Jeho umělecká cesta nebyla přímočará, přinesla spoustu odboček a zákrut, ale nic by prý neměnil. Výtvarník posmutní, když si vzpomene na své umělecké přátele a spolupracovníky, kteří už bohužel zemřeli, ale jinak z něj vyzařuje nebývalý elán.
O svém díle mluví otevřeně, někdy kriticky a s nadsázkou. Je patrné, že nechce žít z minulosti. „Vždy jsem se snažil, aby za mě mluvila moje práce. Na velkou sebechválu či ohlížení do minulosti jsem nikdy příliš nebyl. Žiji přítomností,“ potvrdil Eduard Milka.
Letos jsme si připomněli pětatřicáté výročí sametové revoluce. Co pro vás změna režimu znamenala?
Listopadové události roku 1989 jsem vnímal velmi intenzivně, a to i díky mému přátelství s Jindrou Konečným (známý disident a básník, pozn. red.). Zvažoval jsem, že se po revoluci budu více politicky angažovat, ale brzy jsem zjistil, že to není cesta pro mě. Na porevoluční čas celkově velmi rád vzpomínám, protože jsem mohl skončit v zaměstnání a přejít na volnou nohu. Brzy jsme s kolegyní Evou Perglovou a mojí manželkou Hanou založili galerii Gloria, která byla zaměřená na prezentaci a prodej grafiky.
Co vás na vedení galerie nejvíce bavilo?
Díky této práci jsem se mohl setkávat s našimi nejlepšími grafiky. Z obchodních schůzek pak vznikala hezká a inspirativní přátelství, která vydržela dodnes. Galerie v roce 1997 kvůli privatizaci bohužel skončila, ale na druhou stranu jsem měl více času na vlastní tvorbu, čímž jsem dovršil dlouholetou cestu na dráhu profesionálního výtvarníka.
Výtvarnému umění se věnujete už od šedesátých let. Jaké byly vaše začátky?
Moje umělecká cesta byla poměrně klikatá, ale neměnil bych ji. Všechny odbočky mě posunuly dál a bez nich bych to nebyl já. Narodil jsem se v roce 1947 Lounech, základní školu jsem absolvoval v Ostrově u Karlových Varů. V roce 1962 jsem odešel studovat střední průmyslovou školu v Plzni. Sice už jsem v dětství rád kreslil, ale studium v Plzni bylo zlomové.
Tam jsme si s kamarádem Josefem Lukáčem vyjednali podnájem u věhlasného malíře Jiřího Patery. Ten nás seznámil se základy malby a kompozice a také s tehdejšími trendy ve výtvarném umění, z nichž některé byly pro oficiální uměleckou scénu nepřijatelné. V té době jsem se také pod vedením architekta Krše intenzivně věnoval studiu perspektivy a kreslení architektury. Tyto znalosti a dovednosti dodnes mou tvorbu ovlivňují.
Sbírání výtvarné inspirace přerušila základní vojenská služba. V roce 1968 jste byl jako voják účastníkem historické události. Můžete na ni zavzpomínat?
Po maturitě v roce 1966 jsem narukoval k výsadkovému útvaru do Holešova. Výcvik byl velmi náročný a činnost průzkumníka v týlu nepřítele nesmírně zajímavá. Vznikla tam i skvělá přátelství. V srpnu 1968 jsme se připravovali na cvičení, když dorazila zpráva o okupaci. O půlnoci nám zaveleli nástup.
Přišel velitel naší roty a řekl, že jsme byli vojensky napadeni a kdo je ochoten bojovat, ať udělá krok vpřed. Všichni krok vpřed udělali. Ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si na to vzpomenu. Rozkaz k ozbrojenému odporu ale nepřišel. S některými přáteli z vojny se dodnes scházíme. Když na tyto srpnové události vzpomínáme, je nám i nyní těžko. Má výtvarná dráha mohla skončit dříve, než začala.
Naštěstí jste po vojně pokračoval v tvorbě. Kdy jste se přistěhoval do Karlových Varů a jaká jste zde dělal povolání? Výtvarnému umění jste se věnoval ve volném čase?
Do Karlových Varů jsem se přistěhoval po svatbě v roce 1976. Byl jsem zaměstnán u sanatorií Imperial a později Státních lázní. Ve volném čase jsem se paralelně věnoval výtvarné tvorbě. Jelikož jsem měl pracovně na starosti rekonstrukce a vybavování lázeňských domů, i v rámci profese jsem se setkával se špičkovými regionálními výtvarníky.
