Herec vyrůstal v Karlových Varech, kde ho mohli fanoušci hudby vídat na rockových pódiích v roli hudebníka, a později díky talentu, studiu a pečlivé přípravě začal získávat zkušenosti i v pražských divadlech a před kamerou. Na Karlovy Vary nezanevřel, pravidelně sem jezdí za rodinou a fandí také hokejovému klubu HC Energie Karlovy Vary. „Velký filmový úkol na mě stále ještě čeká,“ říká s nadhledem o vysněné roli herec.
Když jsme domlouvali rozhovor, zmínil jste, že vás čeká premiéra divadelní hry. O jakou hru se jedná a kde bude k vidění?
V sobotu 23. března jsme měli v Divadle Komedie premiéru hry Krásný Nový Svět. Jedná se o dramatizaci knihy Konec Civilizace (Brave New World) od A. Huxleyho. Je to pro mě v něčem nová zkušenost. Skoro celý inscenační tým je ze Slovinska, takže se domlouváme v angličtině, ale hrajeme v češtině.
Pocházíte z Karlových Varů. Jezdíte sem pravidelně?
Mám tu stále maminku, takže když je čas a pár dnů volna, vezmu dcerku a jedeme za babičkou. Máme tu dům se zahradou, takže je to mimo jiné skvělý únik z Prahy a od pracovního kolotoče. Zároveň jsem velký fanda HC Energie Karlovy Vary. Když to jde, jdu na hokej, a to i mimo Karlovy Vary.
Jak jste se dostal k herectví? Můžete popsat svou cestu? Lákalo vás od malička?
Úplný začátek byl v podobě dramaťáků na karlovarské Základní umělecké škole Antonína Dvořáka. Moje maminka na této škole učí klavír. Tam jsem od nějakých šesti let chodil k paní učitelce Jiřině Rottové. Kolem puberty jsem začal hrávat v Divadle Dagmar pod vedením Hanky Frankové. Později jsem se nedostal na hereckou konzervatoř, tak jsem zůstal ve Varech a studoval na hudebním gymnáziu. Po maturitě mě vzali na DAMU na činoherní herectví. Během školy jsem už hostoval napřed v Divadle pod Palmovkou nebo na Vinohradech. Zpětně jsem rád, že to tak dopadlo a že jsem zůstal ještě do maturity v Karlových Varech a vystudoval hudební gymnázium. Kdybych šel do Prahy už v patnácti letech, kdo ví, jak by to se mnou dopadlo (smích).
Divadel postupně přibývalo. Ve kterých nyní působíte?
V současné době jsem již šestou sezonu v angažmá v Městských divadlech pražských (ABC, Komedie, Rokoko). Diváci mě během sezony mohou vidět i v Dejvickém divadle v inscenaci Richard III. nebo také v Jistě, pane premiére! v Divadle Bez zábradlí. V létě mě také můžete potkat jak na Shakespearovských slavnostech (Hamlet), tak na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově (Dracula).
Před nedávnem jste se zúčastnil Českého lva. Jak se vám akce líbila? V jaké roli jste se na galavečeru objevil?
Akce byla skvělá. Shodou okolností jsme s mojí přítelkyní Agátou byli osloveni českou filmovou a televizní akademií, abychom předali každý jednu z cen. Já jsem předával cenu za hlavní ženský herecký výkon. No nebudu tvrdit, že jsem nebyl nervózní. Byla to ale moc fajn zkušenost a příjemný večer.
Máte za sebou hodně filmových zkušeností. Jak vzpomínáte na své filmové začátky? V čem se liší divadlo a film?
Hlavně se těším na role, které snad budou přicházet. Moje filmové začátky datuji do třetího ročníku na DAMU, a to už je dekádu zpátky. Byl to film Americké dopisy v režii Jaroslava Brabce. Hrál jsem tam studenta Oskara Nedbala, což byl český skladatel, dirigent a violista, kterého učil Antonín Dvořák. Toho hrál Hynek Čermák. Byla to moje první filmová zkušenost, a hned poměrně velká. K vyhranému castingu mi tehdy pomohlo, že hraji na housle. Film to byl moc povedený. Dostal i Českého lva v tehdy nové kategorii pro televizní tvorbu. V divadle jsem si už za svou krátkou kariéru zahrál spoustu krásných rolí, ale velký filmový úkol na mě stále ještě čeká (úsměv). Myslím ale, že tento rok přinese nejednu výzvu.
Jak se vám daří učit scénáře? Máte s tím problém?
Texty se naštěstí učím dobře. Mám vizuální paměť, dá-li se to tak říct. Potřebuji mít věci pořádně podtrhané, občas je i čísluji. Učím se vědomě rozdílně texty do divadla, které budou pro dlouhodobější užívání, a jinak na kamerové zkoušky a drobná natáčení, kde to pak můžu zapomenout.
Máte veselý zážitek z natáčení?
Já jsem veselý zážitek z natáčení!
Jaké máte pocity, když se vidíte na obrazovce? Patříte mezi herce, kteří se na sebe dívají, či když filmy dotočíte, už je nesledujete?
Dříve jsem na filmy a pořady příliš cíleně nekoukal. To se změnilo, protože jsem došel k názoru, že v rámci vlastní kultivace a dalšího zlepšování je dobré ty snímky vidět, a něco si z toho odnést. Takže teď už se na sebe dívám někdy i zpětně.
V jakých filmech vás letos diváci uvidí?
Děti Nagana už asi nejsou v kinech, ale na různých internetových platformách určitě. Teď běžely Stíny v mlze na ČT a také Sedm schodů k moci. Mám dokonce i malou roličku ve filmu Tancuj, Matyldo, který byl nominován na několik cen Českého lva. No a těšit se můžete na Dceru národa a možná i nějakou kriminálku. Letošní rok by měl byt více pracovní.
Podle čeho si vybíráte role? Musel jste některou odmítnout?
Určitě jsem dostal někdy nabídku na role, které jsem musel s díky odmítnout. Snažím se ale spíše dávat projektům šanci a hledat v nich něco, co je mi blízké. Když to tam pro mě není, nemá to smysl ani pro zbytek týmu.
Zaznamenal jsem vás v několika reklamách. Nevadí vám v nich vystupovat? Jak si je vybíráte?
Myslím, že je to o vkusu a o každém z nás. Každý herec to má jinak. Tenhle nedělá reklamy, tento nejde do dlouhodobého seriálu, tenhle jenom tohle, tamten naopak všechno. Pro mě je důležité dělat věci, které mě nejlépe budou bavit a za které se posléze nemusím stydět. Dobré je, když víte, co od rolí očekávat a co vám kupříkladu přináší, nebo co mohou posléze přinést společnosti.
Kde se vidíte za pět či deset let? V nějakém zahraničním filmu?
Nekoukám takto dopředu, a kdyby ano, tak vidím spíše rodinnou pohodu a spokojenost tohoto druhu. Každopádně za týden mám premiéru a za půl roku mám začít točit skvělou roli, na kterou se již nyní mohu připravovat. Půjde o film s parádním scénářem a s neméně skvělým týmem. Mám se tedy stále na co těšit.
