Realitu dostatečně výrazně připomíná i několik stovek uprchlíků, kteří ve Františkových Lázních získali zázemí. Nemalou měrou i díky členům pravoslavné obce.
Otče Metoději, velikonoční příměří se na Ukrajině bohužel nepodařilo vyjednat a konflikt tak dál pokračuje.
Předpokládám, že práh chrámu nepřekročí! I přes velmi smutné zprávy z Ukrajiny máme naději. Ježíš říká: „Já jsem už přemohl tento svět!“ A my víme, že jeho vítězství je takové zvláštní, v jistém slova smyslu i paradoxní. Neměl v ruce meč, ale jeho největší zbraní byla láska. Říká, že jen málokdo je ochoten a připraven položit svůj život za své přátele.
V pátek jsem zaznamenal zprávu, kdy promluvil nejvyšší představitel Ruské pravoslavné církve na Ukrajině, metropolita Onufrij, který řekl, že vyhlašuje velikonoční pouť do Mariupolu, konkrétně do obléhaného závodu Azovstal.
Vyhlásil, že tam chce dojít se svými kleriky, aby vyvedl všechny raněné, civilisty, a aby bylo možné odtamtud vynést těla všech zesnulých. To mi přijde jako nesmírně silné poselství právě v kontextu toho, že si v sobotu připomínáme sestoupení Krista do pekel, kde on sestupuje do podsvětí a bere s sebou všechny tam uvězněné duše a vyvádí je do nebe.
Vaše církevní obec je multinárodní. Jejími členy jsou jak Rusové, tak Ukrajinci. Zaznamenal jste nějaké napětí mezi členy obce z těchto dvou států?
Něco takového jsem skutečně nezaznamenal. Co mě velkou měrou překvapilo, je tichost všech lidí, převážně farníků z Ukrajiny, kteří se skutečně začali plně věnovat svým každodenním činnostem a k nim si ještě přidali praktickou pomoc a péči o své krajany. Ti najednou přicházejí jako uprchlíci do Čech. Farníci jsou naprosto vytíženi tím, že doprovázejí krajany na úřady, dávají jim první informace a mnohdy je i ubytovávají u sebe.
Velmi často se mi stává, že mě kontaktují a žádají mě třeba o zapůjčení matrací, protože na nich aktuálně spí tři nebo čtyři rodiny. Nevybavuji si žádné rozepře, které bych v chrámu zaznamenal. Ostatně i mnoho ruských farníků je uprchlíkům nesmírně nápomocno. Potkal jsem řadu farníků ruského pravoslavného chrámu svatých Petra a Pavla v Karlových Varech přímo v koordinačních centrech, kde pomáhali.
Další věcí jsou finančně sbírky na pomoc uprchlíkům. Jenom v našem chrámu se podařilo vybrat 94 tisíc korun v hotovosti, což považuji za nádherný výsledek. A dalších téměř 20 tisíc se vymezilo na přímou materiální pomoc.
Rozumím tomu tedy tak, že u vás to není o národech a politice, ale o lidech a o víře?
Myslím si, že politika do chrámu skutečně nepatří. Musíme být zcela jasní, zřejmí a transparentní v základních věcech. Musíme tedy říct, že Rusko je agresor, Ukrajina je ten, kdo je napadený. To ostatní už je na politicích. Naší úlohou je to, co nám říká Kristus. To znamená: „Plačte s těmi, kdo pláčou, buďte připraveni přijmout ty, kteří potřebují vaši pomoc.“ To je pro nás nejdůležitější.
Ostatně metropolita Onufrij řekl: „Nenásledujme politiky, ale Krista.“ V Chrámu nestojíme jako Češi, Ukrajinci, Rusové, Bulhaři, ale jako učedníci Krista, kteří se ze všech sil pokouší jej následovat. Učíme se i zapomínat na to, co je venku.
Nazýváte věci pravými jmény. Mluvíte o válce, o Rusku jako o agresorovi a Ukrajině jako o napadeném. Ale nejvyšší představitel ruské pravoslavné církve, patriarcha moskevský Kirill se takto nevymezil!
Pro mě samotného je nesmírně důležité sledovat hlavně ty pozitivní příklady. A proto to nejdůležitější, jak bude situace okomentovaná, bylo prohlášení samotného metropolity Onufrije. Tím jsem byl, jak už jsem řekl, nesmírně mile potěšen. Stejně tak mě potěšila i sestra Vassa Larin, nejvýznamnější pravoslavná blogerka a mniška, která žije ve Vídni.
