Ráno co ráno kolem osmé hodiny otáčí technik komplexu pomyslným ventilem (ve skutečnosti stiskne tlačítko, o zbytek se postará automatika) a menší z bazénů se začíná plnit čerstvou vřídelní vodou o komfortní teplotě 40 stupňů. V té chvíli už však tato voda odvedla pořádný kus práce.
„Do akumulačních nádrží přitéká vřídelní voda o teplotě přibližně 60 stupňů. Koluje pak přes výměníky, kde předává přebytečné teplo. To využíváme jak pro vytápění, tak pro ohřev vody ve velkém bazénu i teplé užitkové vody, ale také k temperování samotného bazénu s vřídelní vodou,“ uvedl Lukáš Krejsa, technický manažer společnosti Saunia.
Čistit se musí často
Vřídelní voda je tudíž hlavním, nikoliv však jediným zdrojem tepelné energie. „Vodu ohřívá rovněž teplo, které generují chladicí zařízení v gastroprovozu, využíváme také energii z podhledů v saunách i tu z klimatizačních jednotek,“ prozradil další zdroje Bohumil Píše, jednatel Saunie.
Tento ucelený systém je primárním zdrojem tepla pro bazénový a saunový komplex. Tím sekundárním je horkovod z karlovarské teplárny. „Ideální stav nastane v okamžiku, kdy bude stačit primární zdroj,“ podotkl Lukáš Krejsa. Využívání vřídelní vody má však i svá úskalí. Systém je totiž nutné často čistit, aby se v něm neusazoval vřídlovec.
Velká nádrž už zmizela
„Když jsme komplex přebírali, počítali jsme s čištěním jednou za čtvrt roku,“ uvedl Bohumil Píše. Praxe ukázala, že tuto proceduru musejí rozvody vřídelní vody podstoupit častěji. „Minimálně jednou týdně,“ potvrdil provozní ředitel Saunie Jaroslav Zonyga. „Vřídelní voda je agresivní. Vřídlovec se usazuje v době, kdy voda stojí a chladne. Při jejím oběhu naštěstí minimálně,“ doplnil.
Po rekonstrukci přišel bazénový komplex o jednu technickou zajímavost. Před ní byla pod hlavním bazénem ještě jedna nádrž na vodu. Tu byste ovšem teď hledali marně. V místech, kde byl „spodní“ bazén, je technologie filtrace, rekuperace a úpravy vody. „Velká nádrž už není potřeba. Stačí menší jímky o objemu pár desítek kubíků,“ doplnil Zonyga.
