„Zával samotný je ale z technického hlediska ve štole neproveditelný, takže jsme přizvali specializovanou firmu z Jirkova, která nám část štoly uměle postavila v hangáru bývalé továrny a zával nám tam nasimuluje,“ vypráví Roman Němec.
Jak řekl, viditelně se mu ulevilo. Právě v neděli totiž dotáčí poslední scénu filmu. Tomu ale předcházelo bezmála padesát natáčecích dnů v místech, kam se normální člověk jen tak nedostane.
Hlavním hrdinou příběhu je devatenáctiletý student gymnázia Daniel v podání Daniela Krejčíka. Jako jedináček žije s rozhádanými rodiči, nemá přátele, o své budoucnosti moc nepřemýšlí a nic si neplánuje.
Jeho učitel Adam (Jiří Vojta) se snaží Daniela motivovat. Když se pak student na školním výletě ztratí při nočním přesunu v lese, Adam se ho vypraví hledat. Nedopatřením oba uváznou v rozsáhlém jeskynním systému, ze kterého se následně snaží dostat ven. Během jejich neplánovaného dobrodružství získávají místy až extrémní zkušenost, která jim však pomůže získat nový pohled. Nejen na sebe, ale i na život.
Dva roky příprav
Roman Němec pracoval na scénáři i přípravě filmu skoro dva roky, od natáčení ho neodradila ani pandemie koronaviru.
„Přišli jsme o část sponzorů, vše pak ještě ztížily karantény některých členů štábu. Aby se natáčení neprodražilo ještě víc, museli jsme leckdy pracovat i čtrnáct hodin v kuse několik dní po sobě,“ vypráví režisér a přiznává zároveň, že vůbec netušil, do čeho vlastně jde.
„Většina příběhu se totiž odehrává v podzemí, takže se točilo v pěti různých jeskynních systémech po republice. To před námi ještě nikdo nezkusil. Většinou se totiž takové prostory staví v ateliérech,“ vysvětluje režisér.
Dalším oříškem bylo nasvětlení, pro film tak byla vyvíjena speciální světla a jejich napájení se muselo řešit akumulátory. Speciální přístup vyžadovalo rovněž i snímání zvuku kvůli specifické akustice jeskyní. Ten tak bylo nutné nahrávat na několik mikrofonů a poté speciální technologií upravovat.
Jednou z lokací, kde se natáčelo, jsou Mladečské jeskyně. Štáb chtěl využít jejich působivé členitosti a míst, kde se schází až sedm chodeb. To se hodilo pro ztvárnění bloudění a hledání cesty.
Extrémní pak byla podle režiséra práce pro filmaře v Javoříčských jeskyních. „Točili jsme tam v místech, kam se běžně člověk ani nedostane, takže jsme třeba techniku museli rozložit a poskládat do barelů, které jsme pak protáhli tam, kam bylo třeba,“ vzpomíná Němec.
Proč to všechno? „Film sleduje, co to udělá s pohledem jeho hrdinů na svět i s jejich vzájemným vztahem. Prostor jeskyní pomáhá vyjádřit, co se vlastně uvnitř postav děje – když třeba prožívají největší krizi, sestupují na dno propasti, kterou potřebují překonat,“ komentuje děj filmu Roman Němec s tím, že snad nejvíc vystihuje samotný děj jedna jediná věta: „Aby ses našel, musíš se nejprve opravdu ztratit.“
Štolou proletí motýl
Na to, až se bude natáčet v jáchymovské Štole číslo 1, se celý štáb těšil. „Tady jsou proti tomu, co jsme si zažili v jeskyních my i herci, opravdu luxusní podmínky,“ usmívá se režisér a zároveň instruuje asistentku, která opatrně drží sklenici. V ní trpělivě čeká živý motýl, ve filmu symbol spojení mezi paralelním a skutečným světem.
Za chvíli, až bude kameraman připraven a herci na place, bude motýl vypuštěn. „Já jen doufám, že se rozletí, kam potřebuju, a natočíme tak záběr, jaký jsem si vysnil,“ dodává Roman Němec.
Celovečerní film Kam motýli nelétají se natáčel nejen v divokých jeskyních na střední Moravě, ale z velké části i v Krušných horách a také v Kadani. Tam teď štáb i herci bydlí.
Společně se pak v neděli, tedy na poslední natáčecí den, přesunou do Jirkova. V bývalé tovární hale firmy RockNet, která se zabývá sanací skalních a stavebních projektů, se dokončují práce na stavbě ateliérové verze jáchymovské Štoly číslo 1. Právě tam dojde k dramatickému momentu, při kterém budou při závalu oba hlavní aktéři filmu rázem odříznuti od světa.
„Až tohle dotočíme, uleví se mi. Momentů, kdy jsem to chtěl všechno vzdát, jsem za tenhle rok zažil hned několik. Nikdy totiž neřešíte jen jednu věc, vzápětí se objeví další problémy a k tomu navíc ta koronavirová pandemie... Každopádně to byl nejtěžší projekt, jaký jsem kdy realizoval,“ přiznává režisér.
Ve filmu, který by měl mít premiéru příští rok na podzim, si zahrají i známí herci, například Jaroslav Dušek, Klára Melíšková nebo Simona Babčáková.
