Svatý Mikuláš, od jehož smrti 6. prosince roku 352 uplyne už 1670 let (případně 1677, pokud platí jinými prameny udávaný rok úmrtí 345), patří k vůbec nejpopulárnějším z více než šesti a půl tisíce světců, které katolická církev dokázala za dvě tisíciletí své existence vygenerovat. Uctívaný je i ostatními křesťanskými denominacemi, luterány, kalvinisty, metodisty a dalšími, vůbec největší vážnosti pak se těší v pravoslaví, kde je druhým nejuctívanějším světcem hned po Panně Marii.
Oblíbený byl už za svého života, kdy jako biskup v Myře v dnešním Turecku proslul štědrostí k potřebným a jako ochránce nespravedlivě obviněných. Pro množství zázraků, které se udály na jeho přímluvu, byl nazývaný Mikulášem Divotvůrcem. Je patronem dětí, panen, poutníků a cestujících, námořníků a rybářů, soudců, advokátů a notářů, lékárníků, sládků, mlynářů a pekařů, lihovarníků a hostinských, sedláků, tkalců, kameníků a dělníků v kamenolomech, knihařů, hasičů a celé řady dalších povolání, ale i žen, které upadly do sexuálního otroctví, ba dokonce i celých měst a zemí, mimo jiných třeba Ruska.
Nejčastěji je Mikuláš zobrazován jako starší muž s plnovousem, oblečený do červeného pláště s biskupskou mitrou na hlavě a biskupskou berlou v ruce. K jeho atributům patří i kniha Písma svatého se třemi zlatými koulemi, připomínajícími legendu o vzkříšení tří malých dětí, které zlý hostinský zavraždil a uložil nasolené do sudů, nebo pokud uvěříme jiné variantě této legendy, záchranu tří panen, které jejich otec, zchudlý a zadlužený šlechtic, poslal do nevěstince, aby si tam vydělaly na věno.
U nás je Mikuláš jako jeden z mála světců oslavován i nevěřícími a milují ho hlavně děti, kterým v předvečer svého svátku nosí pamlsky a drobné dárky. Na tuto koledu se vydává už pěkných pár století, původně snad sám, později k sobě přibral čerta s andělem.
Pět kostelů sv. Mikuláše v kraji
Pokud by někdo chtěl oslavit svátek svatého Mikuláše jinak než koledou, třeba na místě jemu zasvěceném, nemá v Karlovarském kraji moc na výběr. Na spočítání kostelů svatého Mikuláše tady stačí prsty jediné ruky.
Nejvýznamnějším je chrám sv. Mikuláše a sv. Alžběty v Chebu, jehož základy byly položeny pravděpodobně už v první čtvrtině 13. století. Původně románská bazilika v průběhu staletí několikrát vyhořela a byla přestavována, poslední úpravy tady proběhly v roce 2008, kdy byly po 63 letech na věže kostela umístěny repliky novogotických helmic z roku 1869, zničených při bombardování Chebu na sklonku 2. světové války v dubnu 1945.
Hluboko do středověku sahá také historie kostela sv. Mikuláše v Milhostově. Písemně je sice prvně písemně zmíněný „až“ v roce 1306, podle soudu historiků je však o dobrých sto let starší. Jádro kostela s věží bylo vystavěno patrně už někdy kolem roku 1200 jako součást opevněného panského sídla a poněkud pevnostní vzhled nesetřely ani pozdější barokní úpravy.
Trojici kostelů sv. Mikuláše, vystavěných ve 13. století, uzavírá kostel v zaniklé vsi Středka severozápadně od Žlutic na odbočce z cesty do Verušic. Původně raně gotický kostel byl v roce 1765 upravený do pozdně barokní podoby, po roce 1945 však přestal být udržovaný a postupně chátral. Vnitřní zařízení bylo kompletně rozkradeno a zničeno, kostel však období zkázy přežil a vypadá to, že se dále opravuje. Areál hřbitova, uprostřed kterého kostel stojí, je obklopený skupinou osmi staletých „Mikulášských lip“. Původně tady bylo vysázeno stromů deset, dva z nich však musely být v roce 1995 skáceny.
Zbývající dva kostely sv. Mikuláše jsou o celých šest stovek roků mladší. Římskokatolický kostel sv. Mikuláše v Aši byl vystavěný v pseudorenesančním stylu na Mikulášském vrchu na místě menšího pozdně barokního kostela z roku 1780, který byl v roce 1867 zbourán. Kostel, který projektoval františkolázeňský architekt Karl Wiedermann, vysvětil pražský arcibiskup Friedrich Schwarzenberg 24. září 1872.
Nejmladší z celé pětice je kostel sv. Mikuláše a sv. Václava v Boči, vystavěný v letech 1874 a 1875 v novorománském stylu podle plánů Rudolfa Vomáčky a W. Schönpeka. I ten zde nahradil starší, v jádru středověký kostel zbořený v roce 1863.
Bájný kostel pod Krudumem
Na seznamu kostelů zasvěcených svatému Mikulášovi ovšem nemůže chybět ani ten, který už dávno nestojí. Bájemi opředený kostel sv. Mikuláše pod Krudumem byl založený v hloubi Slavkovského lesa v nadmořské výšce kolem 670 metrů poblíž křižovatky starých a dávno už zaniklých středověkých strategických cest pravděpodobně už ve 13. století. Nesloužil však dlouho, zanikl koncem 15. století a v loketském urbáři z roku 1525 už vůbec není uvedený. Jeho ruiny pak byly lidským očím skryté vzrostlým lesem půl tisíce let, než je počátkem našeho milénia vysvobodil archeologický průzkum.
Tým, který pracoval na archeologickém výzkumu zaniklého kostela a zakonzervování toho, co z něho zbylo, se také rozhodl oživit starou legendu o cestě svatého Mikuláše naším krajem a tuto tradici v roce 2005 obnovil.
Obnovená tradice
Mikulášské setkání se v areálu zaniklého kostela uskuteční poslední neděli před svatým Mikulášem, tedy 4.prosince ve čtyři odpoledne, a zváni na něj jsou všichni lidé dobré vůle.
Na programu nebude chybět požehnání loketského faráře Miroslava Chlupsy, vystoupení pěveckého sboru Cubitus z Lokte a své k věci jistě řekne i archeolog Karlovarského muzea Jiří Klsák, který má na znovuobjevení kostela a znovuobnovení mikulášské tradice zásadní podíl. Samozřejmostí bude i zjevení živého Mikuláše s čertem.
Zájemce, kteří se k ruinám kostela sv. Mikuláše pod Krudum chtějí vydat poprvé, je nutné upozornit, že se nachází uprostřed Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les, kam je vjezd automobilů zakázán. Na místo se mohou vydat pouze pěšky, nejlépe z osady Hrušková, kde se dá zaparkovat a odkud jsou to ke kostelu necelé dva kilometry.