„Od ukrajinských žen, které zde spolu s dětmi našly azyl, přišlo velmi hezké gesto. Chtěly místním lidem poděkovat a na oplátku udělat něco pro nás, pro Čechy. Něco, co bude v jejich silách. Proto vymyslely, že pomohou dvěma českým kloučkům, Páťovi s Danečkem z Chebu, kteří mají vzácnou genetickou vadu,“ uvedla Martina Paboučková ze spolku Klubíčko, který spolu s Komunitním osvětovým společenstvím celou akci zaštítil.
Ukrajinské ženy vyrobily spoustu věcí a nabídly k prodeji nejrůznější služby. To vše v prostorech Komunitního osvětového společenství, které sídlí v jednom z kupeckých domů známého chebského Špalíčku.
„Výtěžek poté předaly osobně mamince chlapců Pavle Greulich. Ta peníze vložila na transparentní účet, jehož prostřednictvím se na platformě Donio rodina pokouší získat peníze na automobil,“ řekla Paboučková.
Součástí dražby je putovní výstava příběhů žen, které v Čechách našly bezpečí a zázemí.
 |
A co bylo možné koupit? Ukrajinské ženy nabídly k prodeji vedle ručně šitých tašek či tradičních ukrajinských panenek rovněž poukazy na různé domácí práce nebo třeba na péči o zahradu a další užitečné věci.
„Nabídly, že udělají prostě to, co umí. Vyvenčí psa, umyjí okna, posekají trávník na zahradě. My jsme pro tu příležitost vyrobili poukázky a lidé, co šli okolo, si mohli výrobky nebo služby koupit. Vše, co se vybralo, bylo to 9,5 tisíce korun, jsme předali Pavle Greulichové. A už za chvíli jsme viděli, že částka na kontu Donio o tuto sumu vzrostla,“ popsala Martina Paboučková.
Ta zároveň poprosila některé z Ukrajinek, aby sepsaly svůj příběh. Jak žily předtím a jak žijí tady. „Povedlo se, máme k dispozici dvanáct příběhů. I ty jsme tu vystavili, aby si všichni mohli ty osudy přečíst a zjistit, čím uprchlíci prošli a jak žijí nyní. Plánuji udělat putovní výstavu a nabídnout ji třeba školám či nejrůznějším institucím, aby si je každý, kdo bude chtít, mohl přečíst,“ nastínila Martina Paboučková.
Zmínila například příběh učitelky, která celý život šetřila na byt. Půl roku před válkou jej koupila, navíc si vzala úvěr na rekonstrukci.
„A teď nemá potuchy, jestli se vrátí, jestli ten byt tam bude ještě stát. Půjčené peníze ale musí splácet. Tady bydlí v 1+1, a přestože má dvě vysoké školy, tak se živí tím, že balí čaje. Další maminka popisuje, že spolu s dětmi spala týden na nádraží, než se dostala do Chebu, kde našla azyl. Chtěla bych ale zdůraznit, že ty příběhy nejsou o tom, že by si někdo stěžoval. Naopak, ti lidé jsou vděční za pomoc, které se jim tu dostalo a dostává,“ doplnila Martina Paboučková.
