Zatímco sídliště krušnohorského Nejdku jsou až na několik pejskařů prázdná, v centru města hledají řidiči marně volné parkovací místo. Je devět hodin ráno a právě skončila doba, kterou vláda nově vyčlenila pro nákupy seniorů. V supermarketu na náměstí je začínají střídat mladší lidé.

„Všichni se tam po deváté nahrnuli. Fronta je tak na pět minut,“ říká šestatřicetiletý Jan, který právě nakoupil pro sebe i svoji maminku. Té se do obchodu nechtělo. Možná i proto, že začalo pršet. 

„Chodím sem nakupovat každý den, nedělám si zásoby, ale tahle doba mi příliš nevyhovuje. Jsem zvyklý přicházet dřív. A nejsem jediný. Je mi opravdu líto dělníků, kteří si tu nemohli koupit svačinu, než šli do práce,“ podotýká. 

Ačkoli nejprve přemítá nad tím, že mu vládní opatření vlastně život příliš nezměnila, nakonec změn vyjmenuje hned několik. Včetně té, že už několik dní pracuje z domova. A není jediný. Šestadvacetiletému Stanislavovi, který je zaměstnaný v jedné z nejdeckých továren, zakázala firma přesčasy.

„Kromě toho si můžu stěžovat leda tak na to, že mi v obchodě vykoupili všechna vajíčka a nemůžu oslavit narozeniny tak, jak bych chtěl. Myslím ale, že kdybychom se dozvěděli o tom, že je ve městě někdo nakažený koronavirem, život by se nám asi změnil mnohem zásadněji,“ říká. S vládními opatřeními podle svých slov nemá problém a myslí si, že mohla přijít dřív.

Do lékárny jednotlivě

„Vezměte si ty lidi, kteří měli zaplacené lyžařské zájezdy do Itálie. Ještě před pár týdny nebylo zakázané, aby tam jezdili. Mělo se tomu zabránit,“ myslí si. Podle něj je nyní důležité, aby křivka nakažených stoupala pomalu a stabilně, nikoli prudce a exponenciálně. Sám se snaží alespoň poctivě nosit roušku. 

Zatímco ještě před několika dny je v Nejdku zdaleka nepoužívali všichni, teď už je mají, cyklisty nevyjímaje. A mnohdy se kvůli nim ani nepoznávají. Do lékáren mohou lidé vstupovat pouze po jednom, do tamního řeznictví po dvou. Ve frontách si od sebe drží odstupy.

Nejdek je jedním z měst, do kterého jezdí nakupovat lidé ze zhruba jedenáct kilometrů vzdálené Šindelové. Patří mezi ně i tamní pozorovatel počasí Rudolf Kovařík. Se sousedy se v tento čas pravidelně potkává namísto v Šindelové buďto v Penny Marketu v Kraslicích, anebo právě v Nejdku.

„Opatrnost lidí je znát, a to minimálně od minulé soboty,“ říká. Podle něj bylo vše v zajetých kolejích ještě do Mezinárodního dne žen, tedy do 8. března. „Pak to všechno začalo být s otazníkem a teď je vidět, že lidé neberou nebezpečí nákazy na lehkou váhu. Například návštěvy pošty jsou rychlé, a když někdo někam nemusí, tak tam nechodí. Opravdu je to znát i u nás,“ popisuje.

Pivaři nevysedávají u krámu

V Dolním Žandově na Chebsku byli ještě na začátku minulého týdne lidé s rouškami absolutními výjimkami. Ostatní se na ně dívali s despektem. Nyní už je mají také všichni a v naprosté většině se jedná o domácí samovýrobu. 

Roušky začal připravovat i obecní úřad, který požádal místní o pomoc. Došly gumičky. Kdo nějaké má, může je hodit na obecním úřadě do schránky. 

Změna je ale vidět i u jedné z místních prodejen potravin. Dříve tady postával vždy hlouček několika lidí, kteří se živě bavili při popíjení piva. To už je ale minulostí. Jen někdy se před obchodem zastaví známí, aby si rychle a pološeptem vyměnili pár slov.

Ulice zejí prázdnotou

Starostové některých měst se začátkem minulého týdne začali fotit s rouškami. Chtěli jít lidem příkladem, aby i oni začali používat ochranu obličeje. Udělal to například starosta Chebu Antonín Jalovec. 

„Musím konstatovat, že jsem byl mile překvapený. Ještě ve čtvrtek, když jsem šel po městě, minimálně polovina lidí žádnou ochranu obličeje neměla a upozorňoval jsem je na to, že povinnost už platí. O něco později už jsem kromě bezdomovců a podobných skupin nepotkal člověka, který by neměl nějakou ochranu přes obličej, takže lidi to kupodivu vzali za své,“ říká.

Neví, zda hraje větší roli strach z pokut nebo strach z nákazy, ale v součtu to podle něj docela působí. Navíc frekvence lidí se v Chebu snížila, a to i přes počasí posledních dní.

Starosta Chodova Patrik Pizinger dokonce vyhlásil i městskou soutěž o nejhezčí roušku. Chtěl, aby si lidé udělali z této povinnosti legraci, když už je život složitý. Přihlásilo se 126 obyvatel.

„Za poslední tři dny jsem si potvrdil, že Chodov je hravý, má smysl pro humor, dokáže držet pohromadě a umí nosit roušky,“ těší jej. Nejvyšší počet hlasů získal soutěžící, který použil coby ochranu dámské spodní prádlo. Protože ale nešlo o roušku, vyhrál alespoň mimořádnou cenu za tvůrčí přístup. Nejvíce bodů posbíraly tři dámy z Chodova, které si rozdělí hlavní ceny.