Cibulka však není první rozhledna nad Olovím. Tu první nechal v roce 1896 postavit majitel přádelen ve Svatavě Josef Schmieger na Boučském vrchu. Nestála tam dlouho. Schmieger ještě před jejím dokončením předčasně zemřel rukou svého zaměstnance a rozhledna po jeho smrti rychle zchátrala a brzy byla na spadnutí.
O její záchranu se zasloužil Okrašlovací spolek města Oloví, který rozhlednu odkoupil, nechal rozebrat a znovu postavit blíže k městu na Šibeničním vrchu. Tady stála až do druhé světové války, během níž byla zbořena.
Nejhezčí z našich moderních rozhleden
Současná rozhledna byla na Šibeničním vrchu vztyčena v létě roku 2014. Nejde o druhotně využívanou telekomunikační věž, ale o stavbu určenou výhradně pro turistický ruch. Štíhlá ocelová věž vysoká bezmála 30 metrů nese cibulovitou kupoli s vyhlídkovou plošinou umožňující nádherný pohled na vrcholky Krušných hor a pod nimi Sokolovskou pánev vroubenou hřebeny Slavkovského lesa.
Věž patří k nejhezčím moderním rozhlednám u nás. Vznikla podle projektu ing. arch. Marcely Plaché z Ateliéru MONarch z Ostrova za více než pět milionů korun. Z toho šlo půldruhého milionu z rozpočtu města Oloví a zbytek z dotačního programu Leader MAS Sokolovsko. Nejsnazší přístup k Cibulce je po lesní cestě odbočující ze silnice z Krajkové do Horního Studence asi kilometr za osadou Libnov.
Za zastavení stojí unikátní lesní oltář
Kdo se tudy vydá, mine asi v polovině zhruba dvoukilometrové pouti podivnou, mechem obrostlou stavbu připomínající polokulovitou kamennou pyramidu. Když ji obejde, pozná v ní k cestě zády obrácenou otevřenou kapli se dvěma věžičkami. Kaple, označovaná i jako „Lesní oltář“, je zasvěcena Nejsvětější Trojici a její skutečná historie je možná zajímavější než legenda, která ji obestírá.
Stará pověst vypráví o pekařském mistru Franzi Josefu Pinhackovi ze zaniklé osady Dolina, který tudy každý den pozdě odpoledne chodil ke kapli sv. Josefa na opačné straně Šibeničního vrchu a stejnou cestou se vracel domů. Jednou ho tady přepadla strašlivá bouřka. Pinhack, schovaný pod vzrostlou borovicí, se v modlitbách obracel ke všem svatým patronům a sliboval, že přežije-li to, pověsí na borovici svatý obraz.
Jako stavební materiál posloužila struska
Byl vyslyšen, hromy a blesky jeho borovici ušetřily. Pinhack z vděčnosti za svou záchranu na strom připevnil obraz Nejsvětější Trojice. Pořídil také pár dřevěných laviček pro pocestné, kteří se zde zastavovali ke zbožnému rozjímání. Časem se Šibeniční vrch stal malým poutním místem pro lidi z Oloví a obcí Libnov, Dolina, Krajková a Hřebeny (tehdy se jmenovaly Bleistadt, Liebenau, Loch, Gossengrün a Hartenberg).
S nápadem postavit zde kapli přišli krátce před první světovou válkou farář z Oloví Georg Marck a štukatér Josef Fischer, a protože to byli muži činu, dali se sami hned do díla. Lesní kaple je světovým unikátem, jaký jinde nenajdete. Materiálem pro stavbu ve tvaru čtvrtkulovité jeskyně se dvěma věžičkami, z nichž levá je zvoničkou a pravá kazatelnou, je struska z rotavských železáren, vlepovaná do betonu na železné armatuře.
Proslulé poutě upadaly časem v zapomnění
Nejhorší ze všech překážek, které museli stavitelé kaple překonávat, byl povolávací rozkaz pro Josefa Fischera, který musel do války a 28. září 1915 u Tarnopolu padl. Farář Marck pak pokračoval v práci na společném díle s několika věrnými dál až do roku 1917, kdy byla kaple dokončena.
Poutě, které sem pak směřovaly ve svátek Nejsvětější Trojice (letos vychází na 4. červen) a na svatého Michaela Archanděla, byly vždy ohromnou událostí, která na Šibeniční vrch přiváděla stovky lidí. Po druhé světové válce zdejší poutě pomalu upadaly v zapomnění. Poslední se konala v roce 1966, v současnosti už však tradice opět ožívá.
Jen pro zajímavost. Cibulka není první rozhlednou toho jména u nás. Její o dobrých dvě stě let starší „sestřičkou“ je 13 metrů vysoká vyhlídková věž Cibulka, vystavěná už počátkem 19. století jako součást uměle vytvořené zříceniny ve stejnojmenném pražském parku.