„Doufám, že i díky mé první knize, která vyšla v roce 2006, je Rudolf Wels dnes už známější,“ řekl na autogramiádě knihy Po stopách Rudolfa Welse její autor. Druhé vydání knihy přináší řadu nových informací o osobnosti architekta.
„Říkalo se například, že byl žákem i významným spolupracovníkem Adolfa Loose. To se díky nalezeným dokumentům podařilo prokázat,“ naznačil Rund. Novinek je ale v druhém vydání knihy podstatně více. Navíc je plnobarevná.
Autor představuje i osobní život architekta
Výčet budov, které Rudolf Wels navrhoval jak v regionu, tak v Praze, kam se později přestěhoval, by byl dlouhý. Vedle už zmiňovaných to byl například dnes už neexistující objekt Lázní VI v Karlových Varech, dnešní sídla policejní a živnostenské školy v Sokolově nebo hornická kolonie v Novém Sedle.
V knize Michael Rund připomíná i Welsovu spolupráci s karlovarskou sklárnou Moser. Vybudoval zde například dnes už neexistující objekt kantýny, podílel se ale i na designu vyhlášeného karlovarského skla. Po přestěhování do Prahy se prosadil i jako filmový architekt. Nejznámějším filmem, na němž pracoval, byl Hej-rup! Jiřího Voskovce a Jana Wericha z roku 1934.
Vedle profesního života Rudolfa Welse mapuje Michael Rund i jeho soukromí. Rodák z Oseku u Rokycan se oženil s Idou Krafftovou. Jejich prvorozený syn Tomáš přišel na svět v době, kdy rodina pobývala v Chebu, mladší Martin se pak narodil v Karlových Varech.
Welse připomíná i deska na poliklinice
Datum pro autogramiádu, která se uskutečnila 9. března v karlovarském knihkupectví v obchodím centru Varyáda, nezvolil Michael Rund náhodně. V noci z 8. na 9. březen roku 1944 totiž většina z rodiny architekta židovského původu zahynula v takzvaném rodinném táboře v Osvětimi. Přežil pouze starší syn, který před nástupem fašismu stačil emigrovat do Anglie, kde v roce 1988 zemřel.
Památku Rudolfa Welse připomíná například pamětní deska na budově karlovarské polikliniky. Takzvané Kameny zmizelých jsou pak před domem v pražské Dobrovského ulici, který Wels navrhl i v něm s rodinou bydlel.