„Je to tak, částka toho odškodnění je skutečně až směšně nízká. Bohužel, nikdo s tím nechce nic dělat. Vláda letos přijala usnesení, že se tím nebude zabývat, že to odkládá a nechce tu věc nijak řešit. Vše je možné dohledat na stránkách vládních usnesení,“ informoval advokát Lubomír Müller, jenž lidi, kteří na hranicích ztratili důstojnost, zdraví nebo dokonce život, před českými soudy zastupuje.
Podle jeho odhadu jsou takových lidí tisíce. Na soudní rehabilitaci jich zatím dosáhlo přibližně šest desítek. Mnohé z případů jsou natolik šokující, že i po letech vzbuzují emoce. „Jeden z nejsilnějších byl případ osmnáctiletého Hartmuta Tautze, který se pokusil v létě 1986 překročit hranici na území současného Slovenska. Málem se mu to povedlo. Dvaadvacet metrů od cíle jej však dostihli psi pohraničníků a chlapce roztrhali,“ popsal případ Müller s tím, že v roce 2017 byl mladík rehabilitován.
Odškodnění Němce pokousaného na hranicích se příliš táhlo, Česko musí platit |
Jenže věc má tragický háček. Kdyby totiž mladíkovi někdo včas pomohl, mohl žít. K odpovědnosti se však nikdo nehlásí a stát si myje ruce. „Nikdo nechce uznat, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu tím, že mu nebyla řádně a včas poskytnuta první pomoc. To je na tom to smutné. Ano, byl rehabilitován, to je v pořádku.“ řekl Müller.
To, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, že mu nebyla poskytnuta včas první pomoc, však podle něj všichni odmítají. „Naposledy mi napsal ministr vnitra Vít Rakušan, že nehodlají verdikt nesprávný úřední postup vyslovit. Celý případ je dodnes velmi bolestný pro jeho maminku, která stále žije, je jí 81 let, a také pro jeho o tři roky starší sestru Carolu,“ podotkl advokát Müller.
Příběhů, které advokát vyslechl, je celá řada. Ozval se mu člověk, který na hranicích dostal kulku do stehna. Zastupoval před soudem děti, které viděly svého otce umírat poté, co jej pohraničníci postřelili. Obrátili se na něj příbuzní dvou rakouských rybářů, které pohraničníci zastřelili, protože se shodou náhod ocitli pár metrů za hraniční linií.
Podvod komunistické StB s falešnou hranicí připomíná v Chebu nová tabule |
Zajímavé kauze se věnoval v Chebu, kde se před soudem řešil případ, kdy mladík ze západního Německa pašoval ve voze svého otce východoněmeckou přítelkyni. Soud jej rehabilitoval, ovšem Opel Manta, který mu tehdy československý stát zabavil, zpět nedostal.
„Na tom případu je zvláštní to, že ten vůz československý stát zkonfiskoval, přestože mladíkovi nepatřil. Začal jsem po něm pátrat, ale tady se někomu podařilo promyšleným a rafinovaným způsobem zamést stopy tak, aby bylo nedohledatelné. A to jsem vyvinul skutečně dost velké úsilí, abych ho našel. Marně,“ zavzpomínal advokát s tím, že zásadní informací je zápis z jednání Okresního soudu v Chebu.
Rehabilitovanému Němci má ČR vrátit auto zabavené v roce 1989. Je nezvěstné |
Senát pod vedením soudce Jana Stužky dne 2. února 1989 rozhodl o konfiskaci automobilu. Vlastníkem sportovního Opelu v hodnotě 30 tisíc tehdejších západoněmeckých marek, který jezdil jen přibližně rok, se tak stal stát. Podle posledních informací skončil v autobazaru v Klatovech. Komu a za kolik jej bazar prodal, ani zda vůz ještě vůbec existuje, se zjistit nepodařilo.
„S lidmi, kteří byli zatčeni a následně omezeni na svobodě, se zacházelo jako se zločinci. To je také důvod, proč se mnozí na mne obracejí. Chtějí mít černí na bílém, že nic neprovedli. Jiná věc je, že mnoho z nich bylo po zadržení vydáno do NDR, kde je čekal soud a vězení. Ale ten začátek, ten se stal na území tehdejšího Československa. To, že byli vydáni k potrestání do NDR, bych v určitém smyslu přirovnal k případům, kdy četníci za protektorátu někoho zadrželi a vydali ho gestapu, odkud pak šel rovnou do koncentráku,“ dodal Lubomír Müller.