Mladému filmaři, nedávnému absolventovi režie na FAMU, se dostaly do rukou rodičovské deníky, které psal jeho dědeček v době, kdy jeho matka byla ještě dítě. Zaujal ho něžný cit vložený do slov, kterými byly řádky deníkových sešitů popsány.
Vznikl tak námět jeho celovečerního debutu Absence blízkosti pojednávající o ztrátě citu matky k dítěti v časné době mateřství. Absence blízkosti měla světovou premiéru na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech a od 26. října je možné film zhlédnout v české kinodistribuci.
Jak dlouho jste točili?
Čtrnáct dní, ve dvou stěžejních lokacích. V jedné designové vile kousek od Prahy na Slapech, tou druhou lokací byly západní Čechy, kde se na různých místech odehrávají zásadní části příběhu.
Vy jste Jihočech, studoval jste v Praze a v Brně. Proč jste zamířil zrovna do západních Čech?
Z hlediska žánru je film Absence blízkosti psychologickým příběhem. Přemýšlel jsem, jak tento žánr umocnit v obrazové rovině filmu, a napadl mě motiv drobných zemětřesení. Například houpací křeslo, které se vlivem drobného zemětřesení samovolně rozhoupe, voda chvějící se ve sklenici nebo hluk připomínající dunění, který je příznačný pro ony zemětřesné roje. A seismicky nejaktivnější oblastí v Česku jsou právě západní Čechy, takže to byl ten pravý důvod.
Natáčeli jste také v ostrovské nemocnici. Proč si váš štáb vybral zrovna tuto lokaci?
V ostrovské nemocnici jsme strávili jeden intenzivní natáčecí den. Přijeli jsme v osm hodin ráno a končili přibližně dvě hodiny po půlnoci. Navzdory tomu, že se jedná o nemocniční prostředí, je to místo velmi příjemné. Ze všeho nejvíce se mi vybaví přilehlý nemocniční park, který je v pravém slova smyslu oázou klidu.
Absence blízkosti pojednává o matce, která prochází vnitřní krizí. Uvědomí si, že má svého psa raději než vlastní tříměsíční miminko. Jak jste se k takhle náročnému námětu dostal?
Cesty od prvotní inspirace jsou nevyzpytatelné. Na úplném začátku se mi dostaly do ruky rodičovské deníky, které vedl můj dědeček své dceři, tedy mé matce. Pročítal jsem je a zaujala mě láskyplnost a citlivost, se kterou dědeček ty deníky psal. Napadlo mě, že by to mohl být hezký námět na celovečerní film. V průběhu scenáristické práce jsem si uvědomil, že by ten příběh mohl být o matce, která nemá vztah ke svému dítěti, najde rodičovské deníky svého zesnulého otce a její vztah k dítěti se začne proměňovat k lepšímu. V takto pojatém vyprávění jsem ucítil vývoj, což je pro filmový příběh podstatná záležitost. Další motivy v Absenci blízkosti jsou už jen mojí ryzí scénáristickou fabulí, nadstavbou.
Titulní roli hraje Jana Plodková. Proč jste si vybral právě ji?
Psal jsem jí scénář na tělo. My se známe z doby mých studií na divadelní fakultě JAMU, kde jsem studoval před FAMU. Jana byla v ročníku nade mnou, už tenkrát byla charismatická herečka. Zatímco ona studovala herectví, já jsem studoval v tamějším Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scénáristiky.
Prozradíte něco víc o příběhu Absence blízkosti, například o hlavní postavě?
Hlavní hrdinka je profesí kadeřnice. Rozpadl se jí partnerský vztah, přišla o práci a zároveň i o střechu nad hlavou, čímž je dočasně nucena vrátit se ke své matce. Tuší, že je s ní něco vnitřně v nepořádku, tápe a nakonec si uvědomí, že ke svému dítěti necítí to, co by měla. V momentě, kdy problém pojmenuje, zároveň nalezne rodičovské deníky svého zesnulého otce, tudíž i náznak řešení svého problému. Je ale nutné podotknout, že navzdory názvu film neskončí špatně a má svým způsobem happyend. Dokonce nám diváci po premiéře na karlovarském festivalu nebo i po distribuční premiéře říkali, že je to velmi jemný a klidný film, takže pomyslné drásání divákových nervů se určitě nekoná.