Jejich rajonem jsou lesy a pole, které jsou od řádění koronaviru ušetřeny, přesto se ani myslivci jeho vlivu nevyhnuli. Hlavní omezení se v jejich případě týká honů a naháněk, které se musí konat bez hostů. 

„Někdo je ruší úplně, jiní se s tím zkouší poprat i přes opatření,“ říká předseda Okresního mysliveckého spolku Brno-město Zdeněk Živěla.

Samotná lovecká činnost je sice povolena, ovšem tradiční doprovodné akce a společná posezení nikoliv. Péče o zvěř přitom musí fungovat nadále. „Jde o pravidelné přikrmování a podobně,“ sděluje předseda mysliveckého spolku Židlochovice Stanislav Březina.

Brněnský spolek aktuálně loví bažanty nebo zajíce, kterých je momentálně málo. „Bývá to taková procházka, kdy se projde honitba a něco se uloví,“ přibližuje Živěla. 

Minimální stavy drží také v Židlochovicích. „Snažíme se lovit hlavně bažanty, do nichž jsme investovali nemalou finanční částku a hlavně spoustu práce. Není možné jejich počty v honitbě nehlídat, přes celou zimu bychom je neuživili,“ vysvětluje Březina.

Maso se prodává po kusech i rozporcované

Kvůli covidu však myslivci zároveň řeší, co s nalovenou zvěřinou dělat. Pomoc s odbytem masa nalezli na internetu, kde mohou vystavit svoji nabídku. 

Využívají toho například Lesy města Brna, které nabízí kančí, daňčí nebo jelení maso. A to buď po celých kusech, nebo rozporcované.

„Maso můžeme rozbourat, rovnou zavakuovat a zmrazit. Máme výdejní místa, kde lze objednávky vyzvednout,“ popisuje Lenka Špirudová ze společnosti.

Výdejní místa se nacházejí na lesní správě v brněnské Bystrci, v Deblíně nebo na ředitelství v Kuřimi na Brněnsku. Maso si lze vyzvednout také v Lipůvce na Blanensku, ale pouze nemražené v celku. 

„Zájem je o celé kusy i menší porce, ne každý má možnost vzít si celé zvíře. Chce si třeba vzít po balíčku od každého, aby ochutnal a poznal rozdíl v mase,“ odhaluje Špirudová. Tím, že společnost nenabízí zvěřinu z žádného chovu, ale přímo ze svých lesů, je podle ní maso daleko kvalitnější.

Čech sní průměrně jen kilo za rok

Zvěřinu lze nalézt také na specializovaném portálu Z lesa na stůl, který společně spravují Lesy České republiky a Vojenské lesy a statky. Zájemce může na mapě nalézt nejbližšího prodejce, jichž je na jižní Moravě osm. 

„V zásadě jde o zvěřinu za dostupnou cenu. Chceme zvednout zájem o toto maso v Česku,“ oznamuje mluvčí Vojenských lesů a statků Jan Sotona.

Podle něj na jednoho Čecha připadá necelý kilogram zvěřiny za rok. „Je to mnohem nižší hodnota než třeba v západních zemích. Snažíme se přiblížit jak dietologické, tak i zdravotní výhody zvěřiny,“ líčí.

Cílem webu je mimo jiné boření některých mýtů.

„Mezi ně patří, že je zvěřina nedostupná nebo náročná na přípravu v kuchyni. Tento pohled přetrvává z dob komunismu, kdy to byl zdroj valutového příjmu a vývozní artikl,“ míní Sotona. Ceny na portálu Z lesa na stůl konkurují masu hospodářských zvířat. „Odezva je velká a někde jsou i pořadníky,“ vyzdvihuje mluvčí.

Nevýhodu vidí jen v tom, že se zvěřina nabízí pouze jako celek. Případný prodej po rozbouraných kusech se plánuje spíš do budoucna. „Zvěřina je celoroční, podle toho, co se v daném období loví. Teď je k dispozici především jelení, srnčí nebo daňčí,“ informuje Sotona.

S kuchařkou zvládne přípravu každý

Vedle státních lesů nabízí maso i samotné myslivecké spolky. Aplikaci „Pro zvěřinu k myslivcům“ spustila Českomoravská myslivecká jednota na začátku léta, na jižní Moravě působí hned desítka prodejců.

„Zaregistrovali jsme se, když se přestala zvěřina vykupovat. Prodáváme tam za výhodnější cenu, většinou srnčí,“ přibližuje Josef Němeček ze spolku Velké Hostěrádky na Břeclavsku.

Myslivci inzerují i pár kusů černé zvěře, tu si ovšem většinou rozdělí samotní střelci. Zákazníci se rekrutují hlavně z Brna. „Co se týče letošních prodejů, v podstatě vše šlo přes internet,“ bilancuje Němeček.

Také podle něj má zvěřina horší renomé zbytečně. „V obchodech lidi třeba vidí srnčí kýtu za 450 korun a jiné hrozné ceny. My maso necháváme za 95 korun za kilo, což si může dovolit více lidí,“ usuzuje Němeček. 

Ani příprava není zvlášť složitá, jelikož podle kuchařek lze zvládnout cokoliv. „Většinou to kupují spíše starší lidé, kteří přípravu znají. Mladší se případně podívají na internet, kde jsou receptů a návodů mraky,“ zmiňuje.

Web ProZvěřinu.cz hodně pomohl i spolku Rašov–Dubí nedaleko Tišnova na Brněnsku, jenž nabízí maso ze srnek, daňků nebo divočáků. „Od spuštění stránek mám dvacet třicet hovorů denně, je to pro nás velká reklama,“ oceňuje Zdeněk Petrželka. Jde o výraznou podporu v době, kdy maso nemíří do výkupů a restaurace jsou zavřené.

Prodejci u zvěřiny vyzdvihují, že to je v podstatě bio produkt. „Navíc máme zemědělství, které se vůbec neošetřuje chemicky. Srnčí, které v něm vyrůstá a živí se, je opravdu absolutně přírodní,“ tvrdí Němeček. 

Zvířata si podle něj sama vybírají potravu a do poslední chvíle je nic nestresuje. „A když zvíře není pod stresem, nevyplavuje se do něj kyselina mléčná, jež maso znehodnocuje,“ vypichuje Petrželka.