Původně chtělo vedení města v historickém domě vybudovat muzeum a infocentrum, radní dokonce přemýšleli i o výstavních prostorech a o výtahu, který měl umožnit bezbariérový přístup nejen do nově zrekonstruovaného objektu, ale i do sousední goticko-renesanční budovy Staré radnice.
 |
„Původní odhad nákladů na opravu objektu byl deset milionů korun, jenže dům je obrovský a hledaly se možnosti jeho dalšího využití včetně nových bytů v prvním a druhém patře. Pak by se ale náklady vyšplhaly na více než trojnásobek,“ vysvětloval tehdy na jednání zastupitelstva starosta Jan Bureš, proč se radnice nakonec rozhodla domu zbavit.
„Čekají nás v tomto a příštím roce navíc rekonstrukce městského koupaliště, hasičské stanice nebo sportovní haly. Výhodnější proto bylo dům prodat, byť za podstatně nižší cenu,“ přiznává Bureš.
Místní podnikatel Lothar Hemzáček nakonec dům od města koupil za milion a půl s podmínkou, že v něm do šesti let vybuduje v přízemí nebytové prostory a v dalších patrech pak byty.
Pokud se mu podmínky splnit nepodaří, musí dům vrátit městu, kterému zůstane i polovina kupní ceny.
To byly nakonec i hlavní důvody, proč zastupitelé města Ostrova tento prodej, byť s výhradami, odsouhlasili.
Začali jsme kopat a zhrozili se
Původní sondy, kterými se zjišťovalo, v jakém je dům stavu, šly do hloubky půl metru. Všechno se zdálo být relativně v pořádku.
„Nám se to ale přece jen nezdálo. I přivolaný statik nám společně se specialistkou na dřevokazné houby doporučil, ať raději kopeme dál. Nikdo z nás netušil, co v dalším metru najdeme,“ vzpomíná na první přípravné práce v interiéru domu z počátku jara jeho nový majitel Lothar Hemzáček a pokračuje: „Zjistili jsme, že dřevomorkou a plísní jsou prolezlé nejen všechny trámy, ale i podlahy a stropy. Za komunistů tu bývala hospoda, leckdo z místních ji ještě pamatuje, už tehdy to ale byl problém a evidentně to nikdo neřešil. Interiér se opravil tak, že se všude natloukla dřevotříska a na tu se přilepil koberec. Že ten dům stojí dodnes, je malý zázrak.“
Statik se zhrozil i napodruhé, to když zjistil, že v prvním patře navíc někdo postavil na přelomu 70. a 80. let šestimetrovou zeď, kterou držely jen dřevokaznými houbami napadlé a prohnilé trámy.
„Těm dole mohl strop spadnout kdykoliv na hlavu,“ kroutí hlavou Hemzáček s tím, že chce většinu trámů po jejich ošetření přesto zachovat, avšak už jen pro to, aby zdobily podhledy.
„Vybudovat tak musíme interiér celého domu ve všech jeho patrech znovu, a to kompletně včetně dalších nosných zdí,“ dodává. Náklady na rekonstrukci zároveň odmítá předem byť i jen odhadnout. „Rozhodně to není žádná výhodná koupě, jak si mnozí mysleli. A když nevěří, ať přijdou a přesvědčí se sami na vlastní oči.“
Nekonečný ping-pong s úřady
Přestože se o historii domu ví jen velmi málo, stojí uprostřed památkové zóny, a tak se i na něj vztahují veškeré nároky památkového úřadu. „Tomu nyní předkládáme v pořadí již osmou studii na rekonstrukci domu k posouzení, tentokrát už se snad dohodneme,“ říká projektantka návrhu na rekonstrukci Kateřina Kybalová.
„Původní záměr byl vybudovat tu sedm bytových jednotek, ale památkáři nám nedovolili námi navržené velké střešní vikýře. Do střechy tak vůbec sahat nesmíme. Tu smíme jen opravit. Nyní, doufám, schválí návrh alespoň na pět bytů s tím, že v přízemí chceme dál provozovat hospodu jako za starých časů,“ upřesňuje Lothar Hemzáček.
Ten zároveň nevylučuje, že se přizpůsobí aktuální poptávce: „Když zjistím, že přibývá turistů, kteří nechtějí jezdit jen do Jáchymova nebo na Boží Dar, není problém vybudovat tu ubytovací prostory ve stylu větších apartmánů.“