„Jde o nejucelenější sbírku ostrovského porcelánu, která nemá v České republice obdoby,“ uvedl Petr Jakubes, manažer komunikace ostrovské radnice.
Jádro sbírky tvoří porcelán z produkce dnes již zaniklé firmy Pfeiffer & Löwenstein. „Zápisem se tak stala součástí kulturního dědictví České republiky, k jehož ochraně se město Ostrov hrdě hlásí,“ doplnil Jakubes.
 |
K nejzajímavějším a historicky nejcennějším exponátům sbírky patří například luxusní souprava moka šálku s podšálkem Calais. Porcelánka Pfeiffer & Löwenstein ji představila ve 20. letech minulého století.
„Jde o exkluzivní servis, který měl ve svém prezidentském vlaku i T. G. Masaryk. Zájemci si mohou jeho repliku koupit v několika dekorech v infocentru města,“ upozornil manažer komunikace ostrovské radnice.
Expozice unikátní kolekce porcelánu je k vidění ve Dvoraně ostrovského zámku. V podkroví Letohrádku v zámeckém parku pak najdou zájemci také výstavu produkce ostatních porcelánek v okolí i ukázky světové tvorby.
Historie porcelánky
První užitkový porcelán začala porcelánka Pfeiffer & Löwenstein vyrábět v roce 1874. Na konci devatenáctého století už patřila k největším v regionu. Zaměstnávala 126 dělníků a vyrobila zboží za zhruba 75 tisíc zlatých. V roce 1901 se do vedení dostala nová krev. Původní společníci předali otěže řízení svým synům Josefu Pfeifferovi ml. a Rudolfu Löwensteinovi.
Továrna byla rozšířena o další pece, temnou komoru, zámečnické dílny a další provozy. Vedle jemného bělostného průsvitného užitkového porcelánu byla zavedena i výroba pro náročnější zákazníky ve stylu art deco.
Své výrobky začala ostrovská porcelánka označovat počátečními písmeny majitelů (P L) nebo názvu města (S - Schlackenwerth). Až v roce 1926 si majitelé zaregistrovali značku PULS, která spojila jejich jméno s tehdejším názvem města Ostrov – (Pfeiffer und Löwenstein Schlackenwerth).
I když porcelánka později ztratila svou samostatnost a stala se součástí koncernu Epiag, patřila počtem svých zaměstnanců (200 až 300) i v dobách hospodářské krize k největším zaměstnavatelům v Ostrově.
V té době porcelánka PULS patřila k nejznámějším. Její výrobky se vyvážely do celého světa. Zásilky směřovaly do USA, Persie, Indie, Afriky nebo Jižní Ameriky. Tam její porcelán získal v roce 1923 cenu na výstavě v Riu de Janeiro. Jedním z prestižních výrobků se stal varný porcelán Diamant.
Ostrovské porcelánce se stal osudným příchod druhé světové války. V roce 1939 vyšlo nařízení o zrušení židovských podniků a spolumajitelka továrny Luisa Löwensteinová, vdova po Rudolfu Löwensteinovi, musela svůj podíl za nevýhodných podmínek prodat. V továrně později pracovali nuceně nasazení zahraniční dělníci a zajatci.
V červenci 1943 byla Luisa Löwensteinová se svým mladším synem Fritzem odeslána do Terezína. V březnu 1944 se oba stali obětí likvidace v Osvětimi. Nejstarší syn Karel uprchnul do Anglie, kde vstoupil do armády. Syn Hans se po válce vrátil do Ostrova, kde působil ve znárodněné rodinné porcelánce jako zástupce ředitele. Při jedné ze služebních cest emigroval do Anglie a později do Kanady, kde zemřel roku 1984 jako John Bryan.