Discgolf na louce, koulená za hospodou. Ostrov má nový volnočasový areál

  9:22
Místo jamek ocelový koš, místo golfového míčku létající talíř. Discgolf vznikl v 70. letech minulého století ve Spojených státech a od té doby si získává stále více příznivců po celém světě. Teď se k nim mohou přidat i obyvatelé Ostrova na Karlovarsku. Veřejné discgolfové hřiště nechala radnice zřídit mezi fotbalovým hřištěm a Boreckými rybníky a zadarmo si na něm může zahrát každý.

Nově vybudovaný volnočasový areál v Ostrově, jehož součástí je dětské hřiště, hřiště pro pétanque, nohejbalový kurt a také ohrada obývaná beránky plemene Suffolk. | foto: Václav Šlauf, MAFRA

„Realizace projektu vyšla na 200 tisíc korun a já doufám, že jsme udělali radost všem, kteří mají pohyb v přírodě rádi,“ říká místostarosta města Marek Poledníček.

Výběr lokality, kde se hřiště vybudovalo, přitom není podle místostarosty náhodný. „Discgolfové hřiště potřebuje různorodý terén, který poskytuje i přírodní překážky pro letovou dráhu disku. O to je pak hra zábavnější. I proto jsme nakonec louky u Boreckých rybníků zvolili,“ vysvětluje.

Pravidla discgolfu jsou velmi jednoduchá. Cílem hry je trefit se diskem na co nejméně pokusů do speciálního koše, který plní stejnou funkci jako jamka při klasickém golfu.

Hra začíná na výhozišti každé z jamek a končí právě u koše. Těch má ostrovské hřiště celkem šest. Průměrná délka jedné jamky bývá 50 až 150 metrů a hráč by jí měl běžně dosáhnout třemi hody.

Za patnáct let žádný problém

Hřiště ostrovským postavila pražská firma Ultimo Wave, která v regionu zprovoznila už discgolfová hřiště v Habartově nebo v Chebu a další by měla začít brzy stavět například v Kraslicích. Celkem už jich má po republice přes 120. 

„Hřiště na discgolf stavíme už od roku 2006 a kromě několika příležitostných vandalů, kteří poničili třeba sloupek u výhoziště, nemáme za celou tu dobu jediný případ, kdy by někdo zdemoloval či ukradl koš nebo něco podobného,“ říká jednatel společnosti Pavel Voloczek. 

Sám na stavbu ostrovského hřiště dohlížel a zájem místních si pochvaluje. „Vypadá to, že do lesoparku kolem Boreckých rybníků chodí samí sportovci, často se nás totiž kolemjdoucí ptali, kdy už budeme hotoví, a těšili se, až si zahážou,“ říká. 

Projekt je podle jeho slov úspěšný i proto, že vlastně baví všechny od šesti do devadesáti let. „Vybavení navíc v přírodě nikomu nepřekáží, a snad i proto nemá nikdo potřebu ho ničit,“ dodává Voloczek.

Kdo nemá vlastní disk, firma jich dvacet městu poskytla zdarma a k vypůjčení jsou jen pár metrů od prvního odpaliště – v nedaleké pivnici Čepelík. Provozovatel hospody Marek Hippmann zájemcům disky zapůjčí oproti vratné dvousetkorunové záloze, zároveň také on sám nabízí nově zábavu pro všechny věkové kategorie. „To byl můj sen a teď jsem si ho i díky lockdownu splnil. Měl jsem na to čas,“ usmívá se hostinský.

Po discgolfu pivo a koulená

Pivo čepuje z lásky, jeho hlavní obživou je totiž stavebnictví. I proto dokázal Marek Hippmann během pouhých čtyřiceti dní to, na čem by druhý pracoval i rok.

„Vždycky jsem chtěl dopřát lidem, kteří sem přijdou, nějakou zábavu. A tak jsem se dohodl s radnicí, předložil projekt a město souhlasilo se zapůjčením pozemku za hospodou,“ vypráví Marek Hippmann, jak se rozhodl vybudovat u zadního venkovního sezení své restaurace hřiště na nohejbal, pískoviště pro děti a také čtyři dráhy na pétanque, neboli hezky po česku koulenou. 

„Finančně šla stavba za námi, ale za ten milion to stálo. Navíc všechno, co jsme tady vytěžili, jsme zase použili – od vykácených náletů až po zeminu. Přesně tak, jak by se to dneska mělo dělat všude,“ usmívá se Marek Hippmann a při tom se ohýbá přes dřevěnou ohrádku, aby pohladil jednoho ze svých dvou mladých beránků plemene Suffolk.

„Našim fandům jsme slibovali překvapení a tady je ve dvojím vydání,“ představuje hospodský staršího Toníka a mladšího Bertíka. „V dospělosti budou mít berani přes sto kilo a nejspíš se postěhují jinam, do té doby je mohou rodiče s dětmi krmit z připravených zásob, které si nafasují u obsluhy na baru,“ dodává Marek Hippmann s tím, že k posezení u beránků a sportovních hřišť za hospodou přidal i stojan pro nabíjení elektrokol. Právě cyklisté si hospůdku u Boreckých rybníků oblíbili už dávno.