Chebskou obecní pec poprvé využila veřejnost. Pekla chléb, buchty i pizzu

  9:08
Po sérii zkušebních testů si mohli lidé v chebské obecní peci v úterý večer oficiálně poprvé upéct vlastní chléb. Na komunitní zahradě v Májové ulici se sešlo na třicet pekařských nadšenců. Kromě voňavých bochníků pec vydala křupavé pizzy, housky i tradiční české buchty s mákem, tvarohem a povidly.

První obecní pečení se v chebské komunitní peci konalo 7. července 2020. | foto: Martin Stolař, MAFRA

„Všechno šlo jako na drátkách. Na rozdíl od předcházejících pokusů se nám tentokrát podařilo pec roztopit velice rychle. Přece jen je třeba získat nějaké zkušenosti,“ pochvaluje si Libor Matoušek ze spolku Ch(l)ebáci, jehož členové mají pečení v obecní peci na starost.

Tajemství úspěchu je prý ve správném odhadu, kdy je možné hořící hromadu dříví odsunout do zadní části pece.

„Posledně jsem oheň odsunul dozadu příliš brzy, a skoro jsem jej udusil. Přece jen to je znát, vždyť ta pec je dlouhá téměř dva metry. Ale to dříví se odsunout musí, protože jinak je vpředu velký žár, kdežto vzadu zůstává pec nevytopená,“ vzpomíná Matoušek na předcházející pokusy.

V peci lze připravit i maso

Oficiální pečení zahájily pizzy, a to už kolem páté hodiny odpoledne.

„Ty se opravdu povedly. Jednu jsme pekli my, Ch(l)ebáci, při přípravě nechybělo ani efektní házení těstem. Ale to bylo spíš pro diváky, protože jinak se pizza stejně peče na hranatém plechu. Druhou připravila pro svoji rodinu paní Šťovíčková. Pečené byly tak akorát, krásně do křupava. Pak se sázel samotný chléb. Upeklo se jednadvacet bochníků, dokonce byly i housky, tedy bílé pečivo. Nakonec přišly na řadu buchty. Jedna pekařka jich přinesla tři pekáče. Na závěr přišel chebský starosta Antonín Jalovec s dalšími dvěma pekáči poctivých českých buchet,“ konstatoval Matoušek.

Protože pec sálá teplem ještě hodně dlouho, členové spolku už přemýšlejí, jak využít teplo pece beze zbytku.

„Máme zkušenost, že je možné v litinovém hrnci připravit i maso. To se díky dlouhému a pomalému pečení udělá krásně do měkka. Prý se v chlebové peci dají dělat i svatomartinské husy. Tak uvidíme, třeba se k něčemu takovému taky propracujeme,“ směje se Matoušek.

Místo zástěr pracovní trička

První pečení bylo v jistém smyslu premiérou i pro samotné Ch(l)ebáky. Kvůli obecní peci si nechali udělat speciální „spolkový“ pracovní oděv. Na tričku nechybí logo a křestní jméno nositele.

„Jsme ve spolku sice tři, ale máme čtyři trička. Ten čtvrtý je náš ‚nehrající kapitán‘ Míra Jurič. To je kamarád, který má na starosti veškerou technickou podporu, a tričko si zaslouží,“ dodává Matoušek.

Chebskou obecní pec v komunitní zahradě chrání zvláštní přístřešek. Jeho krov je replikou nejstaršího krovu v Čechách, který se tyčí nad presbytářem františkánského kostela v Chebu. Vyrobili ji tesaři v minulém roce tradiční metodou v průběhu týdenního workshopu na náměstí Krále Jiřího.

Zdi jsou omítnuté speciální vápennou omítkou přesně podle dochovaných historických postupů.

Samotná pec je z velké části postavená z cihel, které na svoji příležitost čekaly dlouhá desetiletí. Pocházejí ze Starého Hrozňatova, ze zrušené cihelny rodiny Hartových.

Přestože byla německá rodina po válce odsunuta a o majetek přišla, Anton Hart na Čechy nezanevřel. Rodák z Hrozňatova stojí mimo jiné za záchranou poutního místa Maria Loreto a zasloužil se i o vznik Nadačního fondu Historický Cheb. Stal se čestným občanem města Chebu.