvrz je vlastně taková modelace toho, co tu kdysi stálo. Synagoga vznikala podle dobových fotografií a ilustrací,“ vysvětluje sprejer.

8 fotografií

Těší ho, že lidé místo, kde synagoga stála, poznávají. „Hlavně podle evangelického kostela sv. Tomáše v pozadí. A podle školy Rokycanova v ulici Maxima Gorkého. Jsem za to rád, to byl vlastně můj cíl,“ říká čtyřiatřicetiletý Karlovarák, který se street artem zabývá přibližně od čtrnácti let.

„Nejprve jsem zkoušel skicovat náměty na papír a pak jsem šel ven vyzkoušet práci se sprejem. A byla to katastrofa. Tehdy jsem si říkal, že to nemá cenu, a navíc jsou spreje drahé,“ vzpomíná.

Ale nevzdal se a postupně se vypracoval. Své malby tvořil na místech, kde se mohl legálně odvázat. Jak sám říká, o adrenalin spojený se sprejováním nestál. Bavilo ho umění. Pomohlo mu, že se potkal s Milanem Ramsem, který jej do tajů graffiti zasvětil a zpočátku i podržel.

Dnes jeho malby zdobí řadu míst v Karlových Varech. Jeho výzdoba inspirovaná především historií krajského města je tu velice populární. Díla má i Praze a na dalších místech republiky, ale i v zahraničí.

Zeď podchodu rozzáří sprejer, jeho služby objednala karlovarská radnice

„Myslím si, že graffiti je jedna z nejtěžších technik malby. Kreslí se v podstatě bez kontaktu s povrchem, člověk si nemůže ruku o nic opřít. Na výsledek má vliv spousta detailů. Třeba vzdálenost spreje od povrchu, míra stisku a podobně. Není to jednoduché, ale proto to mám rád,“ říká umělec a přiznává, že u tvorby překvapivě i dost chodí.

Když člověk nakreslí obraz na malý formát, jednoduše si ho prohlédne celý. Jenže u nástěnné malby to nefunguje, zblízka vidím jen jeho malou část. Abych obraz viděl celý, musím pár metrů poodstoupit. Nezdá se to, ale když maluju, hodně u toho nachodím,“ směje se a dodává, že malování spreji je náročné i na ruce.

Oficiální sprejer lázeňského města vytvořil pro Vary portrét Karla IV.

Při dlouhotrvající práci se spreji pravá ruka občas stávkuje. Aby mohl pokračovat bez přerušení, využívá i levou. „Je to slušná posilovna. Proto jsem se naučil ruce střídat. Ale i tak cítím, že levá není tak silná, tolik nevydrží. A taky si s ní netroufnu dělat zásadní věci. Ty prostě musím udělat pravou. Ale alespoň mi pomůže s vybarvováním,“ usmívá se sprejer prohlíží si přitom levou dlaň umazanou od barev.

Techniky malby se snaží stále zdokonalovat. Třeba když zdobil autodílnu svého kamaráda v industriálním stylu a hledal způsob, jak zachytit mapy na rezavém kovu. Podařilo se. Zrezlý autovrak na stěně doplňují ocelová kola a množství řetězů.

„To bylo náročné, barvu jsem musel na tři metry dlouhý motiv naprskat v několika vrstvách. To už jsem fakt dostával do ruky křeče,“ konstatuje. To, že by dostal do vínku štědrou dávku talentu, si ale nepřipouští. „Znám talentovanější lidi. Jenže se tomu nevěnovali. Já talent moc nemám, ale stále jsem kreslil a postupně jsem se vypracoval,“ dodává Tomáš Popelka alias Real143.