„Stál jsem z boční strany toho prostoru, kde vystupovali, poměrně blízko. Asi čtyři metry od ní, takže jsem na všechno velmi dobře viděl. Byla zpola ukrytá za takovým paravánem, takže většina diváků ani nevěděla, že se v tu chvíli něco děje. I její kolegové, kteří vystupovali vpředu, neměli šanci vidět, že se pere s hořící sukní,“ popisuje osudný večer Jan Šnajdr.
Vzpomíná, že událost nevypadala v prvních chvílích vůbec dramaticky. Zpočátku totiž umělkyni hořel jen spodní lem sukně, a to poměrně malým plaménkem. Když si toho všimla, snažila se sama ze sukně vysvléknout a oheň uhasit.
„Působila, že je v klidu. Že ví, co dělá a že má vše pod kontrolou. Jenže najednou to blaflo a ze sukně byla vatra. V okamžiku měla celou spodní část těla v plamenech. Tak to už jsem neváhal. Prostě jsem tam skočil. Nikdo jiný, kdo by jí mohl přispěchat na pomoc, v tu chvíli poblíž nebyl,“ konstatuje Jan Šnajdr s tím, že jeho první reakcí bylo hořící sukni ze ženy strhnout.
Pomohla i křídla anděla
To ale nešlo. Když se mu nepovedlo rychle se hořících svršků zbavit, povalil ženu na trávník. Hasil ji svým tělem, na zkrocení živlu použil i rekvizitu, která byla poblíž.
„Tuším, že to byla andělská křídla. Těmi jsem plameny udusil. Jak dlouho to celé trvalo, to opravdu nevím. Snad pár vteřin? Byla to rychlá akce, ale odhadnout to nedokážu. Čas pro mě v tu chvíli nebyl důležitý. Hlavní věc byla pomoc člověku v nesnázích,“ zamýšlí se. A hned dodává, že by chtěl poděkovat i ostatním, kteří se nelekli a přispěchali.
Artistku, které při ohňové show v Aši vzplála sukně, čeká transplantace |
„Hned jak jsem ji uhasil, přiběhl k nám pán s mobilem v ruce a už vytáčel záchranku. Vzápětí přispěchal další, který se představil jako zdravotník. Byla tam i moje žena, která podle instrukcí z dispečinku záchranářů sháněla čistou pitnou vodu, kterou jsme poté spáleninu chladili. Tihle všichni také zaslouží poděkování, protože se snažili ze všech sil pomáhat. Museli jsme rozřezat a z té ženy opatrně sundat spálené věci. Hned jsme ji také přikrývali vlastními bundami, aby neprochladla, protože mrzlo. Mohly být tak dva stupně pod nulou,“ vypráví. Pak už si popálenou ženu převzali do péče záchranáři.
To, že by měl nějaké obavy, když se vydal bojovat se šlehajícími plameny, si vůbec nepřipouští. „Strach? Ten jsem neměl. Prostě jsem viděl člověka v nesnázích, který potřebuje pomoc, tak jsem do toho šel po hlavě. Navíc se na takové věci snažím připravit. Například v různých kurzech první pomoci a podobně. Také se věnuju horolezectví, takže vím, že rychlá pomoc je velmi důležitá,“ vysvětluje.
Z rukavic zbyly jen škvarky
Že jeho boj s ohněm nebyl jednoduchý, si uvědomil až zpětně, doma. To když zjistil, že má kompletně propálenou zimní bundu a z rukavic, které měl v tu dobu na rukou, zbyly jen dva škvarky. „Tehdy mi došlo, že kdybych byl v tu chvíli bez rukavic, tak bych asi musel plameny krotit jinak. A možná by to trvalo déle, což je špatně, protože pro člověka, na kterém hoří oblečení, je každá vteřina věčností,“ myslí si.
Odvahu Jana Šnajdra ocenil ašský starosta Vítězslav Kokoř, který mu předal dárkový koš, i Jiří Červenka, jednatel firmy Ašské lesy, která Jana Šnajdra zaměstnává. Ten mu přinesl jako poděkování za rychlou pomoc člověku v tísni hodinky. Oba Janu Šnajdrovi za hrdinský čin poděkovali a shodli se, že odvážných lidí je třeba si vážit.
„Vůbec jsem to nečekal. Ráno jsem šel normálně do práce, měli jsme poradu, a najednou tohle,“ směje se dojatý zachránce a přiznává, že má z poděkování radost. „A taky věřím, že až si tenhle příběh někdo přečte, tak se v krizové situaci zachová podobně. To by byla ta největší odměna,“ dodává.
