„Je škoda, že tady jen tak planě leží a vůbec nikdo o nich neví. Udělám z nich knížku,“ pomyslel si. A předsevzetí splnil v těchto dnech.
Z tiskárny přivezl publikaci Humor u Vřídla. Jak dodal, jde o první knížku v celé slavné historii našich největších českých lázní, v níž si světoznámé vřídelní město dělalo legraci samo ze sebe.
Proč jste do knížky zařadil pohlednice z období zlatého věku Karlových Varů? Tedy z úseku od roku 1870 až do začátku I. světové války?
Protože právě v této době byly vydávány žertovné, někdy i nevkusné pohlednice s náměty z lázeňského života – koupele naháčů a krasavic v rašelině, masáže korpulentních jedinců a obézních pacientů na bortící se váze či chvátajících na veřejné záchodky. Počátkem I. světové války se vydávání žertovných pohlednic omezilo a nakonec skončilo.
Naznačil jste, že prosíte čtenáře o shovívavost.
Ano. Platí to při zhlédnutí některých obrázků. Některé z nich totiž jsou až vulgární. Je to například pohlednice, na které dva muži rozepínají šněrovačku korpulentní lázeňské pacientce. A pod obrázkem je text „Hledají se silní chlapi“. Nebo mám v publikaci lázeňský pohled z Karlových Varů s popiskou „U krásné vyhlídky“. Na obrázku jsou přitom vidět vystrčené zadnice tří obézních lázeňských pacientek, které stojí na Krásné vyhlídce a není přes ně vidět na krajinu.
Kterou z pohlednic považujete za nejcennější?
Nejvíce si cením pohlednice na titulní straně knížky. Není na ní nic humorného, ale je plastická a v pozadí je karlovarské Vřídlo. Adresátem je obyvatel karlovarské čtvrti Stará Role, která byla za Rakouska-Uherska samostatnou obcí. A hlavně jsem ještě takovouto pohlednici u žádného sběratele neviděl. A to už pohlednice sbírám půl století.
Jak jste pohlednici z dob c. k. mocnářství získal?
Za dva tisíce korun jsem ji vydražil v aukci. Měl jsem ji ve sbírce čtyři desítky let. Nyní ji poprvé může veřejnost uvidět v publikaci. Dostupná je v krajské knihovně. Zajímavá je podle mne i pohlednice z roku 1904 s popiskou „Okamžik odjezdu“. Je na ní lázeňský host a všichni kolem nedočkavě natahují ruce – chtějí peníze a „dýška“ za služby.
Jak se vám pohlednice, staré jedno až jedno a půl století vybíraly?
Docela těžko. Snažil jsem se především, aby nebyly politické a nikoho neurazily. A navíc se už dnes tak staré pohlednice velice těžko shánějí.
