A je to učitel každým coulem, občas mu hudebníci z orchestru říkají, že mají pocit, jako by stáli u tabule. Na žádný nástroj nehraje, ale obdivuje ty, kteří to umějí. Řídí orchestr z pozice manažera, nikoliv hudebníka.
Jaké jsou vaše ambice?
Největší naší ambicí je získat více peněz pro orchestr. Kultura v Česku je strašně podhodnocená, stojí až na posledním místě, spolu se školstvím. Bohužel to tak je posledních třicet let. Každá vláda staví před sebe jako prioritu školství a kulturu, ale neviděl jsem vládu, která by potom takové plány realizovala. K naším cílům patří také udržení a spolupráce s šéfdirigentem Radkem Baborákem, protože ZSO pod jeho řízením neuvěřitelně roste.
Díky němu už nejsme jen regionálním orchestrem, lidé za námi na koncerty jezdí z Prahy, z Německa, Olomouce a tak dál. Musím konstatovat, že doba covidu u lidí trochu změnila přístup ke kultuře. Ale nicméně musím zaklepat, nemohu si stěžovat na návštěvnost koncertů. Dříve jsme vstupenky prodávali celý týden, nyní lidé, pokud nekašlou, si koupí lístek třeba až ve čtvrtek.
Říkal jste, že chcete najít více peněz na rozvoj orchestru. Jak si to konkrétně představujete?
Jsme na tom v tomto roce dobře, musím poděkovat vedení města, dostali jsme od něj 15 milionů korun. Důležité je začít pracovat se sponzory a mecenáši. Byl jsem nedávno v Berlíně ve státní opeře a viděl jsem, že sponzoři jsou soukromníci: lékaři, právníci. Orchestru se s takovými sponzory lépe dýchá. Pokud chceme růst, tak je nezbytné hledat peníze neustále.
Zaznamenala jsem, že ZSO toho udělal hodně v rámci mezinárodní spolupráce. Jak se říká, hudba neuznává hranice a spojuje lidi. Jak pokračujete v té práci?
Osmého dubna bude Západočeský symfonický orchestr v Mariánských Lázních hrát Dvořákův Stabat Mater v Max-Reger-Halle ve Weidenu. Letos budeme také slavit výročí, pět let festivalu Živé pohraničí. Už máme připravený program. Zahajovací koncert bude v Mariánských Lázních, poté bude následovat tradiční koncert v Paliči a v Domažlicích. Na závěr zazní skladby, které mají vztah k česko-německému pohraničí. Festival je oblíbený, má za sebou pět úspěšných let a určitě s ním budeme pokračovat dál.
Na co se můžeme těšit v letošní sezoně? Připravili jste si pro obecenstvo nějakou tu perličku?
První takovou perličkou bude Velikonoční koncert Stabat Mater Antonína Dvořáka. Dirigovat bude Radek Baborák při účasti smíšeného pěveckého sboru Čerchovan a jeho hostů. Stabat Mater patří k nejsložitějším klasickým skladbám, protože vyžaduje velký rozsah orchestru a zároveň i velký sbor. Skladba trvá hodinu a 20 minut, za tu dobu si orchestr a soubor vymění několik hlavních rolí, proto je to pro dirigenta velmi náročné dílo, musí dobře řídit orchestr i sbor.
Zahájení lázeňské sezony přinese pro posluchače další překvapení, protože pan dirigent zvolil francouzsko-španělský program, velmi veselý, nic ponurného a „těžkého“ to nebude, proto zveme na koncert i lidi, kteří možná klasickou hudbu běžně neposlouchají. Půjde o Ravelovo Bolero, jež bylo původně složeno jako hudba pro baletku, která Ravela požádala o skladbu španělského charakteru. Jeho premiéra se uskutečnila 22. listopadu 1928. Bolero zaznamenalo obrovský úspěch, který zaskočil i samotného autora. Dále zazní suita z Carmen či Manuel Falla a jeho El amor brujo.
V červenci a srpnu se samozřejmě budou hrát kolonádní koncerty. Novinkou bude, že se tam objeví i filmová hudba a muzikálová hudba. Nemůžeme vynechat oblíbené koncerty třeba od Strausse nebo Brahmse. Další perličkou pak bude podzimní sezona. Na Dušičky zahrajeme Mozartovo Requiem, na svatého Václava pak dílo, které se moc u nás nehraje, a to Requiem od Gabriela Fauré... Na Vánoce zahraje pan Miloš Bok, který je autorem hudby k filmu Anděl Páně a zároveň bude dirigentem orchestru.
Vidíte v Karlovarském symfonickém orchestru konkurenci, nebo jej berete jako partnera?
Základní věcí v kultuře je spolupráce. Konkurenci s karlovarským orchestrem necítím, i když ten působí v krajském městě a získá nové nádherné prostory v Císařských Lázních. Jsme nejstarším orchestrem v Česku, od roku 1821, cítím velkou historickou odpovědnost. Je dost specifické, že Karlovarský kraj má dva orchestry: každý má svou historii, cestu a vývoj. Slučování nebo rušení orchestru kvůli politickému rozhodnutí by nebylo dobré.
V orchestru hrají zejména Češi, ale všimla jsem si, že máte i ukrajinské a ruské hudebníky. Jaké máte mezi sebou vztahy?
Už rok trvá válka na Ukrajině, ale napětí v orchestru necítím, protože hudba je mezinárodní jazyk, a jak jste již dříve zmínila, umí a musí lidi spojovat. Ruská kultura, to je citlivá otázka, hodně orchestrů třeba vyřadilo z repertoáru hudbu Čajkovského. Já si myslím jako historik, že Čajkovský, skladatel z 19. století, nemůže za to, že v čele Ruska dnes stojí diktátor, který je srovnatelný s jinými diktátory 20. století. Za to není odpovědný ani ruský skladatel Alexandr Porfirevič Borodin, kterého mimochodem budeme hrát v dubnu.
Plánujete dokoupit nějaké hudební nástroje?
Nástroje máme, ale nemáme lidi (smích). Hudebníků je sice hodně, ale těch kvalitních je velmi málo. Letos se nám podařilo získat dva mladé violoncellisty, očekáváme nástup nové hráčky na lesní roh. Chceme více spolupracovat s místní hudební školou a společně vychovat kvalitní hudebníky. Součástí činnosti orchestru je tedy i vzdělávání dětí. Nesmíme zapomínat, že klasická hudba je i první pomocí a léčbou při psychické nepohodě. Například Bolero od Ravela, které budeme hrát na zahájení lázeňské sezony, pozitivně ovlivňuje a uklidňuje lidskou psychiku. Hudba léčí, a kde jinde než právě v lázních?