V jeho programu převládají hity osmdesátých a devadesátých let, i když se nebrání ani hitparádovým novinkám. „Nepovažuji se za žádného umělce. Jsem rád, že to, co dělám, baví lidi,“ říká s nadhledem Martin Mojžíš, který za zlatou éru diskoték považuje devadesátá léta, ale i dnes je prý spousta lidí, kteří na kouzlo této zábavy nezanevřeli.

Jak dlouho se vystupování jako DJ věnujete a co vás k tomu přivedlo?
Vystupování jako DJ se věnuji od roku 2012. Nechal jsem se k tomu „vyhecovat“ kamarády v hospůdce v Nové Roli, kde se občas pořádaly oldies diskotéky.

Karlovarsko bylo vždy bohaté na zajímavé diskžokeje. Měl jste nějaké vzory? Co jste se od nich naučil?
Upřímně v mládí by mě nikdy nenapadlo, že bych mohl být DJ. V báječných devadesátých letech jsem ale byl pravidelným návštěvníkem diskoték. Nerad bych na někoho zapomněl, tak uvedu alespoň známá jména té doby, jako Tomáš Stabenow, Jarda Gregor, Jirka Phil, Pavel Tichý, Radek Potopalský, Roman Bílý. Každý víkend jsem byl na některé z jejich diskoték.

Připomněl jste devadesátá léta. Myslíte, že to bylo pro dýdžeje nejlepší období? Jak na tu dobu vzpomínáte?
Určitě to byla éra, která byla pro diskžokeje nejlepší. To jsem byl ale ještě mladý teenager, který navštěvoval pravidelně to neskutečné množství diskoték po celých Karlových Varech a okolí. Tenkrát to prostě „jelo“ všude.

Umělecká doba „temna“ přišla nedávno v podobě covidu. Jak jste ty časy prožíval? Myslíte, že už se vše vrátilo do normálu? Mají lidé stejný zájem se bavit jako dříve?
Covid bylo temné období pro každého, kdo se chtěl bavit, nebo bavil lidi. Už by to určitě nechtěl zažít nikdo z nás. Je pravdou, že po covidu se toho hodně změnilo. Nicméně si nemohu stěžovat, lidé chodí a baví se a já jsem za to rád a vážím si toho (úsměv).

Někteří lidé si stěžují, že vše zdražuje a na kulturu a zábavu jim nezbývá tolik peněz. Všímáte si toho i při vašich vystoupeních?
Lidé určitě začali šetřit a na některých akcích je jich méně. Tím mám na mysli klasické diskotéky. Převládá trend, kdy si lidé jdou zatančit spíše do restaurace, kde je točené pivo a levnější alkohol.

Je v souvislosti se zhoršenou ekonomickou situací dostatek míst, kde můžete hrát, či je to problém?
Dobrá otázka a smutná odpověď. Těch míst skutečně ubývá. Naposledy skončil bohužel Meteor v Tuhnicích, kde jsem hrál tři roky, a vždy se tam scházela skvělá parta lidí. Tam nebyly důvody ekonomické. Naštěstí jsou ale ještě místa, kde se hrát dá. Děkuji všem pořadatelům, kteří se dál snaží lidem přinášet zábavu a kulturu.

Někteří lidé vnímají DJ jako někoho, kdo „jen“ pouští písničky. Tak jednoduché to asi nebude. Můžete přiblížit, co vaše vystoupení obnáší? Co člověk k této činnosti potřebuje?
Pouštím písničky a nestydím se za to. Nepovažuji se za žádného umělce. Jsem rád, že to, co dělám, baví lidi. Ostatně od toho DJ je, aby pobavil lidi a pokud tancuje plný sál, tak je to nejlepší odměna. Žádná omezení pro člověka, který se chce tomuto báječnému koníčku věnovat, nejsou. Maximálně finanční. Pokud chci, aby to mělo nějakou úroveň, je zapotřebí investovat do techniky.

