Její proměna na jedno z důležitých průmyslových center Sokolovska se datuje až od přelomu 17. a 18. století, kdy byly v obci a jejím bezprostředním okolí otevírány první hnědouhelné doly a zakládány závody na výrobu dýmavé kyseliny sírové, zelené a modré skalice a kamence.
Továrnou, která Svatavu proslavila pomalu v celém tehdejším světě, byl závod na spřádání bavlny, který na levém břehu říčky Svatavy založil ve druhé čtvrtině 19. století August Lotz ze Skalné. Moderní průmyslový podnik pak z něho vytvořil rodák z Horního Slavkova Ignaz Anton Schmieger, který přádelnu zakoupil v roce 1856.
Prosperující továrna, která na sklonku 19. století zaměstnávala na osm stovek lidí, měla obrovský vliv na rozvoj celé obce. V roce 1876 byla Svatava napojena na železniční trať ze Sokolova do Kraslic a dál do Saska, ve stejném roce byla v obci postavená nová školní budova, v roce 1892 zde byla vybudovaná kanalizace a v roce 1903 byla obec císařským rozhodnutím povýšená na městys.
K dokonalosti chyběl kostel
Do dvacátého století tak Svatava vstupovala jako po všech stránkách úspěšná obec s rychle rostoucí populací. Proti pouhým patnácti stovkám lidí, kteří zde žili v roce 1890, tu v roce 1900 napočítali už 3154 obyvatel a po první světové válce překročil jejich počet čtyři tisíce (dnes jich tu žije 1650). Jedno však Svatavě k dokonalosti přece jen chybělo, neměla vlastní kostel a věřící museli za bohoslužbami putovat do okolních obcí. A nebylo to zrovna málo lidí, vždyť například při sčítání lidu v roce 1921 tu evidovali 4101 obyvatel a z nich se ke katolické církvi hlásilo celých 4053!
Snaha vystavět ve Svatavě vlastní svatostánek vyvrcholila v první dekádě minulého století, kdy byl v roce 1908 založený spolek na podporu výstavby kostela a Svatavští na stavbu začali organizovat finanční sbírky. Přes všechnu snahu se jim potřebnou sumu dlouho nedařilo nashromáždit, a tak musely být nakonec vydány dluhopisy v celkové hodnotě 50 tisíc korun, o další zdržení se pak postarala první světová válka.
Rychlá stavba
Pozemek pro stavbu tak byl zakoupený až 23. května 1923, ale pak to šlo jak na drátkách. Stavbu prováděla zpočátku firma König & Co., později Christl & Co., a stavělo se dneska sotva představitelným tempem. Od položení základního kamene 5. srpna 1923 do dokončení stavby neuplynulo ani celých 15 měsíců a 26. října 1924 pomocný biskup pražský Georg Glosauer hotový kostel vysvětil jako jednolodní stavbu s hranolovou věží završenou polygonální jehlancovou střechou.
O dva roky později byla ke kostelu přistavěná fara, na jejíž stavbu přispěl dokonce sám papež Pius XI.
Chráněná památka
Areál je od 5. dubna 2014 zapsán na seznam státem chráněných památek jako slohově jednotný celek, který je „originálním spojením gotické tematiky se secesními detaily“.
Památkově chráněná je i barokní socha svatého Floriána, která dnes stojí v parkově upraveném prostoru pár metrů severozápadně od kostela. Dílo loketského sochaře Johanna Wildta z roku 1814 zobrazuje patrona hasičů (ale také hutníků, kominíků, hrnčířů, kamnářů či pekařů) v tradiční podobě římského vojáka hasícího hořící dům vodou ze škopku.
Hranolový podstavec sochy, která původně stála před objektem hutě na výrobu kamence v osadě Davidov na severozápadním okraji Svatavy, má na přední straně vysekaný reliéf krále Davida s harfou, který symbolizuje donátora díla a zakladatele Davidova, průmyslníka Davida Starcka (1770–1841). Na zadní straně soklu je stářím notně poznamenaný reliéf neznámé světice s palmovou ratolestí.
Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie ve Svatavě dnes slouží jako filiální kostel farnosti Sokolov, bohoslužby se v něm konají každý čtvrtek v 16 hodin.
