„Někteří lidé nás od nápadu zkoušeli zrazovat, ale naše vášeň byla tak velká, že bychom do toho šli, asi i kdyby nám sto lidí říkalo, že je to hloupost,“ směje se Filip Mihina. S Petrem Buškem se znají už pětadvacet let, kdy je spojila láska k masu.
Tehdy pořádali v Rotavě, kde Petr bydlí, domácí zabijačky. Bavilo je to, jejich kamarády, kteří chodili na ochutnávky také, a tak se postupem let dostali až k nynější výrobně v Šindelové. Obec přitom po republice proslavila mrazová kotlina. Kvůli ní tam klesají teploty pod nulu i v létě. Oba ale mají tento kout Krušných hor rádi. I v zimě.
„Je to sice chudý kraj, ale oproti například Šumavě je to taková země nepoznaná. Ať se tady člověk vydá kamkoli, je to tu nádherné, malebné a neposkvrněné. Když sem přijedou mí známí, jsou v úžasu, jak je to tu pěkné,“ říká Filip Mihina.
V současné době týden co týden pendluje mezi Šindelovou a Prahou, kde společně s Petrovým bratrem provozuje od poloviny devadesátých let známou restauraci kousek od Staroměstského náměstí, která je oblíbená mezi českými sportovci. Všechno jeho podnikání se tak točí okolo jídla, přestože je vystudovaný starožitník. Tím se ale nikdy neživil.
„Zdejší výrobky můžeme dovážet k nám do restaurace nebo ke kamarádům, kteří si přejí domácí kvalitu. Snažíme se vše dělat podle původních receptur, které se naučil Petr podle starých knih. Žádná mouka, žádná éčka. Výrobky sice musejí být dražší, ale pokud by byly šizené, nebavilo by nás to a nemělo by smysl to dělat,“ popisuje Filip Mihina.
Maso odebírají pro řeznictví z karlovarské společnosti Prima Delika. Říkají, že důležitý je pro ně jasný původ a kvalita. Petr Bušek z masa zrovna připravuje klobásy, a ač před mnoha lety pracoval jako elektrikář v Sokolovské uhelné, řezničinu má v rodině.
Celý život s masem
„Řezník byl můj strýc a já jsem si celý život s masem hrál. Je to takový můj dlouhodobý koníček. Dělám to celý život a chci to asi dělat až do jeho konce,“ usmívá se. Kamarády mile překvapilo, jak rychle se informace o jejich novém řeznictví rozšířila po okolí. Bývalou samoobsluhu rekonstruovali zhruba rok, což je stálo kromě peněz také mnoho úsilí a hlavně vyběhávání razítek. I několik týdnů po otevření je podle nich stále co vylepšovat.
„Je to nový provoz a musíme ještě spoustu věcí doladit. Až budu stavět padesáté řeznictví, budu chytřejší. Ale myslím, že na první pokus je výsledek docela dobrý,“ konstatuje Filip Mihina.
Reakce zákazníků jsou podle něj zatím převážně pozitivní, s těmi negativními si majitelé nechtějí lámat hlavu. Náklady a výnosy zatím také příliš nepočítají. „Jsme rádi, že jsme to nakonec díky lidem okolo zvládli. Nečekáme, že si každý koupíme Ferrari. Spíš míchačku na maso,“ směje se Filip Mihina.
Rýsuje se pstruhová farma
Jejich další plány souvisejí s rybami, konkrétně se siveny. V Šindelové totiž staví ještě pstruhovou farmu. Voda z tamního potoka je sice kyselejší kvůli okolním rašeliništím, ale čistá. „Půjde o chov a zároveň prodej ryb. Všechno má svůj čas. Tipuji, že v řádu půl roku už bychom mohli být samostatní,“ odhaduje Petr Bušek.
Nad budoucí farmou, v jejíchž rybníčcích už se prohánějí kromě pstruhů také dva jeseteři, opravuje Filip Mihina za pomoci přátel i malou dřevěnou chatu. Teď o ní říká, že je ve stavu rozpadu. Až bude hotová, poslouží mu jako šindelovské zázemí. Zatím totiž v okolí Šindelové přespává po kamarádech.