Bez jakých skladeb a interpretů si nedokážete žádnou diskotéku, či večírek představit? Hrají prim nové věci, či klasika?
Žádné oldies disco se neobejde bez starých a prověřených šlágrů, jako jsou hity Michala Davida, Heleny Vondráčkové, Karla Gotta, Hany Zagorové a dalších. Prostě to lidé chtějí slyšet stále, a není důvod jim to nedopřát. Poslední dobou mi dělá radost, že o staré hity jeví zájem i mladá generace.

Zaznamenal jsem, že se nebojíte nabídnout návštěvníkům i novější muziku. Sháníte tedy nové písničky, inspirujete se hitparádami a podobně?
Na tomto koníčku je krásné, že neustále hledám další a další hity, které chci doplnit do playlistu. Čerpám i od návštěvníků akcí, kteří mi píšou, co by chtěli příště zahrát. Sleduji samozřejmě současnou hudební scénu, abych měl přehled, ale hraji zejména hity osmdesátých a devadesátých let.

Existuje mezi místními diskžokeji konkurence? V čem se od ostatních lišíte?
Již jsem zmínil, že DJ může být opravdu každý, kdo to chce zkusit. Slovo konkurence bych vůbec nepoužíval. Já tvrdím, že každý člověk je originál, a tak i každý DJ. Mám respekt a obdiv ke každému kolegovi, který dokáže zvednout lidi ze židle a bavit je celý večer. Mojí specialitou je oldies, a tak to zůstane. Stejně to vnímají i pravidelní návštěvníci mých akcí.

Váš kalendář s termíny je slušně zaplněný. Na jakém typu akcí vystupujete, a setkal jste se s nějakými známými osobnostmi? Vzpomínáte na nějaká netradiční místa vašich produkcí?
Během roku hraju například na pravidelných oldies diskotékách, firemních akcích, svatbách, narozeninách nebo vánočních večírcích. Nejraději mám své pravidelné oldies akce. Kdybych zmínil má oblíbená místa, tak určitě Meteor, který už ale bohužel nebude. Těch míst je vak více, nerad bych na někoho zapomněl. Ročně odehraju zhruba kolem čtyřiceti akcí. Hrál jsem na hodně zajímavých místech. Naposledy třeba vánoční večírek na zámku Chyše, v Bechers baru v Puppu, Imperial Clubu, Kakadu, nebo na velké letní diskotéce na pláži rybníka v Nové Roli. Ze známých osobností jsem se díky hraní na akcích osobně setkal například s Heidi Janků, Markem Ebenem, Vláďou Hronem nebo Milanem Pitkinem.

Měníte scénář podle publika, nebo program zůstává stejný?
Mám svůj zajetý program, ale většinou hraju podle aktuální situace dané akce. Nerad se svazuji scénářem. O to je to pak zajímavější (smích).

Jak vaši dýdžejskou produkci vnímáte? Je to práce, brigáda, zábava?
Pro mě je to únik ze světa všedních dní a uspěchané doby. Asi to bude znít jako klišé, ale je to zábava, koníček, láska, a tak se k tomu musí přistupovat (úsměv).

Bavit lidi pravidelně celý večer je určitě náročné. Kde čerpáte energii? Nejste už někdy z publika unavený?
Máte pravdu, a to vám potvrdí každý DJ, že není lehké pobavit všechny lidi. Někteří jedinci jsou nároční a myslí si, že hrajete pouze pro ně. Naštěstí jich není mnoho. Energii čerpám právě z publika. Když se lidi baví a tancuje plný taneční parket, tak to vám dodá tolik energie, že někdy nechcete ani skončit (smích).

Máte nějaké plány, jak posunout produkci dál?
Za těch dvanáct let jsem se posunul tak daleko, že se mi o tom ani nesnilo. Nikdy by mě to nenapadlo, kdyby mi to tehdy někdo řekl. Myslím to však s pokorou. Budu maximálně spokojený a šťastný, dokud moje akce budou bavit lidi a budou chodit alespoň v tom počtu, jako dosud. Hodně mi pomáhá, že manželka Hanička má trpělivost a toleranci k mé roli DJ. Chtěl bych jí za to moc poděkovat.