Už jako malý kluk rád škrtal sirkami. „Rodiče mi říkali, že jsem jejich malý pyrománek,“ směje se Ondřej Minář. „Možná už tehdy jsem měl vztah k ohni předurčený,“ přemítá třicetiletý Brňan.
Nejspíš to tak opravdu bylo. Jako dospělý se k němu totiž vrátil, když se coby animátor v Řecku podílel na pyroshow pro hotelové hosty. A spojení pohybu s plameny ho uchvátilo. „Začal jsem se tomu věnovat. Nejprve jsem řešil jen žonglérské triky, ale chtěl jsem se posunout dál, abych jen nestál a nemáchal rukama. Přidával jsem další aspekty, ať už jde o herecké prvky při ztvárnění konkrétních postav, vyjádření emocí, nebo zapojení tance a hudby,“ vypráví.
Dnes už má za sebou skoro dekádu „ohnivých“ zkušeností a jeho show si může užít každý, kdo si s ním domluví nevšední vystoupení na firemních akcích, plesech, svatbách či slavnostech všeho druhu.
„Vždy je prostor si s tématem vyhrát. Třeba na svatbách s tím, že oheň má sílu spálit to staré a podpořit to nové. Dělám i valentýnské vystoupení laděné ke vztahům, na Halloween jsem byl převlečený za ďábla a využil jsem tematickou hudbu. Stejně tak mám za sebou vesmírné vystoupení ve stylu Star Wars nebo třeba roli Harryho Pottera,“ jmenuje „ohnivák“ Minář.
Kevlarová tkanina nasáklá olejem
Když diváci vidí jeho show, nejčastější otázka zní: Co vlastně hoří? Kdekoho možná překvapí, že základním vybavením je materiál, který se využívá i při výrobě neprůstřelných vest.
„Na koncích železné tyče či řetězu je namotaná kevlarová tkanina, která nasaje hořlavinu, nejčastěji lampový olej. A právě ten vzplane. Kevlar je natolik odolný, že dlouho vydrží a není jej třeba často měnit,“ popisuje s tím, že pyrovychytávek je celá řada.
Využívá například speciální fontány, z nichž prská oheň, nebo pochodně, za nimiž se táhnou ohnivé šlehance. V repertoáru má i železný či titanový prášek, ze kterého odlétávají jiskry. A v interiérech nejčastěji používá LED světla. „Zaprvé jsou programovatelná, takže se dají přizpůsobit hudbě nebo situaci, ale hlavně nehoří,“ směje se Minář.
VIDEO: Žonglovat se naučí každý, říká profesionál. Radí zadarmo |
Právě bezpečnost je totiž na prvním místě. „Ohnivé žonglování dělám dlouho a myslím, že jsem docela šikovný. Ale zároveň zastávám názor, že chyba se může stát vždycky. Pro mě je bezpečnost součást profesionality,“ říká a dodává, že při vystoupení s plameny má vždy nachystaný malý hasičský přístroj i mokré deky.
Zranění se mu naštěstí vyhýbají. „Za tu dekádu jsem se víc spálil pouze jednou, když jsem na sebe nedopatřením namířil pyrotechnickou fontánu. Každopádně právě kvůli obavám o zdraví jsem přestal dělat plivání ohně, protože u toho si člověk snadno může poškodit plíce,“ upozorňuje na nebezpečnou disciplínu.
Jeden trénink týdně
I přes všechna možná rizika ho oheň fascinuje, a to nejen po „fyzické“ stránce. „Když s ním pracuju, ocitám se v takovém zvláštním stavu, ve specifickém napojení. Navíc cvičím taiči (čínské bojové umění, které má vliv na zdraví i kvalitu života – pozn. red.), takže rád tyhle dvě věci dávám dohromady,“ vypráví.
Trénink spojený s taiči má většinou jedenkrát týdně, k tomu si přidává jeden čistě žonglérský. „Na začátcích jsem trénoval klidně dvakrát denně, ale teď už řeším i zdraví, třeba zatížení zad či zápěstí. Takhle je to únosné pro mé tělo, ale zároveň nezakrním,“ hlásí muž, který v civilu pracuje jako obchodní zástupce vydavatelství MAFRA.
Spálili se už všichni, ale tanci s ohněm holdují nadšeně dál |
Inspiraci pro rozvoj hledá všude možně. Hlavně z videí na sociálních sítích, ale také třeba účastí na pražském Roztoč Festu, mezinárodním festivalu cirkusových a jiných umění, na který každoročně přijíždí evropská žonglérská špička. „Tam si člověk ověří, jak na tom je, a na různých workshopech se naučí něco nového,“ podotýká Minář, jehož můžou zájemci pravidelně spatřit na festivalu Fajr v Uherském Brodě či na akcích skupiny Burlesque Brno.
Anebo na vlastní akci, když se s ním přes web www.ondrejminar.cz domluví. Navíc zvládá i moderování, takže jeho služby si lze zajistit samostatně nebo v jednom balíčku. V portfoliu má řadu zajímavých vystoupení, třeba v klipu kapely Scars of the Insane nebo na pražském filmovém galavečeru 48 hours Film Project, který spolumoderoval.
„Dostávám se tak na zajímavé akce a poznávám pozoruhodné lidi. Oheň se zkrátka vrací k tomu, kdo ho zapálil,“ usmívá se.