Sama je z tradiční ruské kněžské pravoslavné rodiny a má skutečně nesmírně velkou lásku k ruskému pravoslaví. A ona úplně jasně odsoudila útok Ruska na Ukrajinu.
Dala jasné důvody, které ukazují, že tato válka není požehnaná. Ostatně žádná válka není požehnaná. Ani svatá ne. A dokonce ani ta obranná. Ta je však jako jediná ospravedlnitelná, ale rozhodně není svatá.
Myslíte si, že by odsouzení konfliktu mělo zaznít i přímo z Ruské pravoslavné církve?
Samozřejmě. To by mělo zaznít zcela jasně. Ale ono to také zcela jasně zaznělo. Pořád čekáme nějakou odpověď čelních představitelů církve, ale vedle toho vidíme pozitivní příklady duchovních pravoslavné církve z Ruska, kteří se vůči válce hned v prvních dnech vymezili. Podepsali rovněž petici, ve které žádají okamžité ukončení bratrovražedné války.
A to mi přijde nesmírně inspirativní, když si uvědomíme, že to nejsou hierarchové, které by chránil jejich úřad, ale prostí duchovní, kteří vedou svůj lid a dávají hodně v sázku tím, že se vůči konfliktu takto jasné vymezili.
Letošní Velikonoce jsou válečné. Vyslyšte prosby lidu o mír, vzkázal papež |
Zvlášť v okamžiku, kdy tak neučinil nejvyšší představitel církve v Rusku.
Ano. To určitě. V tomto ohledu prokázali velkou statečnost.
Když jsme si po telefonu domlouvali tento rozhovor, řekl jste větu, která mě zarazila. Řekl jste, že s takovou situací, jako je válka, Bible počítá. Myslíte si, že je situace natolik vážná, že skutečně spěje k onomu Armagedonu?
Jednoho dne, obávám se, k němu dospěje. Určitě bych byl nerad unáhleným prorokem, každopádně i na naší individuální rovině, kde se soustředí samotné jádro našeho života. To znamená: „Staň se dobrým člověkem, protože jednoho dne předstoupíš před Boha!“ A onen Armagedon může nastat i na individuální rovině, kdy nám ráno praskne žilka v hlavě, a my se už nikdy neprobereme.
Tváří v tvář současnému konfliktu bychom si to měli uvědomovat o to více. Uvědomovat si hodnoty našeho života, co je to skutečně cenné na našem životě, když teď vidíme lidi, kteří přišli jen s několika igelitkami, ale radují se z toho, že jsou spolu a v bezpečí. To je pro mě nesmírně silné poselství.
Zapojili se už uprchlíci ve Františkových Lázních do života církevní obce?
Řada rodin se v první řadě snaží postavit se na vlastní nohy. Tím pádem i návštěva chrámu není tak častá. Ale i přes to aktuálně navštěvuje náš chrám daleko větší množství lidí. Je jasné, že jsou to právě uprchlíci z Ukrajiny. Potkáváme je v místních obchodech, na dětských hřištích. Odevšad zní ukrajinština. Naše město s ní výrazně omládlo.
Otče Metoději, kdybyste měl možnost vyslat své poselství do Moskvy, jak by znělo?
Otázka je, jestli bych ho chtěl posílat jen konkrétně do Moskvy. Vyslal bych ho spíš celému světu. A to: Kristus vstal z mrtvých. Radujme se z toho a žijme tak, jako bychom vstali spolu s ním, abychom byli hodni toho života, který nám on otevřel. Abychom byli hodni nazývat se jeho učedníky. To platí pro nás pro všechny, protože tento svět je de facto padlý.
My sami naší hříšností přispíváme k jeho pádu. Vidíme to v okamžik, kdy stojíme na prahu ekologické krize a my v ten samý okamžik začneme jako lidé válku.
A nemyslím tím pouze Ruskou federaci, ale veškeré válečné konflikty, které probíhají na celém světě. To je pro mě takové znepokojující. I proto bychom měli usilovat o naši vlastní nápravu. Ale tím naši myslím každého z nás. To je ta jediná věc, kterou můžeme ovlivnit. To je ta jediná útěcha, kterou můžeme tomuto světu dát. A je v našich rukou, jsou to přímo ty naše ruce, kterýma můžeme někde pomoci, někoho obejmout, někoho utěšit.