Petr Jaška se rozhodl vrátit poslední připomínce lidského osídlení v bývalém pásmu původní podobu. Osm set let od první zmínky o obci Pomezná a deset let poté, co s obnovou začal, tak stojí vedle věže na původních základech chlév. Příští rok se Jaška chystá odkrýt a sanovat základy sousední stodoly a obytné hrázděnky.
„V hlavě mi to leželo od malička. Měli jsme poblíž chatu, a tak jsem měl zbytky věže stále na očích,“ vzpomíná Petr Jaška, který Pomezné zasvětil veškerý volný čas. Už tehdy se snažil o ruinu pečovat, přestože mu tehdy neříkala pane. Třeba vysekáváním náletových stromů.
Věž v zaniklé obci Pomezná na Chebsku přikryje replika gotického krovu |
„Velký impuls přišel v době, kdy se na jedné straně vyvalil kus zdiva. Vypadalo to špatně, ale já už tehdy věděl, že jde o významnou památku Chebska,“ říká původně vystudovaný historik, který však dnes pracuje jako ředitel jedné z fabrik v průmyslové zóně. Původně plánoval, že zbytky věže pouze zakonzervuje, aby se zdivo dál nerozpadalo.
Jenže jak s opravami začal, nemohl přestat. „Že tu věž dostaneme do dnešní podoby, to jsem si nedokázal představit ani ve snu. Jenže jak do toho jednou člověk sáhne, už se veze. A vystoupit? To nejde,“ usmívá se.
Ale od slov k činům je daleko. Zvlášť, když k Pomezné nevedla elektřina ani pořádná cesta. Z místa, kde lišky dávají dobrou noc, to bylo k nejbližší silnici čtyři kilometry po rozbité polňačce.
„Jako první krok bylo nutné věž zanést do katastru nemovitostí, aby se oficiálně stala stavbou. Pak bylo třeba udělat stavebně historický průzkum. Díky tomu jsme zjistili spoustu podrobností. Třeba to, jak věž se svým okolím původně vypadala. Hodně fotek bývalé obce Pomezná, která po vystěhování obyvatel v padesátých letech zanikla, také kolovalo po internetu,“ vysvětluje Jaška.
Velkou výzvou byla oprava a dozdění věžního zdiva. Když se podařilo spravit klenbu ve sklepě, kam se kdosi zřejmě s vidinou pokladu prokopal, postavil ve věži schody a podlahy. Jenže se ukázalo, že obnovit korunu zdiva nebude tak jednoduché.
Středověká tvrz v Pomezné dostala šanci, už ji kryje nová střecha |
„Domluvil jsem s panem Loosem z hradu Hartenberg, protože nikdo jiný to tak dobře neuměl, že nám věž dozdí. Když jeho chlapi přijeli, zjistili, že zdivo je opravdu špatné. Rozpadalo se a navíc nám velké množství kamene chybělo. Bojovali s tím pak celý rok. Místo plánovaných osmi kubíků se tu dozdívalo třiatřicet. A protože nebyl materiál, z širokého okolí jsme nosili na stavbu kameny. Pak se vše zakrylo provizorní střechou,“ pokračuje Jaška.
Vzpomíná na dobu, kdy se při archeologickém průzkumu podařilo odkrýt základy sousedního chléva. Po odkopání hlíny se objevily téměř nedotčené základy i část vybavení někdejší stavby. „Byla tu koryta, odtokové vaničky, prostě všechno tak, jak má být. Začali jsme řešit, co s tím, protože to, co se odkryje, velmi rychle degraduje. A padlo rozhodnutí, že nejlepší bude, když na původních základech znovu vyroste barák,“ ukazuje na stavbu chléva v sousedství věže. Ta už je taky pod střechou.
Nadšenec opravuje u hranic středověkou věž, která úředně ani nestála |
Teď se Petr Jaška soustředí na stodolu a obytnou hrázděnku, které stávaly v sousedství. „Na jaře bych chtěl odkrýt základy a začít zdít. Taky už pomalu přemýšlím o tom, že by bylo fajn otevřít v Pomezné malé muzeum pro veřejnost. Hodně se toho tady našlo, přece jen tu bývala celá vesnice. Na expozici pracuju s chebským muzeem,“ říká muž, který obnově statku v zaniklé Pomezné věnuje takřka všechen volný čas.
„Všichni po práci něco dělají. Někdo chodí na ryby, jiný lepí modely, další posedává v hospodě. My jsme se s rodinou vrhli tímhle směrem. Děláme zrovna to, na co máme peníze. Na nic si nepůjčujeme, nikam tu obnovu netlačíme. Tady se člověk hýbe, je to mnohdy lepší než posilovna. Děcka tu mají ohromné přírodní hřiště, i na ty houby si zajdeme. Plánů máme hodně, uvidíme, jak to půjde,“ dodává Petr Jaška.