„Moc si toho vážíme. Ale chtěly bychom zdůraznit, že to není ocenění jen nás dvou, ale celého týmu a také všech dárců. Těch máme dnes už na pět stovek,“ zdůrazňují, když přijde řeč na jejich aktivity. Nádech přitom nepůsobí v Chebu nijak dlouho. Zato ale intenzivně.
„Ta práce se tak nějak vyvinula sama. Oslovili nás dárci, my jsme jejich dar předaly těm, kteří jej potřebovali. Jenže pak to narostlo a bylo nutné to řešit. Domácnost zahlcenou igelitovými pytli by neustál asi nikdo,“ směje se Věra.
Před dvěma lety pak sestry zaujala práce Jitky Havránkové v Ostrově. „Líbilo se nám, jak to dělá. A říkaly jsme si, že než zakládat novou organizaci, bude jednodušší rozvíjet nějakou stávající. I kvůli papírování,“ říká Petra, hlavní koordinátorka chebského Nádechu, který funguje v Karlově ulici v budově bývalé školy.
Od té doby se k sestrám přidali další dobrovolníci. Pobočka se rovněž dostala do povědomí nejrůznějších organizací a sociálních služeb. S řadou z nich chebský Nádech, na který se obrátily už stovky rodin, spolupracuje.
„Potřebných přibývá. Systém drtí stále víc a víc lidí. Teď už ta nepříznivá situace semlela i dosud běžně fungující rodiny. Někdy stačí málo, třeba nemoc v rodině nebo partner alkoholik. Pro mnoho z nich je přitom velmi těžké přijít a o tu pomoc požádat. Udělat první krok je pro leckoho takřka nemyslitelné. Proto také chceme, aby ti, kteří od nás něco dostanou, na oplátku něco udělali pro druhé. Nejde o peníze, není to jen o materiálních věcech. Jde jen o drobnost, podporu, čas. To je totiž často to nejcennější, co může člověk člověku darovat,“ shodují se.
Své představy už uskutečňují. Například když letos před Vánoci dostala jedna z maminek darem věci potřebné pro pečení cukroví, napekla nejen pro svoje děti, ale i pro další čtyři osamělé seniory.
„Tak nějak by to mělo fungovat. To je podstata Nádechu. Základní myšlenkou je nejen dávat, ale i vtáhnout lidi dovnitř a zapojit do pomoci ostatním. Měl by tak vzniknout pomyslný kruh, který by lidi spojoval a prorůstal do dalších oblastí,“ přibližuje svou představu Petra.
Vzájemně si pomáhat
V Nádechu mohou maminky v nouzi nafasovat oblečení pro děti a rovnou i věnovat to, z čeho už potomci vyrostli. Nebo na oplátku pomoci darovaný textil vytřídit. Ani děti nedostávají mikulášskou či velikonoční nadílku jen tak. Kreslí obrázky pro seniory nebo pro ně nacvičují vystoupení.
Nádech poskytuje nejen pomoc, ale i podporu. Přijít mohou lidé, kteří potřebují psychicky podržet nebo poradit, jak mají řešit problém, kam jít, s kým jednat na úřadech. Někteří se na sestry obracejí jako na blízkého člověka s prosbou, aby je na různá jednání doprovodily.
Na Věru se přitom nabalují další aktivity. Často jí lidé volají a ona, když vyslechne jejich životní příběh, slíbí, že se zastaví.
„Jenže jak do té rodiny přijdu, tak si říkám, že bych ještě mohla udělat tohle a tohle… Mě to stojí pár hodin času, ale ti lidé jsou až dojatí, že si jich někdo všimnul a dal jim nějaké informace. Některé rodiny už doprovázím i dva roky,“ přibližuje.
Dodává, že prostor Nádechu je otevřený a přijít může kdokoli. Lidé ze spolku se snaží vyjít vstříc všem, kteří u nich hledají pomoc. A to i když požadovanou věc právě nemají. Ke každé poptávce tak operativně vytvářejí nabídku.
Komunitní zahrada
„Mně by se líbila ještě zahrada, kterou bychom mohli komunitně sdílet s ostatními. A na příští rok plánujeme pořádat víkendové pobyty pro rodiče, kteří si je nemohou dovolit. Ale nebude to zájezd. Chceme ten pobyt pojmout jako svépomocnou skupinu. Každý by se musel nějak podílet, nějak přispět. Jako když se parta kamarádů domluví, kdo co udělá, kdo bude vařit a tak. Prostě starají se společně. Na to ale budeme potřebovat peníze,“ pokyvuje hlavou Petra.
Zdůrazňuje, že obě byly zpočátku proti tomu, aby o nich média informovala. Jen nerady totiž mluvily o tom, co dělají ve svém volnu.
„Jenže jsme zjistily, že pro činnost Nádechu je důležité, aby o nás lidé věděli. Díky tomu získáváme další dárce a pomůžeme většímu počtu rodin. Nebo získáme peníze třeba právě na víkendové pobyty. Bez toho to nejde,“ dodává Věra.