Za tu dobu vytvořil více než padesát modelů lodí v nejrůznějších skleněných obalech. Staví však také plovoucí motorové modely, se kterými vyráží se svými vnoučaty k vodě, na svém kontě má i modely zaniklých domů v Aši.
Znovu vdechl život třeba původnímu ašskému náměstí, historickému nádraží či evangelickému kostelu, který v šedesátých letech minulého století kompletně vyhořel.
„Na modelu staré Aše pracuji už asi pětadvacet let a stále to není hotové. Nejraději mám ale lodě. A to hlavně ty, které ostatní nepotápějí,“ říká muž, který se právě vrátil z mezinárodního mistrovství lodních modelářů v Polsku se čtyřmi stříbrnými medailemi.
„Bývají i zlaté,“ podotýká s hraným smutkem. Modely, které tvoří, jsou do nejmenších podrobností shodné s originálem. Pokud ho některá loď osloví, musí nejprve sehnat plány a následně je zmenší podle toho, do jaké lahve plánuje hotový model umístit.
„Používám balsové dřevo, to je velmi lehké, bambus, který je pružný a tvrdý, a na plachty papír, který barvím v černém čaji, aby dostal tu pravou barvu režného surového plátna. Pak taky modelářské barvy, lepidla a nitě... takový běžně dostupný materiál,“ vypočítává a ujišťuje, že postavit se dá v podstatě cokoli.
„Mám v lahvi třeba Titanic nebo loď Kryštofa Kolumba. Ale nejraději tvořím americké plachetnice z konce 19. století. Takové ty obchodní škunery, které vozily třeba uhlí do Kanady,“ vypráví s tím, že tak vlastně navazuje na práci, kterou se bavili námořníci před více než sto lety. „Tehdy se na lodích přepravovalo nejrůznější zboží do všech koutů světa.
Když se loď na cestě dostala do takzvané tišiny, muselo se čekat na vítr. Stavbou modelů námořníci zaháněli dlouhou chvíli. Své výtvory skládali nejčastěji do lahví od rumu, kterého tehdy na lodi bývalo větší množství,“ podotýká. Pro svého koníčka si vyrábí i nástroje. Využívá různé pinzety, „udělátka“ a tvrdé dráty, které ohýbá tak, jak potřebuje.
V parku miniatur opravili všechny modely, novinkou je Schwarzenberská hrobka |
Prozrazuje, že způsobů, jak postavit model v lahvi, je víc. Nejsložitější je varianta, kdy se celý model sestaví mimo skleněný obal, následně se opatrně rozebere a do skleněného obalu se vkládá kousek po kousku. Teprve uvnitř loď důkladně slepí. Modelář si také volí, zda model umístí na stojánek nebo za pomoci různých tmelů či pryskyřic vytvoří zdání, že pluje na moři.
Nad každým svým výtvorem stráví v průměru 150 hodin práce, často však i víc. „Většinou stavím po večerech a v zimě. V létě na to není tolik času. Teď se chystám na model františkolázeňské synagogy pro muzeum ve Františkových Lázních.
Ta budova už nestojí, vypálená byla v roce 1938. Existují ale plány, podle kterých to byla zajímavá budova s velmi zdobnou fasádou. Plánuju postavit model v poměru 1:25, teď právě překresluji plány. Pokud se zadaří, rád bych ji měl hotovou na konci letošního roku,“ dodává Bohuslav Karban.
