I přes vyhrocenou předvolební atmosféru do voleb vstupuje s optimismem. „Udělaly se samozřejmě i kiksy, ale ta pozitiva převažují. Tak doufám, že si to lidé uvědomí a nenechají se u voleb znechutit nebo ovlivnit tím, co se děje na sociálních sítích,“ říká Jan Bureš, lídr kandidátky SPOLU v Karlovarském kraji.

Jak dlouho plujete v politických vodách?
Dvacet čtyři, téměř dvacet pět let. Politiku jsem si, jak se říká třeba u policie, odšlapal od ulice. Byl jsem místostarostou i starostou Ostrova, krajským radním, náměstkem hejtmana i poslancem. Obrazně řečeno jsem si šlápl na každý stupínek. Dokonce jsem z těch schodů i spadl, což také není marná zkušenost.

První den voleb byla vyšší účast než minule, hlasoval Pavel i většina lídrů

Konstelace v současné době dosud vládnoucí koalici úplně nenahrává. Jak se díváte na šance na obhajobu poslaneckého křesla?
Podobné průzkumy byly i před čtyřmi lety. Zajíci se vždy sčítají až po honu a výsledky se dělají až v okamžiku, kdy je vyhlásí Český statistický ústav. Rozhodně nepropadám nějaké skepsi nebo depresi. Jak se v rámci naší kontaktní kampaně setkávám s lidmi, překvapuje mě, že spousta z nich reaguje pozitivně. Pochopitelně mají z některých věcí obavy, ty se ale snažíme rozptýlit. Anebo naopak je v některých věcech podpořit.

Současná situace mě tedy skepsí nenaplňuje. Jedna věc jsou sociální sítě. Facebook ale volby nedělá, ať už v pozitivním, nebo negativním smyslu. Když na Facebooku všichni říkají, jak je politik bezvadný, neznamená to, že půjdou k volbám a svůj hlas mu dají. Platí to i naopak. To, že mu spílají, neznamená, že ve volbách nemůže uspět.

Takže se na volby díváte optimisticky?
To rozhodně! Udělala se spousta pozitivních věcí, udělaly se samozřejmě i kiksy, ale ta pozitiva převažují. Tak doufám, že si to lidé uvědomí a nenechají se u voleb znechutit nebo ovlivnit tím, co se děje na sociálních sítích, kde část uživatelů dokonce ani nejsou skuteční lidé, ale v lepším případě fake profily, v horším případě dokonce boti.

Letošní kampaň je hodně vyostřená. Jak se vám v takové atmosféře přesvědčují lidé, aby dali hlas právě koalici SPOLU?
Kampaň je skutečně extrémně vyhrocená. Na druhou stranu jsem už podobnou situaci zažil. Létala vajíčka, lidé pískali. Na mě naštěstí ještě nikdo vejce neházel. Ale zase na druhou stranu bych se okamžitě dostal na titulní stránky, a co víc si může politik přát. (smích) Ale ne, teď vážně. Agresivita je ale zřejmá, hlavně v anonymním prostředí sociálních sítí. To před patnácti lety nebylo. Možná to někomu imponuje, ale já dávám přednost civilizované diskuzi a konstruktivnímu jednání. Vulgaritu a buranství nemám rád.

Kandidáti se vždy prsí tím, co by udělali pro svůj region. Jak z vašeho pohledu může poslanec ovlivnit dění v jeho volebním regionu?
Jestli je vaše otázka míněna tak, jestli může kraji pomoct v centru, tak určitě může. Ale s ohledem na to, že jsme nejmenším krajem, máme celkem pět poslanců, to je hodně o vyjednávání, o osobních kontaktech a vazbách. A ať se to komu líbí nebo ne, tam nejde bojovat. Tam se to musí obšlapávat, nosit argumenty, ukazovat čísla, takzvaně tahat vysoké politiky do kraje… Ale rozhodně ne bojovat.

Nemá smysl předávat si nějaké negativní zprávy přes média, byť to mají novináři rádi. Je důležité mít dobré a pozitivní vztahy s lidmi v centru dění. Nejde jen o ministry a premiéry, ale třeba také o šéfy odborů na ministerstvech nebo ředitele klíčových institucí, jako je Ředitelství silnic a dálnic, Státní fond dopravní infrastruktury. Když takoví lidé mají poslance zaškatulkovaného jako troublemakera, tak ho samozřejmě slušně vyslechnou a řeknou obvyklou větu: „Podíváme se na to, dáme vědět. “ Častokrát to ale nevede k něčemu dobrému. Člověk musí vnímat i jejich pozici. Často jsou podobná vyjednávání jako tanec v porcelánu.