S těmi jsem také už od osmdesátých let vystavoval. Tyto zkušenosti mi po revoluci pomohly při zakládání galerie i vlastní výtvarné tvorbě. Během sedmdesátých a osmdesátých let jsem postupně přešel od kresby ke grafice. Společně s ní vzrůstal také můj zájem o akvarel od komorních formátů, až po ty velké, které dodnes tvořím v ateliéru.
Během své kariéry jste navázal také spolupráci s nejrůznějšími městy a obcemi. Byla to další vítaná odbočka?
Každý tvůrce je rád, když se jeho práce líbí a je o ni zájem. Vždy jsem byl do díla velmi zapálený, nehleděl jsem na časovou náročnost. Dodnes si vzpomínám, kolikrát jsem uprostřed noci jel přes půl republiky instalovat nějaké dílo na veletrh nebo výstavu. Chtěl jsem být u všeho osobně.
Obchodní stránka u mě nikdy nezvítězila nad tvorbou. Když si dnes vzpomenu, jak skromný honorář jsem často za práci žádal, musím se pousmát. Nicméně spolupráce s městy a obcemi byla vždy skvělá. Připravoval jsem například reprezentační tiskoviny pro Karlovy Vary, Loket, Sokolov a mnohá další města. Díky této práci jsem navštívil také výstavy a veletrhy zaměřené na cestovní ruch nejen v Čechách, ale i Německu, Rakousku nebo Švýcarsku.
Vzpomínáte na nějakou z těchto výstav obzvlášť rád?
Bylo jich skutečně hodně, ale jako první si vzpomenu na společnou výstavu s přáteli Vaškem Hereitem a Zdeňkem Halámkem. Ta se konala v galerii Villa Dutoit v Ženevě v roce 1997. Byla zaměřená na Karlovy Vary a osobnost Jeana de Carro. Byla to skutečně výjimečná akce, na které se setkali mimo jiné tehdejší primátor Karlových Varů a primátor Ženevy.
V rámci své kariéry jste absolvoval bezpočet výstav, podílel se na velkém množství publikací. Je nějaký umělecký úspěch, na který jste obzvlášť pyšný?
Přiznám se, že jsem se vždy snažil, aby za mě mluvila moje práce. Na velkou sebechválu či ohlížení do minulosti jsem nikdy příliš nebyl. Žiji přítomností. Co mě ovšem potěšilo, je členství v prestižním spolku uměleckých grafiků, který se jmenuje SČUG Hollar. V rámci činnosti spolku mám možnost prezentovat svoji grafickou tvorbu s těmi nejlepšími českými i slovenskými grafiky na výstavách v řadě renomovaných galerií. Velmi si cením, že jsem byl dvakrát nominován na ocenění tohoto spolku.
Císařské lázně připomínají i historii chlebíčků, zasloužil se o ně malíř Skramlík![]() |
Ve vašem ateliéru jste v podstatě každý den. Na čem nyní pracujete?
Svůj čas se snažím rozdělit mezi kreslení v přírodě, které mám velmi rád, a tvorbu v ateliéru. Nedávno jsem pro Karlovarský kraj dokončil propagační kalendář složený z grafických listů, které znázorňují vesnické památkové rezervace a zóny kraje. Mám na něj velmi dobré ohlasy.
Pracuji také na listech exlibris (malý grafický lístek, který kromě výtvarného motivu obsahuje i monogram objednavatele, pozn. red.) pro sběratele. Postupně připravuji výstavu, která se bude konat v příštím roce ve Františkových Lázních.
Jste stále velmi aktivní, umíte také odpočívat?
Velice rád vyrážím na procházky do přírody nebo na výlety na hrady a zámky. Většinou tam nacházím i témata na další akvarely i grafiku. Když vidím pěkné místo, hned si udělám skicu, kterou poté dál zpracovávám. Málokdy se z podobné procházky či výletu vrátím bez nějaké inspirace nebo kresby. Práce mě stále baví, naplňuje a jsem moc rád, že se jí mohu věnovat. Spousta mých malířských přátel už mezi námi není a dost mi chybí.
Vaše dílo se vždy drželo dál od politiky. Zajímáte se o ni?
Samozřejmě se zajímám, co je nového ve světě i u nás, ale v posledních letech to ve mně příliš optimismu nevzbuzuje, spíše naopak. Někdy se to promítne do mé tvorby, ale většinou mé dílo zůstává v optimistické rovině.