Psal se 16. květen 1982. Ten den se rodině Simonových z někdejšího východního Německa obrátil život naruby. U obce Doubrava na Chebsku je zadrželi čeští pohraničníci kvůli podezření, že chtějí přejít hranice na kapitalistický západ.
Rodinu se dvěma dětmi ve věku sedm a devět let rozdělili a druhý den předali na hraničním přechodu Vojtanov východoněmecké STASI k potrestání. A to přišlo.
Rodiče skončili ve vězení, jejich potomci v dětském domově. Mladšímu synovi dokonce hrozilo, že jej úřady předají k adopci. Když Simonovi dosáhli po změně poměrů soudní rehabilitace, dostali i odškodnění za prožité útrapy.
Každý, kromě otce, který před třemi lety zemřel, si přišli na rovných 407 korun. Advokát rodiny Lubomír Müller označil takové odškodnění za směšné a není si jist, zda jej budou chtít Simonovi přijmout. Náklady na převod peněz do ciziny by totiž v konečném důsledku přesáhly výši přiznané částky.
„Odškodnění paušální náhradu ušlého výdělku ve výši 167 korun, paušál nákladů vazby 40 korun a dalších 200 korun jako náhradu nákladů trestního řízení,“ vypočítal Lubomír Müller s tím, že ministerstvo spravedlnosti odmítlo požadavek na valorizaci částky i další návrh na odškodnění z důvodu nesprávného úředního postupu. Důvod? Vznesené nároky nemají oporu v právních předpisech. Ministerstvo rodině doporučilo, aby se v případě nespokojenosti obrátila na soud.
Do úzkých je dostal právě postup pohraničníků
Je pravda, že odškodnění se vztahuje jen na útrapy, které Němci prožili na území tehdejšího Československa. Jenže byl to právě postup pohraničníků, který je dostal do úzkých.
„K překročení hranic nedošlo. Vojáci nás zadrželi ve chvíli, kdy to rodiče vzdali a vraceli se zpět. Báli se, že u hranic budou miny. Z jejich pohledu tehdy hranici nešlo překonat,“ potvrdila dnes už dospělá dcera Jana Simon provdaná Birner.
Následné věznění a útrapy se podepsaly na zdraví otce Rolfa, který předčasně zemřel. Matka Petra dodnes trpí fóbií z pronásledování a odposlouchávání.
„To, co se stalo, hluboce zasáhlo i mého bratra Michaela. Začal pít. Stal se z něj alkoholik, který není schopen samostatného života,“ vypověděla Jana na chodbě chebské soudní budovy. Pomsta východoněmecké státní moci dostihla i ji. Nemohla studovat. Vzdělání si mohla doplnit až po změně poměrů.