Jiný je i přístup k žákům samotným, zdejší pedagogové si zakládají na přátelské atmosféře a individuálním přístupu. A přestože podle ředitelky není nová škola pro každého, nejde o alternativu pro elity ani o experiment. Podobný způsob vzdělávání totiž úspěšně funguje na britských mezinárodních školách. Právě kousek britské inspirace se tým NEOnové školy pokouší dostat i na západ Čech.
Co je cílem vaší školy?
Chceme, aby děti nejen získaly základní vědomosti, ale také se naučily poznat své silné stránky, aby je dál úspěšně rozvíjely a nebály se prosadit svůj názor. Cílem je inovativní formou a moderními vzdělávacími přístupy připravit děti na reálný život.
Jak toho chcete dosáhnout? V čem se liší výuka v běžné škole a v té vaší?
Důležité je, že žáky bereme jako partnery, dbáme na individuální přístup. Snažíme se jim školu neznechutit a naopak je vést k tomu, aby sami pochopili, proč je pro ně učení důležité a byli motivovaní se dál učit. A čím se lišíme? Když to řeknu jednoduše, tak tím, že děti nezískávají znalosti v předmětech, ale v blocích.
Také hendikepované děti ve škole potřebují při výuce zažít pocit úspěchu |
Jak si to mám představit?
Například máme jedno téma. Třeba jablko. A to téma se prolíná všemi předměty. Děti půjdou do sadu nasbírat jablka, učí se poznat jabloň, povídají si o životě v přírodě, přitom vyčistí okolí od odpadků. Pak společně upečou štrúdl. Nejprve ale musí nakoupit. A předtím spočítat, kolik surovin budou potřebovat a kolik za ně zaplatí. Je to komplexní systém, který do sebe zapadá a ještě je do toho provázaný cizí jazyk. Například tím, že se děti v angličtině naučí o jablku písničku. Žák vidí jednu věc z různých pohledů, učí se přirozeně a často je i sám zvědavý, co bude dál. Navíc si děti samy tvoří některé materiály, třeba gramatickou knížku. I to je pro ně učení.
Kde jste se inspirovala?
Po vysoké škole jsem pracovala několik let na Svobodné chebské škole, potom na škole speciální v Aši, kde se pracuje s dětmi velmi individuálně. Pak jsem dostala nabídku odejít do Prahy na britskou mezinárodní školu a to byl ten okamžik, kdy jsem si uvědomila, že chci změnu. Ta škola mne úplně nadchla. Zažila jsem takové školní prostředí, že mi to úplně obrátilo profesní život o 180 stupňů. Viděla jsem, že to jde jinak, že se děti do školy mohou těšit, i když je za tím spoustu práce. A řekla jsem si, že tohle je ono, takhle chci učit. A bylo mi líto, proč na většině českých škol tohle děti nezažívají.
Aš chce v příhraničí udržet mladé rodiny, zaměřila se proto na školy |
Kdy přišel nápad, že se do toho pustíte sama?
Ve chvíli, kdy se mi narodily děti. Tehdy jsem si řekla, že se pokusím tento britský model přenést do našeho prostředí. A napasovat ho na naše zákony, což nebylo až tak jednoduché. Ale protože podobné školy už v Česku fungují, měla jsem možnost zjistit, jak na to. Takové to know-how. Spojila jsem se třeba se zavedenou školou SMART v Roudnici nad Labem a se svojí školou jsem začala podobně jako oni. Ale každá škola je živý organismus, který se vyvíjí.
Kde sídlíte a kolik máte aktuálně žáků?
Najdete nás v budově Gymnázia Aš. V současnosti máme 42 žáků, v každé třídě nanejvýš šestnáct. Pracuje zde sedm pedagogických pracovníků, na chodu školy se aktivně podílejí rodiče. Pomáhají s plánováním dnů otevřených dveří, společných akcí, výletů a podobně. Děti, které k nám chodí, jsou především z Aše a přilehlých oblastí, některé z Hranic, jiné se do města přistěhovaly z Německa, další dojíždějí z Františkových Lázní. Letos jsme měli už čtvrtý zápis.
Škola poskytuje vzdělání v rámci prvního stupně, tedy do 5. třídy. Co bude dál?
Počítáme s tím, že naši žáci budou pokračovat na některém z osmiletých gymnázií v okolí. A protože ne každému se to musí podařit, chceme je na to připravit. Domlouváme se, že v páté třídě budeme spolupracovat s jednou z místních základních škol, aby se naše děti seznámily s tamními učiteli, žáky i prostředím.
Ašské gymnázium je opět v hledáčku na zrušení. Školu nedáme, zní z města |
Aby mohly bez problémů pokračovat na této konkrétní škole dál. Ono to nebude jednoduché. Zjistili jsme, že třeba jen obyčejné zvonění bývá velkým problémem a dokáže děti vykolejit. Proto naše děti připravujeme i na klasickou frontální výuku, aby to pro ně nebyl takový šok. Seznámili jsme i rodiče s tím, že občas namísto v blocích budeme učit frontálně.
Třeba teď aktuálně máme projekt Škola po klasicku. Chtěla bych ale zdůraznit, že NEOnová škola není pro elity. Ano, výuka je zaměřená víc studijně a především na jazyky, protože od 1. třídy je povinná angličtina a němčinu učíme v kroužku, kam ale chodí všichni, protože o ni stojí. Děti se tak intenzivně věnují třem jazykům. Otevření jsme ale všem.
Už první návštěva ukazuje, že na škole je něco jinak...
Ano, zdravíme se jménem a tykáme si. Učitelé mezi sebou, žáci i rodiče. Jsme spíš takoví průvodci než učitelé. A že tím utrpí respekt vůči učiteli? To je mylná představa. Navíc Aš je malé město, většinu našich rodičů i jejich dětí osobně známe. Na naší škole je jiné i to, že se snažíme individuálně rozvíjet každého jedince tak, jak si zasluhuje. Máme podtitul škola neobyčejných zážitků, a my se snažíme dětem ty zážitky zprostředkovávat, aby se skrze ně učily a posouvaly dál. Tohle ale už tak novátorské není. Podobnou cestou by se měly vydat i státní školy prostřednictvím nových rámcových vzdělávacích programů. My už jsme ale o trochu napřed.
Jste soukromá škola. Jak vysoké je školné?
Měsíčně rodiče zaplatí za žáka 4 tisíce korun. Je ale třeba vědět, že k tomu se už žádné dodatečné částky nepřipočítávají. Tužky, pastelky, vodovky, sešity… vše tu děti mají. Další peníze stojí zájmové vzdělávání, například různé kroužky. Dalších 500 korun rodiče platí za družinu. Máme sourozenecké slevy a v některých případech i sociální stipendia, kdy je možné školné nebo jeho část odpustit.