Chemická výroba má v Sokolově tradici delší než sto let. V současné době je vlastníkem podniku nadnárodní britský koncern Synthomer. „S našimi výrobky se setkáváte prakticky denně,“ říká výkonný ředitel a prokurista sokolovského podniku Milan Brejchal.

Jaká je novodobá historie podniku?
Po privatizaci Chemických závodů Sokolov se v roce 2000 stala vlastníkem společnost Eastman. Po něm se podnik dostal do majetku americké finanční skupiny Apollo. Všichni říkají, že se v té době stále měnili vlastníci. Ale ono to tak není. Apollo bylo majitelem dlouhodobě. Jen se stále měnil název areálu. Chemakryl, Hexion a další. Později se finanční skupina rozhodla svou evropskou divizi, do níž spadal i Sokolov, prodat společnosti Synthomer. Je to globální firma s vysokým potenciálem pro další rozvoj.

Změnila se za dobu historie nějak výrazně náplň produkce chemičky?
Měnila se historicky po celou dobu. Chemické závody jsou v Sokolově sto let. Většina výrob, které tady v minulosti byly, už nejsou. Mezi světovými válkami se v Sokolově vyráběl borax či peroxid vodíku. Velký přelom nastal v roce 1970, kdy se začalo uvažovat o disperzích, které se dělají dodnes. Později se postavila první výrobna kyseliny akrylové a jejích esterů. Výrobu pak doplnila ještě další jednotka pro výrobu kyseliny akrylové a rozšířila se produkce esterů, které jsou základem právě pro výrobu disperzí. Kyselina akrylová a její estery se také prodávají na evropský trh.

To je pro laika trochu složité. Jednoduše řečeno: jak často vezmeme do ruky vaše výrobky, aniž bychom to věděli?
Myslím si, že velmi často. Všichni pijeme z PET lahví. Když ji vezmete do ruky, bude na ní náš výrobek. Ne snad lahev jako taková, ta je produktem petrochemie, ale polep bude od nás. Metylakrylát, jeden z našich monomerů, se používá v různých úpravnách vody, například v domácích bazénech. Kyselinu akrylovou, která je základem pro výrobu superabsorpčních polymerů, najdete v plenkách pro děti i dospělé.

Takže široké pole. Kolik lidí se o něj aktuálně stará?
Počet zaměstnanců chemičky je v současné době 320. Včetně administrativy, kterou zajišťujeme i pro další závody Synthomeru v Evropě. Pak máme IT kancelář v Praze, která globálně podporuje Synthomer, zde pracuje další dvacítka lidí.

Je to dlouhodobější stav nebo prodělává vývoj?
Vše se v současné době vyvíjí. Všechny firmy se zaměřují na optimalizaci a efektivitu. V tuto chvíli po nárůstu zaměstnanosti, který jsme zaznamenali hlavně kvůli generační obměně, jsme spíš na sestupné křivce. Jsme podnik, který potřebuje specifické odborníky. Některé posty se proto občas musí překrývat v době, kdy odcházející člověk zaučuje svého nástupce.

Kdy dosáhne sestupná křivka svého vrcholu?
Neděláme masivní redukce pracovní síly. Vždy je to po zvážení a vyhodnocení, jestli je daný krok účelný. Nemůžeme si dovolit metodu pokusů a omylů. Opačný extrém může být v okamžiku významné modernizace, jako je již oznámená investice do nového energetického zdroje.

Takže Sokolovské uhelné, která snižuje stavy, nijak pomoct nedokážete?
Bohužel to není možné. Když se bavíme o volných místech, je to vždy o jednotlivcích.

Jak se v chemičce odrazila koronakrize?
Z pohledu byznysu jsme žádný negativní dopad nezaznamenali. Naopak. Loni jsme vyexpedovali a vyrobili historicky největší množství kyseliny akrylové a jejích esterů. V době, kdy se řada podniků potýká s problémy, tak my jsme zaznamenali spíš opačný extrém. Co se týká disperzí, nemáme problém s útlumem výroby.

