Rozkročení na dvě scény má smysl, míní umělecký šéf divadel

O tom, na co všechno se mohou diváci v sezoně nazvané Sezona šprtů a repetentů těšit, hovořil Zdeněk Bartoš, umělecký šéf Západočeského divadla Cheb a Karlovarského městského divadla.

Jaký byl začátek letošní divadelní sezony?
Začátek jednoznačně určovalo stoleté výročí samostatného státu. Západočeská divadla, chebské i karlovarské, spojila síly a vytvořila tanečně-činoherní koláž s názvem Boryš umí po skalinách. Je to takový malý kaleidoskop našich moderních dějin a zároveň fiktivní dokument o životě nejslavnějšího českého horolezce, jehož jméno se dostalo až do textu české hymny. Premiéra byla přímo na výročí, inscenaci je ale možné vidět po celý rok.

A zapadá i tento titul do vašeho konceptu Sezony šprtů a repetentů?
Boryš byl obojím – šprtem i repetentem. Zažil spoustu průšvihů, protože jsme si ho nevymysleli jako ustrašeného malého českého člověka, který by se jen přizpůsoboval době. Takovými postavami se romány a filmy jen hemží a už mě moc nebaví. Náš Boryš je naopak rovně stojící občan, který i proti přesile a nepřízni osudu zůstává aktivní, brání zdravý rozum a svou morální integritu. V tom je zase trochu šprt. Zkrátka – chtěli jsme, aby byl Boryš vzorem pro všechny, kteří se neradi smiřují se špatným stavem věcí.

Kromě Boryše jste již ale stihli připravit ještě jednu hru.
Ano, Rakovnickou vánoční hru, což je velmi stará česká jesličková hra. Pravděpodobná datace je rok 1684. Autor je anonymní, text je psaný 300 let starou češtinou a je velice půvabný. Spojili jsme síly s chebskou ZUŠ Jindřicha pěvecký sbor pod vedením Evy Kůrkové je v našem představení zapojen jako sbor andílků. Rakovnickou vánoční hru hrajeme ovšem pouze o adventních nedělích. Je to příspěvek našeho divadla k adventnímu programu, který by chtěl potěšit a zklidnit, ukázat na duchovní, nejen komerční rozměr Vánoc.

Co dalšího čeká diváky v této sezoně?
V Chebu právě zkoušíme Nebezpečné vztahy od Christophera Hamptona. Je to adaptace známého francouzského románu v dopisech z druhé poloviny 18. století. Mnohokrát zfilmovaný, mnohokrát převedený na jeviště. U nás se v hlavní roli Valmonta objeví Vuk Čelebić. Následovat bude společná koprodukce Karlových Varů a Chebu – hudební retro revue Škola základ života. Pak budeme dělat pohádky Miloše Macourka v režii Petra Vydareného, současného herce plzeňského divadla Alfa, který několik sezon hrál v Chebu. Za manželku má výtvarnici Terezu Vydarenou, takže to bude tvůrčí manželský tandem.

Proč zrovna Macourkovy pohádky?
Rád je čtu svojí dceři. Je z nich nadšená, protože jsou to ztřeštěné pohádky plné fantazie. Jsme zvědavi, jak budou vypadat na jevišti, asi to nebude úplně jednoduché, protože jazyk Miloše Macourka je dost specifický. Následovat bude česká premiéra francouzské komedie Přátelé ze skříně od Gabora Rassova. Hrát ji budeme spolu s Vernisáží Václava Havla.

Co tyto dvě hry spojuje?
V obou se objevuje dost komický, ale zároveň monstrózní manželský pár, který se nějakým způsobem chlubí svým postavením a zároveň manipuluje svým okolím, čímž to své okolí více či méně znásilňuje. Je to vtipné, groteskní a zároveň mrazivé.

