Odkud přišel impuls pro novou knihu?
Byla to čirá náhoda. Můj kamarád Miloš Bernart před několika lety zachránil v Chlumci nad Cidlinou, odkud pochází, několik stovek historických fotografií určených ke spálení. Na těch fotografiích byly různé autonehody, případy vražd, záběry z civilního života četníků. Protože se zajímá o období první republiky a četnictvo, tak ho to zaujalo. Později přišel na to, že v domě, kde fotografie objevil, žil po válce bývalý fotograf a psovod chebských četníků Karel Kafka.
Jak se fotky dostaly k vám?
Na jedné akci v Praze, konkrétně na konferenci policejních historiků v Muzeu Policie ČR, mi je ukázal. Ty fotografie byly nepopsané a bez datace, ale já na některých poznal místa od nás z kraje. Věděl jsem, že za první republiky vzniklo v Československu 42 pátracích stanic a jedna z nich i v Chebu. Fotografie mne zaujaly a začal jsem se o ně více zajímat. Nakonec jsem si řekl, že by z toho mohla být pěkná knížka. Takové západočeské četnické humoresky v knižní podobě, protože chebská pátračka měla na starosti poměrně široký obvod zahrnující většinu dnešního Karlovarského kraje a dokonce i část dnešního kraje Plzeňského. Sousední stanice byly až v Mostě a Plzni.
To musela být mravenčí práce, vždyť kromě fotek jste neměl k dispozici téměř nic...
A ty fotky nebyly popsané. Takže mne čekala několikaletá opravdu takřka detektivní práce. Bylo třeba každou fotku ztotožnit s místem, s případem, s lidmi. Myslím si, že se to z velké části povedlo. Ta knížka tedy obsahuje kromě autentických fotografií i skutečné kriminální případy. Jsou to ty nejzávažnější, které tehdy chebská pátračka řešila a které se dostaly až do celostátního tisku.
Je v knize i něco o samotné pátračce?
Samozřejmě. Hned v úvodu jsou základní informace o četnictvu, pátracích stanicích, o pátračce chebské a také medailony jejích velitelů. Našel jsem i některé příbuzné těch chebských „Arazímů“ a od nich jsem se dozvěděl rovněž spoustu zajímavého. Chebská stanice začínala se dvěma muži a končila s dvanácti. Postupně dostala moderní výbavu, motokolo, jak se tehdy říkalo motorce, fotoaparát, psovoda, služební automobil. Četnické stanice vznikly v roce 1928 a kniha mapuje činnost chebských četníků od tohoto roku až do roku 1937, kdy Kafka přestal na pátračce působit. Tím končí i jeho fotodokumentace případů.
Kde vlastně v Chebu pátračka byla?
Ten dům stále stojí. Je v Evropské ulici, takřka naproti bývalé Mototechně. Nedávno jsem se tam byl podívat, dodnes má téměř autentickou podobu, jako měl tehdy za první republiky.
Bylo těžké najít k historickým kriminálním případům informace?
Bylo. K těm případům se většinou až na výjimky nedochovala žádná dokumentace. Poté, co byly dokumenty z tehdejšího Krajského soudu v Chebu předány do Plzně, byly v 60. letech skartovány. Takže prakticky jedinou cestou bylo hledat ty případy v dobovém tisku. Naštěstí se už část podařilo digitalizovat, ale kvůli některým výtiskům jsem musel až do Plzně či do Prahy. S kolegou Bernartem jsme osobně objeli a pátrali po současné podobě míst z historických fotografií, po hrobech zavražděných či pachatelů. Hledali jsme v archivech. Já jsem byl i v kanceláři prezidenta republiky, protože tam je rovněž archiv, kde se shromažďují žádosti o milost. A i tady jsem dokázal detaily k několika případům najít. Bohužel, ne vždy se podařilo dohledat vyústění případu či to, jaký trest pachatel dostal.
Jaký kriminální případ vás při práci na knize zaujal?
Mohl bych zmínit například případ vraždy u Černošína, kdy manžel zabil manželku a chtěl to nafingovat na přepadení kvůli pojistnému podvodu. Tady jsem měl štěstí, protože se dokumentace z velké části zachovala v pražském policejním muzeu či ve zmíněném archivu prezidentském. Pak to byl případ Antonína Weise, který byl odsouzen k trestu smrti kvůli třem vraždám. Nakonec se ukázalo, že spáchal dvě, smrti se ale nevyhnul. Weis byl za první republiky jediným popraveným člověkem v areálu tehdejšího Krajského soudu v Chebu. Soud zde sídlí dodnes, nyní už ale okresní. V knížce jsou i unikátní a jediné fotografie přímo z popravy, což je opravdu rarita. Nevím o žádných jiných, co by se zachovaly.
Jak je knížka rozsáhlá?
Včetně fotografické dokumentace má necelých 300 stran. Je nabitá zajímavými a často i unikátními fotografiemi ze života prvorepublikových četníků. Přesto si myslím, že to není publikace jen pro zájemce z oblasti dějin četnictva a kriminalistiky. Určitě si ji se zájem přečtou i lidé, kteří se chtějí dozvědět víc o regionální historii našeho kraje. Snímky jsou ve výborné kvalitě, Kafka byl skvělý fotograf a měl dobré vybavení, což tehdy nebylo právě obvyklé. Nafotil i domy a ulice, které dnes vypadají úplně jinak nebo již neexistují. I z toho důvodu to může být pro spoustu lidí zajímavé.
Kde bude možné novinku koupit?
V době uzavřených obchodů bude těžké ji sehnat. Zatím neplánuji ani křest, což je mi docela líto. Přemýšlel jsem o jeho posunutí, ale křtít knížku půl roku poté, co vyšla, mi nepřijde úplně ideální. Takže koupit určitě půjde přes internet, přímo u nakladatelství Svět křídel nebo u řezníka Václava Dobřemysla v Sokolově na náměstí Budovatelů. To je taková zajímavá záležitost, knihy se tu velmi dobře prodávají. Mimochodem případ vraždy jednoho sokolovského řezníka je v knize popsán… Možná také v sokolovském infocentru, protože knížku podpořilo město Sokolov. Pomohla také chebská nadace Schola Ludus nebo obec Broumov na Tachovsku. Právě v této obci a jejím okolí se odehrálo hned několik popisovaných případů. Tehdy bylo jihozápadní pohraničí poměrně neklidnou oblastí, podobně jako okolí Přimdy, ale třeba i celé Chebsko či Sokolovsko. Ve 30. letech řádila krize, která se v pohraničí projevila opravdu masivně. Neklidná doba, velká chudoba a k tomu tuláci, potulní bandité a další nekalé živly. Na samotách ten život skutečně jednoduchý nebyl a četníci měli plné ruce práce. Lidé si často myslí, že za první republiky bylo všechno zalité sluncem, ale on ten život hlavně tady v příhraničí byl leckdy opravdu drsný. A to ve všech směrech.