„Aš tehdy bývala textilní velmocí. Důkazem je nejen sbírka rukavic, kterou má Aš největší v republice, ale právě i soubor vzorkovnic nejrůznějších látek, které vyráběly předválečné ašské firmy, jako byly například Christian Geipel a synové či Geipel a Jäger,“ přiblížil mluvčí města Aš a ašský kronikář Milan Vrbata.
Jedinečný soubor vzorníků získalo ašské muzeum od německého podnikatele Bedrose Sancara, který v Aši odkoupil bývalý textilní provoz i s archivem výrobních vzorků a v roce 2002 jej městu daroval. Kolekci od něj přebíral tehdejší ředitel muzea Josef Borsik, který netajil, že se jedná o ohromnou vzácnost, která díky německému podnikateli neskončila v propadlišti dějin.
Archeologové našli v tajemných ašských sklepích i schránku zavinutce |
„Nejstarší renžové knihy pocházejí z poloviny 19. století, tedy počátku průmyslové výroby. Část vzorkovnic obsahuje i vzory tkanin vyráběné národním podnikem Ohara, který vznikl po druhé světové válce znárodněním firem rodiny Geipelů. V každé knize je odhadem pět až osm stovek takových vzorků. Všechny jsou označeny číslem, jménem a druhem látky. V podstatě je to přehled všech tkanin, které kdy ašské textilní továrny vyrobily,“ uvedl tehdy ředitel Borsik.
Tak rozsáhlá kolekce podle něj pravděpodobně není v žádných muzejních sbírkách v republice. Soubor dosud nebyl restaurován ani jinak zásadně ošetřen. To by se ale mělo brzy změnit. Městu Aš se podařilo získat na náročné restaurátorské práce dotaci 400 tisíc eur z přeshraničního programu Interreg Česko – Sasko.
Společný projekt města Aše a hradu v německém Mylau má trvat dva a půl roku. Rukama restaurátorů projde všech 762 ašských svazků, v Mylau se obnova týká přibližně dvou stovek vzácných knih. „Projekt se zaměřuje nejen na záchranu, ale také na budoucí prezentaci historických vzorníků látek. Počítá se například s digitalizací části sbírky a vytvořením vhodných prostor pro jejich dlouhodobé uchování. Zajímavým přesahem pak bude možnost využít vzorkovnice látek při spolupráci s textilními školami,“ upřesnil Vrbata.
Podle Moniky Hlaváčkové, kurátorky textilní sbírky Muzea Aš, se každý vzorník nejprve očistí suchou cestou, následovat bude podrobný popis a fotografická dokumentace. Knihy se zároveň roztřídí podle důležitosti a stupně poškození, poničené cenné knihy pak převezmou do své péče restaurátoři. Každý svazek bude po ošetření a konzervaci uložen do vlastního kartonového obalu.
Muzeum v Aši má co nabídnout. Potřebuje ale rekonstrukci a úpravu sbírek |
V projektu, který začne v září, se počítá se zapojením dvou nových odborných pracovníků. Muzeum rovněž získá nové vybavení, tedy regály, stoly a vysavače.
Ašské textilky vyráběly široké spektrum tkanin od hedvábí, dámských a pánských šatovek až po nejrůznější materiály pro šití plášťů. Do druhé světové války pracovalo v tamních textilkách kolem čtyř tisíc lidí, po válce přibližně polovina. Po sametové revoluci začala sláva ašského textilního průmyslu upadat. Samotný podnik Ohara Aš zanikl na konci 90. let minulého století.