Koalice SPOLU ve volbách 2025: co slibuje, kdo kandiduje a jaké kauzy ji tíží

Jak už jste řekl, jsme malý region s malým počtem členů zákonodárného sboru. Dokáže se pětice poslanců za náš kraj semknout a prosazovat jeho zájmy bez ohledu na politickou příslušnost?
Rozhodně ano. Zažil jsem to v obou mých volebních obdobích. Fakt, že je nás jenom pět, je možná i výhodou. Vždy jsme byli schopni se domluvit a podpořit se navzájem. Ale každý chápeme, že jsou věci, přes které se přejít prostě nedá. Koalice a opozice existují. Když jde o klíčové věci, jako je třeba důchodová reforma, i opoziční poslanec chápe, že já jako člen koalice nemůžu hlasovat proti vlastní vládě. Ale dílčí věci si můžeme navzájem podpořit.

Když kdokoliv i z opozičních kolegů přijde s něčím zajímavým pro kraj, velmi rád mu budu otevírat dveře. A naopak když bych já potřeboval dílčí pomoc, je schopen to kolega z opozice projednat na jeho poslaneckém klubu a najít pro to podporu. To se nám povedlo například v okamžiku, kdy se zákonem definovaly strategické průmyslové zóny. Nám se do nich vedle Chebu podařilo dostat i Staré Sedlo. To byla společná práce všech pěti poslanců za Karlovarský kraj.

V rozhovorech před volbami nemůže chybět otázka, co je podle vás největší bolestí kraje a jaký lék na ni máte?
Otázka by možná měla znít, co je největší bolestí kraje, se kterou se dá něco dělat. To jsou dvě hodně rozdílné otázky. Největší bolestí kraje je odliv obyvatel, stárnutí populace a špatná vzdělanostní struktura. Demografická struktura regionu je podle mého kardinálním a klíčovým problémem. Jestli se s ní dá něco dělat, je velmi diskutabilní. Někdo říká, že může pomoct právě podpora průmyslových zón, aby se do kraje dostávaly firmy přinášející velkou přidanou hodnotu. To by mohlo znamenat příliv lidí do lépe placených pozic, s nimiž přichází i jejich rodiny.

Velkou úlohu v tomto procesu hraje samotný kraj a jeho reprezentace. Musí přesvědčovat, že Karlovarský kraj je nejlepším místem pro život. Podporovat třeba otázku zavádění vysokorychlostního internetu tak, aby si lidé mohli u nás postavit dům a pracovat z něj. Díky covidu se home office hodně rozšířil, tak proč by někdo nemohl pracovat od nás z kraje třeba pro pražskou firmu?

A co věci, se kterými se něco dělat dá?
Třeba komunikace. S D6 se dá něco dělat a dělá se to. Ta se dostaví, i kdyby čert na koze jezdil. Ale velmi populárním tématem je dnes vysoká škola. Nicméně čím déle bude trvat její zřízení v kraji, tím hůř pro něj. Časově nejnáročnější je vysoká škola zřízená ze zákona. Navíc jsem se nikde pořádně nedozvěděl, na co by měla být taková škola zaměřená. Je určitě fajn mít balneologii a ostatní obory, ke kterým má region blízko, ale my potřebujeme spíš technické obory, které mají velkou perspektivu a budou mít vysokou přidanou hodnotu. Tam si myslím, že je na místě bavit se se stávajícími vysokými školami. Ty mohou začít s ústavem, který je prakticky identický s fakultou, a postupně se ústav na ni přetvoří.

Když se podíváme na demografickou křivku, studenti v Karlovarském kraji za pár let nebudou. Postavit vysokou školu, do které se budou horko těžko shánět studenti, je problém. A ještě větší problém je jejich uplatnitelnost v regionální praxi. Když to možná trochu přeženu, aby tady nevystudovali a pak nezačali pracovat v oboru, který je na hony vzdálený jejich práci a nemá takovou přidanou hodnotu.

V poslední době získávám čím dál větší pocit, že politici používají vysokou školu jako zaklínadlo. Myslíte si, že je její význam pro region skutečně tak zásadní?
Když bychom se toho nebáli a smířili se s tím, že to bude „pouze“ vysokoškolský ústav, který bude v kraji působit třeba i delší dobu, tak to smysl má. Protože přitáhne průmysl do kraje, přitáhne to firmy, které budou vědět, že máme vysokoškolské pracoviště daného oboru a oni mají možnost získat pozice, které potřebují.

Vzhledem k tomu, že dopravní dostupnost je prakticky už vyřešená, je v tuto chvíli šance přitáhnout do strategických zón průmysl a s ním i vhodné vysokoškolské pracoviště. Ale zase je to o tom obcházení a obšlapávání. O hledání variant a kompromisů. O domluvě na něčem, co podpoří vláda i kraj.

Ať už volby dopadnou jakkoliv, dokázal byste si do budoucna představit váš další život bez politiky?
Nedávno jsem si udělal pedagogické minimum, mám na to certifikát. Takže až mě přestane politika bavit nebo já přestanu bavit voliče, třeba půjdu někam učit. Práce s dětmi mě baví.

Máte nějaké motto, se kterým vstupujete do boje o hlasy voličů?
Od začátku se držím hesla „Naslouchám a jednám“. To mě asi nejvíce charakterizuje. Ale mým hlavním mottem je „Jsem tady pro vás“.

Předvolební průzkumy pro parlamentní volby