„Práce na pokračování byla náročnější než v případě prvního dílu. Tam totiž bylo jasně dané, kdo je nepřítel. Když jsem si ale dělal rešerše ke dvojce, bylo mi z toho úzko. Padesátá léta minulého století bych označil za bahno v našich dějinách. Lidé tehdy dělali nesmírně kruté věci svým sousedům, přátelům, ne nepřátelům,“ řekl Javůrek k přípravě Sudetského domu II.
Právě tato zkušenost jej ovšem naučila nikoho nesoudit. „Pokud jsme nebyli v jejich situaci, můžeme se snažit jejich dobu popisovat, nikoliv ale soudit skutky lidí,“ řekl autor při křtu knihy v Královské mincovně v Jáchymově.
I když lidé, kteří v jeho díle Sudetský dům vystupují, nemají reálný předobraz, velice reálné jsou situace, které děj ovlivňují. „V Sudetském domě II se čtenáři potkají s většinou postav z prvního dílu,“ naznačil děj Javůrek.
Jejich osudy chce uzavřít ve třetím díle této řady. Mezi dvojkou a trojkou ovšem bude delší dějová pauza. „Třetí díl Sudetského domu jsem zasadil do let 1957 až 1960,“ řekl k prozatím nevydanému dílu autor. Zápletku knihy už má vymyšlenou.
„Teď bude následovat fáze mechanického psaní,“ doplnil Javůrek s tím, že křest Sudetského domu III by se mohl uskutečnit v září příštího roku. Zářijový termín křtu se v případě této řady Javůrkových knih stal už tradicí.
Stejnou tradicí je možná nezamýšlený fakt, že každá z Javůrkových knih má více a více kmotrů. „Chaloupky měly jednoho, Nebe nad Perninkem dva, Sudetský dům a Sudetský dům II čtyři kmotry. Jednou možná budeme muset pro kmotry vyhradit několik prvních řad,“ se smíchem komentoval tuto skutečnost sám autor.
Spisovatel bude i vědeckým pracovníkem
Štěpán Javůrek se ale díky své literární práci stane i vědeckým pracovníkem. Muzeum Karlovy Vary jej zapojilo do etnografického projektu, který se zabývá poválečnými odsuny i následným osidlováním Sudet.
„Spolupracujeme na něm i s Akademií věd, ústavem pro soudobé dějiny,“ zdůraznila význam projektu ředitelka význam projektu ředitelka muzea Dominika Kožešníková.
Ta chce, aby se na projektu podílela i veřejnost. „Příběhy bychom rádi znali od jejich přímých aktérů, případně rodinných příslušníků. Budou to příběhy těch, kteří odcházeli, i těch, kteří přicházeli,“ dodala ředitelka.
„O tom, že bych se měl stát členem týmu, vím asi hodinu. O samém projektu ale nevím prakticky vůbec nic. Jako obvykle jsem slíbil něco, ani nevím co,“ řekl o své nadcházející vědecké kariéře Štěpán Javůrek.
18. října 2019 |
