Už je to více než rok, co světlo světa spatřila vaše literární prvotina Praha zkouřená. A dnes se na svět rodí její audio verze. Kde se vzal vůbec nápad knihu přetvořit ještě do mluvené podoby?
Ten nápad svým způsobem přinesla doba, v níž žijeme. Dnes se preferují jednoduchá a hlavně rychlá řešení. Lidi nemají čas otevřít si knížku a relaxovat při jejím čtení. Asi proto mi krátce po vydání tištěné knihy začaly na sociálních sítích chodit dotazy a přání na vytvoření její audio verze, kterou by si mohli lidi poslechnout třeba cestou do práce, ať už v autě, autobusu nebo ve vlaku. A taky mě lákala ta představa, že někdo oživí můj příběh svým hlasem a přidá mu nový rozměr.
Kde jste hledal ten pravý hlas? Přece jen vypravěč je kromě děje také důležitý pro ten pravý požitek z poslechu.
Pravý hlas? Já ho vlastně nehledal. A pokud ano, tak spíš podvědomě. Přiznám se, že v prvotním plánu Venca Vachrlon, který knížku nakonec namluvil, vůbec nefiguroval. Od samého počátku jsem řešil jiné jméno.
Jenomže ještě před začátkem nahrávání jsme přišli na to, že by se projektu kvůli časové vytíženosti nemohl věnovat. No a potom přišla jednoho dne geniální Míša Kováčová s nápadem oslovit Vencu, se kterým vystupuje v uskupení Roztodivní. S ním jsme si okamžitě padli do oka, a když mi poslal zkušební nahrávku, bylo rozhodnuto. Hned mi bylo jasné, že v něm dřímá obrovský talent.
Kolik profesí je vůbec potřeba, aby vznikla audiokniha?
Záleží na tom, jaké lidi kolem sebe máte a kolik toho kdo zvládne. U Prahy zkouřené na samotném nahrávání vlastně děláme všeho všudy tři. A ve studiu aktivně dokonce jen dva. Už zmiňovaný Venca Vachrlon jako hlas a s ním skvělý muzikant a divadelní herec Jirka Švec, který se stará o zvukovou postprodukci.
Jirkovi se nebojím udělit titul Mistr zvuku, protože odvádí ve svém studiu naprosto prvotřídní a profesionální práci. Já mám roli spíš takového toho hnidopicha, který v klidu popíjí kávu, druhý den si poslechne výsledek práce ve studiu a nadiktuje svoje výhrady, požadavky a přání. Do studia moc nelezu. Člověk se tam nemá ani kdy vysmrkat, nedej bože, aby mu kručelo v břiše. Za což se dodatečně omlouvám. Plus ještě webař Tony, který se stará o e-shop a nakonec bude zapotřebí grafik.
Javůrek uzavírá trilogii Sudetského domu. S hlavními hrdiny strávil tři roky |
Posloucháte vy sám knihy?
Občas. Já patřím k těm, kteří si radši knížku otevřou, přičichnou ke stránkám a užívají si písmenka na papíru. Ale když mě čeká delší cesta autem a nemám chuť na hudbu, rád si audioknihu pustím. I když většinou jsou to věci, které už jsem četl. Za posledních pár měsíců jsem si třeba poslechl několik příběhů z mé milované Zeměplochy. Naprostá fantazie.
Čím se liší práce na psaní a namlouvání knihy? Myslím tím pro vás, jako pro autora?
Hlavně v tom, že při tvorbě audia 99 procent práce odvádějí jiní. Jak už jsem říkal, já funguju jen jako diktátor. Ale nepřeháním to, vše řešíme společně, jako tým, a když mi kluci řeknou, že něco nejde, nebo je můj nápad úplná blbost, netlačím za každou cenu na pilu.
V jaké podobě si bude možné audioknihu pořídit? Bude jen v digitální podobě nebo si budeme moci pořídit i CD?
CD v plánu není. Těch důvodů je víc, ale tím hlavním jsou jako obvykle finance a pak také to, že CD je nepraktické. Všichni dnes mají chytré telefony a doma mp3 přehrávače, takže jsem se rozhodl pro tuto podobu. Fyzicky si mohu sáhnout na knížku.
Co bylo na této práci nejtěžší?
Složitá byla spíš cesta. Domluvit studio a zvukaře za rozumných podmínek je obrovský problém. Nikdo nemá čas, případně si řekne o částku daleko přesahující můj rozpočet. Naštěstí se už roky znám s Jirkou, i když o jeho možnostech, a hlavně dovednostech jsem měl jen mlhavé tušení. Tvorba samotná je spíš zábava. A to si dovolím tvrdit za všechny zúčastněné. I když pro kluky ve studiu je to hodně náročné hlavně časově. Dělají na tom po práci a o víkendech. Takže vlastně mou vinou okrádají rodiny o společně strávené chvíle.
A naopak, co vás na tom nejvíc bavilo?
Pro mě je to naprosto nová zkušenost a nejvíc mě baví vzájemná spolupráce několika lidí. To, že tvůrčí proces probíhá ve skupině, což při psaní obvykle nezažijete.
Jak zpětně vzpomínáte na útrapy spojené s vydáním knihy?
Já na ně nevzpomínám, protože je svým způsobem stále prožívám a není to nic veselého. O samotném procesu, jak dostat knížku z hlavy fyzicky na svět a mezi lidi bych řekl jen to, že je to mnohem složitější, než ji napsat. A hlavně o poznání míň zábavný. Ve finále jde hlavně o kancelářský boj. Tisíc mailů bojuje proti dvěma tisícům telefonátů. Na to mě fakt neužije.
Dělat humor není sranda, říká ke své novince oblíbený autor rybářských knih |
Když už jsme u toho, jak se vede knižní podobě vašeho literárního díla?
Na tohle se mi odpovídá hodně těžce, protože to vlastně pořádně nevím. Znám akorát čísla z e-shopu prahazkourena.cz a také ze spřátelených obchodů, čajoven a kaváren, které zařadily knížku do své nabídky, čehož si neskonale vážím. Co se týká oficiálních prodejů v knihkupectvích, nemám k nim, kvůli prapodivné komunikaci s nakladatelstvím, bohužel přístup, a protože mi za tyto prodeje zatím nedorazila ani koruna, nemám ten údaj ani z čeho odvodit. Ale recenze na různých webech jsou pozitivní.
Máte v hlavě aktuálně nápad na další knihu? Nebo vás oslovuje zase nějaká jiná forma tvorby?
Nápadů mám milion. Posledních několik týdnů se ale asi nejvíc věnuji práci na knížce mého kamaráda s pracovním názvem Absurdum, které bych rád pomohl na svět. Ale to je otázka daleké budoucnosti.
A ta nejdůležitější otázka ze všech. Kdy si budeme moci Prahu zkouřenou poslechnout?
Jestli půjde všechno podle plánu, tak v týdnu před Štědrým dnem se dočkají předplatitelé (rozhovor byl pořízený před touto dobou, pozn. red.) a zároveň spustíme prodej na webu www.prahazkourena.cz. Prodej v klasické distribuční síti potom budu řešit až po Novém roce.
