Vyhledávání a jejich výzkumu se dlouhodobě věnují archeologové z Národního památkového ústavu v Lokti (NPÚ) a katedry archeologie Západočeské univerzity v Plzni.
„Dočasně jsme osídlili vrchy Orlík a Šibeniční vrch, na kterých se nedávno podařilo odhalit několik významných stop lidských aktivit hned v několika obdobích pravěku, z níž nejmarkantnější je jejich opevnění ze závěru doby bronzové a železné, tedy doby vzdálené více než dva a půl tisíce let,“ popsal Filip Prekop, archeolog loketského NPÚ.
„Názorně jsme předvedli, že výšinná ohrazená sídliště nemusela plnit funkci čistě abstraktně v uvozovkách rituální nebo obranné v době ohrožení, ale také mohla sloužit jako jisté uzlové body vzájemné komunikace,“ doplnil Prekop.
K ověření této možnosti posloužily bubínky. Tyto nástroje jsou přitom podle Filipa Prekopa doložené už v eneolitu, tedy době měděné, která se na českém území datuje přibližně mezi roky 4400 a 2000 před naším letopočtem.
„Přes soudobý zvukový šum jsme vzájemně byli schopni rozeznat několik variant rytmů jednoduchých bubnů a věrně jej reprodukovat, a to na vzdálenost jednoho a půl kilometru. Do budoucna koncept akce určitě rozpracujeme a rozšíříme o další autentické stanoviště. Doufejme, že akce poslouží k upozornění a většímu respektu těchto velmi zajímavých památek tolik vzdálené minulosti naší domoviny,“ řekl archeolog.
Experiment přinesl také nečekaný nález. Jeden z nejmladších účastníků výpravy, osmiletý Krištof Květoň, našel kamenný hrot šípu z období eneolitu. Podle Filipa Prekopa jde prozatím o nejhezčí i nejstarší archeologický nález z této lokality.
„Máme ještě jeden podobný, který jsme považovali za náhodný. Budeme se muset na tuto skutečnost zaměřit a vyhodnotit ji. Na tomto příkladu se ukazuje, jak je důležité sledovat tyto významné lokality dlouhodobě,“ konstatoval archeolog.