Využívat by jej měla školní družina sousední 3. základní školy. V rozsáhlém objektu má vyrůst zázemí pro provoz družiny a společenský sál pro pořádání nejrůznějších akcí od předávání vysvědčení či školních akademií až po koncerty a divadelní představení.
Vzniknout by tu mělo rovněž středisko volného času při Domu dětí a mládeže Sova Cheb. Město už vyhlíží vhodný dotační titul, který by mu s přestavbou pomohl.
„Jakákoli forma záchrany kulturního domu na Zlatém vrchu, který bez využití dlouhou dobu chátrá, bude velmi nákladná. Jen oprava pláště a zařízení budovy přijdou na desítky milionů korun. To je pro město bez dotace nezvládnutelné,“ uvedl už před časem chebský starosta Antonín Jalovec.
Nepovedená privatizace
Objekt, který město v závěru roku 2002 získalo od ministerstva financí, má za sebou neveselou historii. Měl se stát nejmodernější vlajkovou lodí dnes už neexistujícího podniku Hotely a restaurace Cheb.
V přízemí byla plánovaná restaurace, v patře čekala na otevření diskotéka a bar. Před domem architekt navrhnul velkorysou terasu, jejíž povrch pokryla velkoformátová žulová dlažba.
Jenže krátce po kolaudaci v roce 1992 se podnik rozpadl a jeho majetek začal likvidátor rozprodávat. Došlo i na zcela nový kulturní dům v sousedství školy a školky. Přestože jeho pořízení stálo tehdy více než třicet milionů korun, likvidátorka se jej pokoušela prodat za třetinu několik let. Nepodařilo se.
O deset let později jej získalo město. Od té doby se v budově vystřídalo jen pár nájemců. Pekly se zde lázeňské oplatky, nějaký čas tu fungovalo komorní Divadlo bez hranic. Poté, co odešli, se město marně pokoušelo pro dům najít využití. Budova osiřela, začala chátrat a stala se cílem nájezdů nenechavců a vandalů.