Ale jinak krize dopadá na nás všechny. Situace je obtížná. Děláme vše pro to, abychom neohrozili výrobu. Vybavili jsme každého nanorouškou, všude jsou dezinfekce, nakoupili jsme ozonizátory, uvažujeme o nákupu dalších zařízení na čištění vzduchu pro naše velíny. Další dopad je na komfort zaměstnanců. Zavřeli jsme jídelnu, vše si musejí lidé odnášet s sebou. Ale co nás koronakrize naučila, hlavně tedy administrativu, je home office. Všechno naše snažení směřuje k tomu ochránit lidi, kteří jsou pro nás důležití, a neohrozit výrobu.

Zapojili jste se aktivně do dění během pandemie?
V době, kdy krize vypukla, byl všeho nedostatek. Nebyly roušky, rukavice, chyběla dezinfekce. Využili jsme proto v době, kdy to šlo, některých našich kapacit právě na výrobu dezinfekce. Když člověk může, pomůže rád. Vymíchali jsme proto desítky litrů dezinfekcí, které jsme poskytli městu Sokolov, Těšovicím či Královskému Poříčí. Zásobovali jsme i hasiče.

S trochou nadsázky se dá říct, že jste chemičkou uprostřed města. Je pro vás tato skutečnost nějakým způsobem limitující?
Nemyslím si, že by pro nás bylo něco limitujícího. Je to o úzké spolupráci se všemi, kteří nás obklopují. Chtěl bych tímto poděkovat představitelům města Sokolov. Komunikace a kooperace s nimi je opravdu na vysoké úrovni. To samé poděkování směřuje také do okolních obcí, tedy Těšovic a Královského Poříčí. Osobně si myslím, že se snažíme co nejméně ovlivňovat život v okolí. Naopak se snažíme pomáhat. A nejde jen o covid.

Zaměřujeme se na to, co nás trápí nejvíc, ostatně jako většinu podniků našeho zaměření. Na trhu chybí technicky vzdělaní lidé. Proto se snažíme podporovat technické vzdělávání na základních školách v Sokolově. Sponzorujeme chemickou třídu na šesté základní škole, druhou základní školu jsme vybavili ochrannými pomůckami na chemii. Snažíme se pomáhat a být součástí života. Jak se říká, chceme být dobrým sousedem.

S tím úzce souvisí i ekologie. V současné době máte, tuším, dva projekty, které se zabývají ekologií.
Máme technologii, kdy se kontaminované vody, které produkuje výroba disperzí, čerpají do zařízení pro jejich likvidaci spalováním. Uvědomujeme si, že to není ideální z pohledu ekologie. O vodě se dnes píše všude. Mizí z krajiny, a když ji tady spálíme, přejde sice do parního skupenství, ale srážky padnou tam, kam je vítr zanese. Takže náš první projekt směřuje k čištění těchto vod. Přes biologickou čistírnu je budeme vracet do řeky. To logicky sníží i emise.

Druhý projekt souvisí s logickými tlaky na odklon od uhlí. Musíme se na to připravit. Náš energoblok, který používáme hlavně na výrobu páry, spaluje uhlí. Je tady už řadu let. Možnosti ekologizace jsou, ale ne neomezené. Našim rozhodnutím je nahradit jej plynovým zdrojem. V současné době probíhá projektová část, na kterou je schválena investice ve výši tří milionů korun.

Když přejdete na plyn, zbouráte komín?
To je dobrá otázka. Nová technologie ho potřebovat nebude, nepředpokládáme tedy, že bude napojený. Ale k městu už tak nějak patří. Můj osobní pohled je komín ponechat. Už proto, že na něm hnízdí sokoli.

Zmínil jste, že v nejbližší době majitel neuvažuje o významné modernizaci podniku. Ale co z dlouhodobého hlediska?
Samozřejmě, o strategiích se veřejně nemluví. Není pravda, co říkáte – už jen investice do řešení odpadních vod a výstavba nového energetického zdroje je významnou modernizací závodu v Sokolově.

Čistě hypoteticky. Jak složité by bylo najet na novou výrobu?
Záleží na tom, jak by byla velká. Jsou projekty, které bychom mohli zrealizovat v horizontu roku či dvou. Ale jsou takové, které zaberou i pět let. Záleží na jeho rozsahu i dopadu na životní prostředí.

Máte vy osobně nějaký sen, který byste chtěl zrealizovat?
Sen je vždy. Ale bez komentáře.