iDNES.cz

Svatému Martinovi jsou v Karlovarském kraji zasvěceny pouze dva kostely

  9:30
Svatý Martin, jehož svátek jsme si připomněli 11. listopadu, patří ke světcům vůbec nejznámějším. Hlavně u nás, kde ho slaví i lidé, jimž je jinak náboženství lhostejné. Pojmy jako svatomartinská vína, husička či třeba „svatý Martin na bílém koni“ není třeba nikomu vysvětlovat, svatého Martina zná přece každý. Jemu zasvěcené kostely jsou v regionu však jen dva.

Kostel sv. Martina v Jindřichovicích na Sokolovsku | foto: Václav Šlauf, MAFRA

Zdaleka ne každý ví, že mezi šesti a půl tisícovkou světců a mučedníků katolické církve nesou jméno Martin nejméně tři další – sv. Martin de Porres (1579–1639, svátek se slaví 3. listopadu), sv. Martín de Hinojosa (1140–1213, svátek se slaví 17. září) a sv. Martin z Dumia (asi 515–580, svátek se slaví 20. března).

„Náš“ svatý Martin je obdařený přídomkem „z Tours“ podle města na západě Francie, kde v roce 370 přijal biskupské svěcení a významně se zasloužil o obrácení národa Galů na křesťanství. Jeho christianizační činnost byla údajně doprovázená mnoha zázraky, ale i násilím, jež neváhal použít proti pohanům, kteří se nechtěli vzdát své víry, a jejich posvátným místům.

Podobně jako svatý Martin z Dumia i svatý Martin z Tours pocházel z Panonie. Narodil se v roce 316 (či 317) v Sabarii (nyní maďarské Szombathely) jako syn vysloužilého římského vojenského tribuna. Dostal jméno po bohu války Martovi a na přání otce nastoupil jako patnáctiletý službu v armádě. Kolem roku 334 byl jako důstojník císařské gardy přidělený k posádce v severofrancouzském Amiens, které bylo místem jeho nejznámějšího činu.

Z vojáka se stal poustevník

Podle legendy k němu mělo dojít za mrazivého večera v roce 335. Martina, který se na svém koni vracel do tábora, oslovil polonahý žebrák a prosil o almužnu. Martin neměl nic, čím by mu pomohl, a tak se s ním rozdělil o svůj plášť, aby se muž alespoň trochu ohřál. Následující noci pak měl ve snu spatřit Ježíše oděného půlkou pláště a slyšet, jak říká andělům: „Tímto pláštěm mě oděl Martin, který je teprve na cestě ke křtu.“

Tato Kristova slova pak vedla k tomu, že se Martin nechal pokřtít, opustil armádu a zbytek života strávil jako poustevník, duchovní a misionář. Jeho misijní činnost byla doprovázena mnoha zázraky, kromě jiných uzdravoval nemocné, a dokonce prý dokázal vrátit život i dvěma nebožtíkům.

Misijní činnost byla hlavní náplní jeho života i poté, co se stal biskupem, a na jedné z misijních cest pak také 8. listopadu 397 ve věku jednaosmdesáti let zemřel. Jeho ostatky byly převezeny do Tours, kde byly 11. listopadu pohřbeny v kryptě, nad kterou byla později vystavěná velkolepá bazilika.

Kostel přežil zásah bleskem

Jako patron vojáků, jezdců, koní a podkovářů, vinařů, cestujících, chudáků, žebráků, zajatců a abstinentů, ale i domácích zvířat a hus je svatý Martin uctívaný po celém světě. Z více než čtyř a půl tisíce jemu zasvěcených kostelů však najdeme v Karlovarském kraji jen dva. V Jindřichovicích a Nejdku.

Jindřichovický kostel byl vystavěný byl v letech 1658 až 1661 na místě svatostánku, který zde stál pravděpodobně už v první polovině 14. století. Původně raně barokní stavba byla v následujících staletích několikrát upravovaná, zásadní přestavba se uskutečnila po požáru, který způsobil zásah bleskem 13. června 1802, do současné podoby pak byl upravený koncem 19. století.

Jednolodní kostel s čtyřhrannou a v horní části osmihrannou věží zakončenou cibulovou bání je architektonicky nesmírně zajímavou stavbou, která v sobě snoubí prvky gotiky, renesance i baroka. Oltář je dílem loketského sochaře Johanna Wildta, oltářní obraz s motivem svatého Martina namaloval pražský malíř Karel Svoboda v roce 1851.

Malá stavba se postupně rozrostla

Kostel byl 3. května 1958 zapsán na seznam státem chráněných památek. Bohoslužby se v Jindřichovicích konají každou sobotu dopoledne, letošní svátek svatého Martina si tady však připomněli v neděli 12. listopadu, kdy se v kostele sv. Martina konala poutní mše svatá a po ní setkání věřících s malým pohoštěním.

Kostel v Nejdku je poprvé zmiňovaný už v roce 1354. Původní malá gotická stavba byla pak v průběhu staletí mnohokrát rozšiřovaná a upravovaná. Do současné barokní podoby byl kostel přestavěný v letech 1755 a 1756 a ze stejné doby pochází i větší část jeho rokokového mobiliáře.

K nejcennějším památkám v interiéru patří renesanční náhrobník, patřící patrně hraběti Kryštofu Šlikovi, pohřbenému v kryptě kostela roku 1578. Kostel je od roku 1964 chráněný jako kulturní památka, stejně jako socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1710 a barokní sloup se sousoším Nejsvětější Trojice z roku 1717 na prostranství před ním.

11. listopadu 2022

zpět na článek