„Nesmíme zapomínat ani na stinné okamžiky naší historie,“ zdůraznila při pokládání základního kamene Vlasta Preislerová z Konfederace politických vězňů.
„Nový Ostrov vznikl jako ubytování pro pracovníky uranových dolů. Na jeho výstavbě se podíleli i muklové, tedy muži určení k likvidaci,“ připomněl úzkou provázanost města a nedalekých dolů v Jáchymově místostarosta Ostrova Marek Poledníček.
O připomínku 50. let minulého století se postarala architektka Tereza Kabelková (za svobodna Kupková). „Oslovili mě z ostrovské radnice,“ řekla autorka památníku.
Hlavní myšlenkou celého projektu je zapojit do veřejného prostoru budovatelské sousoší na průčelí domu kultury. Jeho autorem je sochař Jaroslav Šlezinger, který v komunistických pracovních lágrech zemřel na nemoc z ozáření.
„Sama socha je nositelem silného příběhu. V ateliéru Studio Cosmo jsme přišli na myšlenku dostat ji do veřejného prostoru pomocí jakéhosi periskopu,“ popsala vznik podoby památníku jeho autorka.
Připomínkou temné historie regionu ovšem nebude pouze dvanáctimetrový periskop. Stane se totiž součástí nové stezky, která bude i časovou osou vedoucí od svobody k nesvobodě a zpět.
Samotná příprava místa pro památník politickým vězňům nebyla jednoduchá. Má totiž stát na pozemku, který částečně patří České obchodní bance. Ta se nakonec rozhodla přenechat městu pozemek za symbolickou korunu. Na městu teď bude připravit prostranství. To podle návrhu nově protkne diagonální pěšina, na níž bude monolit umístěný.
„Musíme ještě dořešit drobné detaily. Například přestěhovat stánek, který zde nyní stojí,“ naznačil rozsah prací místostarosta Poledníček.
Tereza Kabelková se problematiky politických vězňů dotkla už v minulosti. Její diplomovou prací na Fakultě architektury Českého vysokého učení technického bylo ztvárnění možné podoby památníku u ostrovské Rudé věži smrti ve Vykmanově (podrobněji v článku Studentka v diplomové práci vypráví příběh politických vězňů z Jáchymova).
Její vztah k politickým vězňům má ale i osobní rovinu. Pradědeček Terezy Kabelkové totiž poznal hrůzy pracovních lágrů na Jáchymovsku.
„Jeho osud znám zprostředkovaně od babičky a dědy. Když se pradědeček vrátil z Mariánské, kde byl zavřený, nesla se tato skvrna v celé rodině. Děda nemohl studovat, jeho sestra také ne. A já byla vychovaná s těmito příběhy. Proto jsem cítila potřebu se k nim ve své diplomové práci vyjádřit,“ uvedla před třemi lety, kdy v rámci projektu Ostrov mezi Ostrovy představila svou vizi.
Na svého dědu zavzpomínala mladá architektka i při pokládání základního kamene chystaného památníku. „Věřím, že se na mě dívá seshora a že je šťastný,“ vyznala se před několika desítkami návštěvníků slavnostního aktu.
3. ledna 2017 |