Čím celou sezonu zakončíte?
Premiérou komedie Je úchvatná! Je to komediální příběh o nejhorší zpěvačce všech dob – Florence Foster Jenkinsové. Režírovat bude Roman Meluzín, bývalý šéf muzikálu plzeňského divadla. Opět se bude jednat o koprodukci chebského a karlovarského souboru. V polovině června bude premiéra v Chebu a v polovině září v Karlových Varech.

Máte dřív vymyšlený název sezony, nebo plán inscenací?
Název vyplyne postupně. Dramaturgický plán je výslednicí mnoha často protichůdných sil. Snažíme se je pospojovat a sladit tak, aby byl zastoupen klasický titul, zároveň české a světové novinky, vždy děláme i komorní věci do studia. Herecký soubor je třeba rovnoměrně vytížit, aby herci měli co hrát v různě velkých rolích. Také nemohou všichni zkoušet úplně ve všem. Pak je třeba všechno nacpat do desetiměsíčního kalendáře tak, aby se to dalo zvládnout. Je to něco jako luštění sudoku. A teprve když máme pocit, že všechno ladí a tituly jsou dostatečně atraktivní a zajímavé, tak si sedneme a hledáme. Nějaký leitmotiv se vždycky objeví. Letos tedy šprti a repetenti.

Ve vašich představeních je vždy poměrně výrazná hudební složka. Bude tomu tak i nadále?
Samozřejmě. Významná hudební složka je například v Boryšovi. Je to naše druhá spolupráce s Vladivojnou La Chiou, originální hudebnicí. Její hudba je nezaměnitelná a nepřeslechnutelná. A je jí v představení téměř hodina. Předpokládám, že muzika bude také v pohádkách. Představení pro děti se bez písniček neobejdou a Petr Vydarený je výborný kytarista a muzikant.

A Škola základ života?
To by měla být přímo hudební revue. Písničky budou zapojené do děje. Rádi bychom, aby v inscenaci vystupovala živá kapela – takový malý big band. Obě divadla společně zvládnou zaplatit právě kolem deseti muzikantů a skladatel Matěj Kroupa hudbu určitě zaranžuje tak, že i komorní kapela bude znít jako celý orchestr Glenna Millera.

Předpokládám, že zpívat se bude také v inscenaci Je úchvatná!
Ano, tady jsou skladby do jisté míry předepsané přímo v textu. Jsou tam známé kousky jako árie královny noci a další slavné operní pecky, které Florence s velkým entusiasmem a velkým „hluchem“ zpívá. Pro danou herečku to bude jistě oříšek dobře se naučit špatně zpívat.

Je to přesně rok, co jako umělecký šéf spojujete chebské i karlovarské divadlo. Jak byste tento první rok zhodnotil?
Otevřela se spousta nových možností. Například ve výrazném rozšíření počtu herců. Spolupráce na personální úrovni funguje bezvadně. Dobré je také to rozkročení na dvě scény, což je něco, co v našem malém kraji má smysl. Stále ladíme logistické, technické a organizační záležitosti. Převážení dekorací není vůbec jednoduché, musíme plánovat, když se dodělávají inscenace na obou scénách. Část divadelního zázemí se překrývá, ale například zvukaře a osvětlovače má každé divadlo vlastního a i ti potřebují čas na nazkoušení. V neposlední řadě to převážení sem a tam stojí lidské síly, čas a peníze. Bylo by skvělé, kdyby to zejména krajská samospráva nějakým způsobem zohlednila – je to kulturní činnost propojující celý kraj.

Byl jste vy sám šprt či repetent?
Repetent určitě ne, nikdy jsem nepropadl a neopakoval. Takže asi spíš šprt, hlavně na základní škole, na gymplu už to taková sláva nebyla, pokud jde o fyziku a matematiku. Ale šprt zní pejorativně, má to v sobě něco podlézavého, to jsem myslím nikdy nebyl. Vzpírat se blbostem jsem se naučil poměrně rychle.