A k tomu jako bonus pozvánku na prestižní světovou soutěž Mr. Olympia v Las Vegas. I tady uspěl na výbornou. Jako první handicapovaný sportovec z České republiky získal na tomto šampionátu ve své kategorii zlatou medaili.
Kdy jste s kulturistikou začal?
Až do sedmnácti jsem žil stejně jako ostatní kluci. Vše se změnilo jeden víkend, kdy jsme s partou kamarádů vyrazili na víkend pod širák. Na nádraží nás ale překvapil agresivní pes a já ze strachu vylezl na odstavený nákladní vlak. Tady mne zasáhl elektrický výboj o síle 25 tisíc voltů. Spálil mi víc než polovinu těla. Později jsem přišel i o nohu, kterou výboj hodně poničil. Po operaci jsem začal hledat nový smysl života a tehdy jsem se po hlavě vrhnul na cvičení, které jsem měl vždy jako koníčka. Hodně mi poradil kamarád Petr, který, ač na vozíku, také cvičí. Podpořil mě, abych to nezabalil. Nasměroval mě, dal mi chuť ještě něco dokázat. A samozřejmě mě podržela moje rodina.
Výboj mu spálil polovinu těla. Kulturista teď chce uspět v soutěži, kde vítězil Arnold |
Jaká byla vaše cesta na vrchol?
Překvapivě rychlá. První úspěch se dostavil hned na mistrovství Evropy, kam jsem jel v podstatě pouze sbírat zkušenosti. Nevěděl jsem, co mě čeká, o čem takové závody jsou. Možná i proto jsem nebyl nervózní. Vše šlo jak po másle a já uspěl. Pak jsem zamířil na mistrovství světa, které jsem ve své kategorii vyhrál, a následně dostal pozvánku na Olympii. To je pro kulturisty obrazně řečeno Svatý grál. Vždyť tam kdysi soutěžil i Arnold Schwarzenegger.
Byl jste hned rozhodnutý odjet a v Americe zkusit štěstí?
Nikdy před tím jsem o tom nepřemýšlel. Vegas je daleko a vypravit se tam stojí ohromné peníze. Jenže pak se mi podařilo vyhrát světový šampionát a já dostal nabídku se ve Vegas postavit na pódium po boku těch nejlepších. A mně to najednou začalo dávat smysl. Začal jsem shánět peníze, od kraje jsem dostal dotaci 50 tisíc korun a vypsala se sbírka, která vynesla přes 20 tisíc korun. Spousta lidí mi pomohla, za to bych všem chtěl poděkovat. Bez nich bych se za oceán nevypravil a ten sen bych si nesplnil.
Jak jste před závody trénoval?
Teď chodím do posilovny čtyřikrát týdně, ale před závody cvičím v týdnu šestkrát, někdy i dvakrát denně. Sedmý den odpočívám. Navíc jsem nervózní, kvůli úpravě jídelníčku hladový a vyčerpaný. To si musím vzít v práci volno, to bych nedal.
V čem je soutěž v Americe jiná než třeba v Evropě?
Bylo to tam ohromně načančané. Všechno svítilo, blikalo, blýskalo se, až z toho šla hlava kolem. Všeho bylo moc.
A samotné klání?
Olympie je soutěž soutěží. Nic výš už není. Je krásná, obrovská, náročná. S tím, že bych mohl vyhrát, jsem vůbec nepočítal. Chtěl jsem si jen užít tu atmosféru. Nakonec se mi povedlo nemyslitelné a já mohl slavit. A to jsem si říkal, že nemůžu v Americe porazit Američany, to přece nejde. Ale stalo se, přestože jsem k sobě dostal čtyři opravdu „nabušený“ chlapy.
Po skoku do vody ochrnul, teď závodí na handbiku. Pomáhá mu i slavný švagr |
Když už jste byl ve Vegas, šel jste zkusit štěstí? Byl jste si zahrát?
To jsem musel. Jenže mi z těch všech automatů šla hlava kolem. Nakonec jsem našel automat s pákou, tak jsem si to samozřejmě taky zkusil. Ale těch atrakcí je tam mraky. Prošel jsem kde co. Viděl jsem zdejší Eiffelovku i sochu Svobody. Bohužel jinam než do Vegas jsem se v Americe nedostal.
Byl jste sám nebo vás někdo doprovázel?
Vzhledem k tomu, že neumím anglicky, musel jsem mít s sebou někoho, kdo se domluví. Naštěstí jsem měl podporu v synovi, který mi dělal překladatele. A jela se mnou i moje žena, která se o mě po zdravotní stránce stará.
Jaký byl váš nejsilnější zážitek?
Když mi tam dávali medaili, měl jsem na sobě českou vlajku. Jenže rozhodčí nevěděli, odkud jsem. Já stále říkal Czech Republic a oni jen kroutili hlavou. Všechno změnilo jedno jméno. Pavel Nedvěd. Toho tam všichni znají. Konečně bylo jasno.
Nejhorší je být sám a izolovaný, ví mladý brankář parahokejové reprezentace |
Po soutěži se každý kulturista těší na pořádné jídlo. Jak vám chutnalo v Americe?
Vůbec. Namazat si chleba, dát si omáčku a podobně, to tam neexistuje. Oni mají místo chleba jen takové sladké veky. Když jsem se už úplně zoufalý ptal recepčního, kde bych se mohl dobře najíst, měl jsem chuť třeba na míchaná vajíčka, tak mě poslal do vyhlášené restaurace, kde prý dělají výborné snídaně. Já tam přišel a vidím na jídelním lístku vajíčka… konečně! Tak jsem si je objednal. A dopadlo to tak, že mi přinesli velký hamburger, jen místo masa v něm byla míchaná vajíčka. Ale pozor, z prášku. A k tomu hromada hranolek. Mimochodem, ty tam dávají úplně ke všemu.
Arnold Schwarzenegger vyhrál Mr. Olympia sedmkrát. Přemýšlíte i vy o další výzvě za oceánem?
Rád bych, to nezastírám. Zážitek to byl nádherný, ale to se mi už asi nesplní… Je to opravdu hodně náročné, i finančně. Takže letos zůstanu u evropských soutěží. Pojedu do Maďarska.